„Asi jsem vadná“

Rok. Rok od toho zlomu, co mi změnil život. Ne dotek smrti mě samotné, ale někoho mi blízkého. Nevěřila bych, kdybych nezažila. Četla jsem si dvě povídání (o objímání, kvasu a touze žít dny před operací; o nevědomí při obdržení výsledků operace a beznaděje, co bude dál), co jsem psala. Která přispívají k tomu, že mě okolí vnímá jako komplikovanou a nevypočitatelnou. Oč víc si vážím těch, kteří znají kontext a neutekli. Naopak, zůstali. V tom binci. Objímají. Opakují, že je v pořádku nevědět.

Celý příspěvek

Prevence, diagnostika a léčba – ale nejsilnější z té trojice je léčba

Esej do předmětu Biologie nádorů pro nebiology aneb buněčná filosofie.
Oblast onkologie mě začala fascinovat před pár lety, když jsem zjistila, že bych tam mohla mít uplatnění jako fyzička. Pamatuji si, když jsem byla na stáži na MOÚ a dívala se přes rameno na plánování léčby fyzikům. Jak ve mně zůstal dojem naprostého čarování, umu a moudrosti. Pak jsem na ten sen trochu zapomněla. Jak se říká, že každý má v rodině jeden případ rakoviny, tak i snoubenka mého bratra dodržela toto pořekadlo v naší generaci. Najednou odborné články promlouvaly jinou řečí.

Celý příspěvek

Božím obrazem být

Nedávno jsem se v myšlenkách intenzivněji zabývala tím, co všichni známe ze začátku Bible, a to 1. Mojžíšovy 1,26-27: I řekl Bůh: “Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.” Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. Jak přesně Bůh zamýšlel, když první lidi stvořil ke svému obrazu?

Celý příspěvek