!Na konci povídání o největším zážitku!

Ráno jsem zjistila, že mě hodně bolí potlučený palec a mám zalehlé ucho, ani jedno se mi do teď nepodařilo vyřešit a je to mírně nepříjemné. Posnídala jsem jahodovou ovesnou kaši a frčely jsme do nemocnice. Neuklouzla jsem! Nesněžilo, a tentokrát jsem zvolila střední odstín modré haleny, bílé kalhoty (méně plátna, více bavlny, příjemné) a kabátek bílý (kratší plášť, když na CT táhne).

Prvně to ráno vypadalo, že nebudeme mít do čeho píchnout, ale během dne se to změnilo. Střídavě jsem chystala vevnitř pumpu, jehly, nastavovala pacienty, vytahovala flexily a při zavedené zapojovala pumpu nebo byla za konzolí. Dutiny, mozky, čelist, břicha, hrudníky. Pak poslední před obědem bylo CT koronárních tepen, které je méně obvyklé, a bylo zajímavé ho vidět včetně přípravy.

Další specialitkou bylo vyšetření m. piriformis. Paní už byla vyšetřena na MR a bylo rozhodnuto po konzultaci s ošetřujícím lékařem aplikovat do svalu, odkud jde větší bolest, speciální látku, která by měla podle úlevy poukázat na to, zda paní uleví aplikování steroidů. Už tak brala speciální léky na bolest bez účinku. Protože doktor mluvil jen anglicky, bylo pro mě přínosné si vše poslechnout. Paní poučil, vysvětlil, co z toho ne/získají, jaké jsou jiné možnosti, dal jí přečíst a prošel s ní možné komplikace, nakonec se shodli na malé aplikaci i steroidu s látkou a podepsala něco jako informovaný souhlas. Ptal se mě, zda jsem to viděla. Říkala jsem, že jen biopsii jater pod CT, načež se divil, kdo to jako dělá. To mě zarazilo. Taky že si mám vzít vestu a límec. Pořád jsem to nějak nechápala. Šlo o to, že se udělal sken, když jsme byli všichni u konzole, lékař si vybral řez, který se mu líbí, na ten se najelo se stolem, pustil laser a po opíchnutí umrtvením začal píchat jehlu a kontrolovat rtg (řez aktuální a jeden před a za), jak je sklonem a hloubkou. Bylo to velice precizní a zajímavé. Paní se pak od bolesti skutečně velmi ulevilo, ale pořád to neřeší, proč přesně je má. Aspoň si jsou jistí, jak jí ulevit…

Na oběd byla mrkvová polévka s asi curry, špagety s hovězím masem, zelový salát s dresinkem a já si přidala okurky, papriky, rajčata, mrkev a spoustu hroznů. Ještě byla možnost zákusku, vypadalo to jako přesnídávka a podle překladu to mělo být jablko s meruňkou, ale větší chuť jsem měla na hrozny.

Po obědě nám přibývaly emergency a pokazila se nám pumpa, takže Klara musela dávat kontrasty manuálně. Byl to stresík. A na posledního pacienta jsme čekali a nedočkali se, protože měli problém s dopravou kvůli sněhu. Šla jsem domů hodně pozdě a v Bónusu si koupila Skyr a štolu, abych na maminčin příkaz oslavila její narozeniny 🙂

https://www.instagram.com/p/BstWEr1FFcD/

Pak jsem si už jen četla, povečeřela brokolicovou polévku a půlku dobrot a chystala se jít spát. Ale v tom! Už jsem byla skoro v pyžamu a poprvé za pobyt mi zavrčela aplikace na mobilu, že za 20 minut je šance vidět polární záři. Natáhla jsem na pyžamo kalhoty, svetr, popadla foťák a čelovku a běžela na hřbitov. Myslela jsem, že půjdu zkratkou, ale nebyla prošlapaná a mně se nechtěl riskovat další pád. Tak jsem utíkala na okolo a telefonovala (m)Lékárníkovi, jestli nemá rychle jiný nápad kam jít. Dobrodila jsem se do staré části hřbitova, kde nebyla ani jedna lampa, vyklepala z kozaček sníh a koukala na měsíc a mraky s pocitem, že jsem se asi hnala zbytečně. Po pár  desítkách minut jsem se kousek vrátila, nastavila foťák na sloupek, že aspoň vyfotím město a měsíc  a dlouhý čas, abych se nehnala úplně zbytečně. A když jsem se dívala na fotku, zarazila se, koukla na nebe – začínalo to!!!

https://www.instagram.com/p/BstlcBlFe1G/

Bylo to nepopsatelné. Párvteřinový tanec nesmělých světýlek, který pak padal z nebe a chtěl mě pohltit a zase zmizel. Stále se to hýbalo a já se raději dívala než fotila, protože to stálo za to. Jásala jsem nahlas a padala strachy k zemi. Velice intenzivní. Po dalších desítkách minut, kdy mi byla zima, a baterka ve foťáku končila, jsem se pomalu vydala domů. A když jsem přebrodila hřbitov a šla lampami k ulici domů, najednou jsem se zastavila a zírala na nebe, kde jsem i navzdory světlům ulice viděla přídavek.

Nadšením jsem nemohla usnout. Já viděla polární záři!

0. Úvod a odjezd

1. První srovnání zdravotnictví a rtg projekce
2. Zbytek rtg projekcí
3. Sportem ku zdraví
4. O žádankách, doktorech, pravomocích a vitaminových předsudcích
5. Poslední projekční rozdíly
6. Začalo sněžit!
7. Toulání Kjarnaskógurem, Naustaborgirem a Hamrarem (lesy nad letištěm a golfovým hřištěm)
8. Úvod k CT
9. Odpolední toulání Hvammurem (poslední část lesu)