Až po dopsání jsem ji zase objevila. A dotváří mi to. Nechť žije šuplík, příští týden pokračujeme s deníčkovým výletováním.
Kterak se potkala láska s Láskou.
Pro Toho, který mě má v náruči; toho, který naslouchá; toho, který mi ukazuje nevšední krásy, … Těch je. Láska je prostě. Jiná… ( a ne, nejsem přelétavá!)
Myslím, že mi září úsměv.
Ba ne, to budou i oči.
Vlastně, já zářím celá.
Všechno se se mnou zcela točí!
Každý píše svůj životní příběh. Někdy máme tendenci příběhy ostatních posuzovat podle svého. Málokdo je otevřený naslouchat pravým pocitům. A už vůbec ne pochopit, že jiní dokážou být šťastní s málem.
„Lásku nelze vyléčit bylinkami.“ Publius Ovidius Naso
Pro Avis (jen tak, protože prostě jsi).
Láska je sladké mámení,
nosí úlevu, radost, nadšení,
chvění,
s tím jediným duševní spojení.
Šuplík – z podzimu 2011, Můj 30s reklamní spot – mládežnický víkend, kde jsem poprvé sama vařila pro 30 lidí. Také tam vzniklo PF a nápad na shrnutí blogového 3. letého výročí. Byl to očividně velmi plodný víkend.
Za krátké objetí,
oběd ti uvaří,
vyžehlí košile,
usměje se mile.
Na přání drahé B.
Někdy nevidíš, co se skrývá uvnitř duše,
zda smích, pláč či obyčejný smutek,
asi bys měl k pomoci napřáhnout obě paže,
opatrně, aby se jich nikdo nelek´.
Plná zamyšlení od M., vděčná za maminčiny rozhovory v týdnu.
Chci ty věci vypsat a poslat tryskáčem pryč,
zapomenout a nadechnout se z plných plic,
probudit se do nového dne očištěná,
bez slz a smutkem (ne)umáčená.
Některé neuzavřené věci se asi nikdy neuzavřou, zůstanou otevřené jako skříňka s dvířkem, které vypadlo z pantu. Někdy v té největší bolesti i radosti chceme vidět jen toho jednoho, chceme mu snést k nohám celý svět a utopit se v oceánu. A někdy necháme prostor spontánnosti.
Nějak jsem se zamyslela,
proč by měl mít k prvosence klíč
jen nějaký Petr (že bych ho znala?),
a nikdo jiný neznal heslo k jaru.
Šuplíková.
Můj Bože,
hledám chvíle ticha a pokory ve výškách
(jen na obyčejných schodech),
kde se Ti cítím blíže,
než ve města splodech.
V jednoduchosti je krása. To ví každý. Čím dál více se mi to líbí i v hudbě – její surová podoba, která nutí více přemýšlet nad textem má určitý význam. Chci ale zároveň dodat, že velmi obdivuji ty hudebníky, kteří umí hrát složité doprovody – a umí to tak, že nepřebijí písničku. Jen nemám ráda populární písničky plné tuc tyc tac bum a dokola tři slova. A tak níže nějaké tipy.
Někdy se děsím,
někdy se těším,
trochu si zoufám,
bezpečí hledám.