Návraty bolí

Věděla jsem, že mi růžové brýle spadnou velice brzy. Věděla jsem, že bude těžké dostat se zase do rytmu domova. Ale nečekala jsem, že to bude až tak těžké. Včera večer se mě kamarád ptal: “Tak jaký byl Island, se tě ptá asi každý, že? Už sis zase zvykla?”
“Ani ne. Ale ve zkratce – nemůžu si zvyknout, že mi svítí do pokoje světlo, nemůžu spát. Už jsem si i otočila polštář na opačnou stranu, sundávám kytky z okna a zatahuju na maximum. Hluk. Doprava. Všichni hrozně spěchají, tramvaje cinkají, trolejbusy ujíždí. Osypaly se mi ruce z chlorované vody. Zase se mi mnohem více mastí vlasy a padají a nesedí mi strava – nebo voda? Zase jsem v prostředí, kde je pacient nutné zlo, kde doktor ponižuje všechny ostatní než sám sebe.  Snažím se najít jídelníček, po kterém mi bude zase dobře. A přestože nemůžu usnout, jít spát, i když ten spánek kvalitní není. Je mi pořád horko a nenosím ani jeden ze svých milovaných svetrů. Slunce, ptáci, žádný sníh.”

Celý příspěvek

Plynkáček v Akureyri 29

Poslední celý Islandský den strávený objevováním Reykjavíku. Ráno jsem se vzbudila trochu rozlámaná – bylo trochu rušno jak pořád některá z děvčat vstávala nebo šla spát. Asiatky totiž při čištění dělají zvuky jako při zvracení a to se moc nedalo… Šla jsem si tedy udělat ovesnou kaši s kustovnicí, nějak mi to nestačilo, tak jsem slupla i rajskou polévku, sbalila si věci, nechala je na recepci, odhlásila se a vyrazila do města. Ale nic moc – hrozná mlha a já naznala, že Reykjavík mi přán není. Šla jsem do Krónanu, že si koupím oříšky, neměli, tak aspoň 2 velké rohlíky s rozpečeným sýrem. A pokračovala kolem pobřeží. Najednou jsem si ale všimla, že vychází slunce a proráží mlhu. Od té doby už bylo krásně.

Celý příspěvek

Plynkáček v Akureyri 28

Spala jsem trochu trhaně a hned, jak jsem ráno vstala ještě před budíkem, jsem jako první trochu přerovnala batoh podle toho, jak se mi to jevilo v noci za lepší a přes rozedření prstů o zipy se povedlo. Posnídala jsem zbytek vloček se zbytkem sušeného mléka a zbytkem místního cukru se skořicí (namočila už večer, takže taková kaše bez vaření, tatínek mi vždycky říkával, že to jedl, když dělal na šachtě s marmeládou myslím). Dobalila batoh a nachystala svrchní kalhoty a svetr, asi stokrát překontrolovala každou místnost, obsah plátěnky, zavřela okno na záchodě, dooblékla vrchní vrstvu a vyrazila. Naposledy nemocniční kopeček. Dojatá a loučící se. Pan Plynkáček řekl, že bude slzy ronit leda tak v batohu, protože není nejmladší a vystavovat se pod -20 °C je čiré bláznovství… Nevím, kolik bylo přesně, ale teploměr ukazoval -13 °C a ten vždy ukazuje minimálně o dva více, předpověď -23 °C a nad vodou zase samozřejmě byl dým. Takže hodně málo.

Celý příspěvek

Plynkáček v Akureyri 25

Píšu se zpožděním v práci na mobilu. Neustálé sněžení mi trochu natropilo problémy se signálem. Ale postupně. Ráno jsem posnídala rakytníkovou kaši, tak tak otevřela dveře (přestože jsem to před spaním odházela) a šla do nemocnice. Naše cesta nebyla projetá a město se dostalo z fáze odhrnujeme hlavní tahy do fáze rovnáme vrstvu hlavních tahů. Nájezd k nemocnici začal fungovat jednosměrně a vyjeté koleje ukazovaly cestu, parkoviště před nemocnicí připomínalo neupravenou louku na parkování.

Celý příspěvek

Plynkáček v Akureyri 24

Ráno jsem posnídala jahůdkovou ovesnou kaši a do nemocnice šla sama. Sika se vrátila v noci pozdě a v pokoji bylo ticho a já nějak měla tušení, že už asi nepůjde. Odpoledne jsem zjistila, že správné, pokoj je otevřený, věci sbalené a na rozloučenou mi z vyklizených věcí přesunula do poličky cherry rajčátka. Dnes nebyly bílé kaloty mojí velikosti, tak jsem skončila v tradiční tmavě modré uniformě.

Celý příspěvek

Plynkáček v Akureyri 23

Vzbudila jsem se letmo, když se Sika vracela domů a pak ráno hladem 🙂 (jím, ale prostě večeřím rozumně, tak mám ráno hlad :-)). Bylo mi příjemně teplo, které mě drželo od plavání a ještě na dlouho. Posnídala jsem tedy jablíčkový Skyr s vločkami (ten nám v září s (m)Lékárníkem obrovitánsky chutnal, chutná jako pečené jablko a myslím, že patří k těm nejlepším na spektru, zároveň nedokážu říct, které jsou horší) a do nemocnice šla sama, neb se Sikou jsem se nějak pořád míjela. Protože jsem dneska vyšla minutu před třičtvrtě, hned na konci domu jsem slyšela kostelní zvony a překvapilo mě, že je doma neslyším nebo mě nebudí. A protože jsem věděla, kde dnes budu, vzala jsem si bílé kalhoty a růžovou halenu.

Celý příspěvek

Plynkáček v Akureyri 22

Ráno jsem vstala do tepla, okolo jedenácté padla teplota k – 20 °C, ale pak už se zase oteplovalo. Vím to, protože se Sika dobývala domů a ty dveře nám fakt zlobí. Po probuzení jsem tedy topení postahovala zase na původní teplotu, vyvětrala si v pokoji a na snídani si nachystala zbytek borůvkového Skyru s vločkami. Do nemocnice jsem šla sama, protože Sika měla kvůli pozdnímu návratu zpoždění, tak jsem cestou vynesla smetí. Před každým domem je popelnice na běžný odpad a na bio. A pak na pár místech ve městě jsou popelnice i na plast, papír, plech, sklo, … Petky ani plechovky tu nestlačují a vrací to nějak v celku. A u papíru rozlišují měkký a tvrdý z krabiček (v nemocnici minimálně). Rozjíždí v nemocnici nějakou třídící kampaň a docela to prožívají.

Celý příspěvek