Pátek. Poslední pracovní stážový den. Posilnila jsem se brusinkovou ovesnou kaší a vyrazila trochu dříve. Bílé kalhoty, středně modrá halena a chystání buchty pro kolegy. Indická doktorka mi pomohla najít tácky a já šla naposledy na CT.

A celý den byl ve znamení dojetí. Postupně za mnou všichni chodili, že děkují za “koka” (buchtu) ke “kofi”. Dokonce jeden pacient začal, že proč školu nedokončím a nezůstanu tam. Chvíli jsem svou CT labutí píseň přerušila odskokem na MR, kde byl anestetický den. Na oběd byla kapusto-zelová polévka a na druhé jsem si vzala od téměř všeho z baru. Těstoviny, čerstvou zeleninu včetně žampiónů, brokolice a květáku, kostičky slaného sýru v oleji, meloun, oříšky. Největším překvapením pro mě byl čerstvý sýr, který jsem konečně ochutnala. Konzistence byla mezi tvarohem a cottagem, ale jak ma sýry a už vůbec cottage nejsem, toto bylo velice dobré.

A po o už doopravdy loučení. Objetí od všech, jeden doktor mi pustil švédskou píseň o mém jménu a dokonce stihla přiběhnout Klara se ještě jednou rozloučit. Hned jí všichni hlásili, že jsem donesla buchtu a umím tedy vše potřebné a budou rádi, když se někdy vrátím 🙂

https://www.instagram.com/p/BtVuMGYFVpP/?utm_source=ig_share_sheet&igshid=a8ss37x4iuq7

Po převlečení a odevzdání klíčů od skříněk na osobní věci a oblečení jsem šla do města. Koupit buchtu na sobotu a do autobusu, rozloučit s Flórou (což mi nevyšlo neb byla na skoro tři týdny zavřená), koupit lístky na autobus v HOF (turistické centrum mimo jiné), kde jsem si neplánovaně koupila jednu věc na památku. A naposledy plavat.

V chumelenici samozřejmě. Když sněžilo během dne, Ölaf se smála, že mě nějak zdržet musí. V poledne doktorka říkala, že by to mělo být naposled. Ale bílá tma přišla ještě několikrát. Poprvé jsem dokonce zažila, že jsem šla po hmatu, neb jsem cestu prostě neviděla a jen cítila, když jsem šlápla do závěje nad kolena. Plavání bylo skvělé. Sice mi bylo občas chladno na uši a musela jsem si dát sem-tam délku na zádech, taky jsem to vydržela jen 35 – 40 minut. Zahřát pár minut v nejchladnější výřivce a v chumelenici domů.

Odházet, tedy prokopat si tunýlek ke dveřím, dojíst zbytek těstovin z předešlého dne, uklidit (vysát, umýt sanitární techniku :-)) a pozorovat, jak zase sněží. Trochu jsem v rámci úklidu srovnala zbytky potravin od předešlých nájemníků (které jsou zakázané) a nepoužitelné vyházela. Den předtím jsem takhle ochutnala kefír – hrozně lahodný a jemný, jak z plnotučného mléka. A dnes dojedla minirajčátka. Na večeři jsem si dojedla svůj chleba s marmeládou a spinkat. Cesta se blíží a bude dlouhá.

0. Úvod a odjezd

1. První srovnání zdravotnictví a rtg projekce
2. Zbytek rtg projekcí
3. Sportem ku zdraví
4. O žádankách, doktorech, pravomocích a vitaminových předsudcích
5. Poslední projekční rozdíly
6. Začalo sněžit!
7. Toulání Kjarnaskógurem, Naustaborgirem a Hamrarem (lesy nad letištěm a golfovým hřištěm)
8. Úvod k CT
9. Odpolední toulání Hvammurem (poslední část lesu)
10. Viděla jsem nevídané – a nejen polární záři
11. Úvod k MR
12. Rekapitulace poloviny pobytu
13. Ekumenická bohoslužba s nejkrásnějším Islandím východem slunce
14. Jak jsem pozorovala velrybu a plavila se na obřích vlnách
15. Flóra a záchodový výhled
16. Toulání ke kostelíku nad Akureyri
17. Druhá, úplně jiná, polární záře
18. Nejmodřejší obloha doprovázející mě při nákupech
19. Okénko od českého pana doktora
20. Odpočinkový den, kde jsem mohla být zase na návštěvě “jako doma“
21. Lyžovačka
22. Plavání a ultrazvuk
23. Mammografie
24. Lesní loučení
25. Art museum