Nechci obchodovat se svědomím

Když ČT vydala dokument z cyklu Infiltrace s podnázvem Obchod se zdravím, nevěřícně jsem kroutila hlavou, sdílela, že netřeba komentáře a že je super, jak natočili nekalé praktiky alternativního léčitelství. Včera jsem náhodně zjistila, že natočili další díl, tentokrát ale s pohledem do zdravotnictví – Obchod se svědomím. Lepší název, žel, tomu dát nemohli. S hrůzou jsem sledovala. Toto asi vystihuje odpověď na otázky mých přátel z posledních pár dnů – a co tě v práci tak ničí? Jak můžeš být ve svém věku vyhořelá? Proč pořád vzpomínáš na Island, co je tu tak jiného?

Celý příspěvek

Přijetí divnosti

Nedávno jsem se bavila s kýmsi, kdo mi skládal poklony, že mám odstudováno trochu fyziky. A když náš hovor pokračoval a já vysvětlovala, jak se to už stydím říkat, protože spousta lidí mě pak odsuzuje a říká, že nejsem normální, tak se divil ještě více (a ještě k tomu holka na fyzice). Včera ve mě však nastal zlom a já asi začínám přijímat, že to tak chci. Že chci být fyzičkou a dál za to bojovat.

Celý příspěvek

Buďte jako děti

…učíme se od Máli. Povídání inspirované jí.

S dětmi ve volném čase dobrovolničím už pěknou řádku let. Ukončuji devátý rok, abych byla přesná. Na plný úvazek. Každotýdenní schůzky trvající dvě hodiny, jednou měsíčně (plus minus) výlet či přespání, občas něco navíc, učení v biblické “školce”, příběhy před kázáním, letní tábor a někdy ještě pomoc na větším táboře. Hlavní vedoucí, kuchař, zdravotník, teolog, hospodář, zásobovač, uklízečka. Cokoli je třeba. A naslouchat dětem občas přináší zajímavé postřehy. Jejich hlášky, spojení či objevy si občas píšu na okraj diáře a mívám to na očích. Protože mají v méně slovech více pravdu než já. Bytí a pozorování dětí však dostalo s příchodem mé neteře Máli další rozměr. A o pár postřehů se chci podělit.

Celý příspěvek

Halušky s brynzou a zelím

Ač je to k nevíře, doma jsme halušky nikdy nedělali. Já je jedla poprvé až v dospělosti na rádcovském kurzu, kde jsem pomáhala, a nesmírně mi zachutnaly. Když jsme pak byli s (m)Lékárníkem na Fatře (vzpomínáte, jak jsme šili boty a vyhýbali se uzavřeným stezkám po stoleté vodě?), dali si je zase a já se olizovala. Hledala recepty a zkouším je doma.

Celý příspěvek

Bábovka

U nás je bábovka první buchtou, kterou jsme museli umět s (m)Lékárníkem udělat. Když maminka byla déle v práci, a chtěli jsme na víkend dobrotu, zavolala, ať ji upečeme. Nejlépe se převáží. Vždycky, když jedeme do světa, povinně si ji vezeme (Francie, dvojí Island, Fatra). Je jednoduchá, výborná, skýtá mnoho variací. Oblíbená. Mamince zachutnala sváteční cizí verze podle paní Julišky (kterou jsem už na blog popisovala), ale tu chce jen párkrát za rok. Ta tradiční je u nás snad téměř každý měsíc. Minimálně.

Celý příspěvek