Dnešní fotka ukazuje jak…
Den, kdy jsem potkala Ire
3
Archiv rubriky: O mně a blogu
Můžu pro tebe něco udělat?
„Vypadáš velmi vyčerpaně,“ přivítala mě kamarádka. COVID nás odloučil a my se viděly po více než půl roce ve velkém objetí, ve kterém mi vždy udělá křížek. Voním jejím parfémem a nechci ten svetr sundat. Povídání o našich radostech, starostech, cestách duchovních i přírodních. „Můžu pro tebe něco udělat?“ ptá se mě ke konci. Vlastně jsi udělala – že jsme se teď spolu zastavily.
Díky, 2019
Chci toho říct moc a nechci říkat nic. Od té doby, co tu méně otevírám veřejně srdce, píšu víc. Co studuji a pracuji (a to celé na druhou), žiji plněji, radostněji. Co jsem si přiznala, že jsem svobodná, se cítím méně sama. Rok paradoxů, radosti a nesnívatelných snů. Netušila jsem, jak moc se naplní mé loňské přání…
Přijetí divnosti
Nedávno jsem se bavila s kýmsi, kdo mi skládal poklony, že mám odstudováno trochu fyziky. A když náš hovor pokračoval a já vysvětlovala, jak se to už stydím říkat, protože spousta lidí mě pak odsuzuje a říká, že nejsem normální, tak se divil ještě více (a ještě k tomu holka na fyzice). Včera ve mě však nastal zlom a já asi začínám přijímat, že to tak chci. Že chci být fyzičkou a dál za to bojovat.
Z internetů do života
Když jsem v předchozích 10 letech, co můj blog existuje, o něm říkala v reálném životě, velice často mi lidé říkali, ať jsem opatrná, že to někdo může vzít a otočit zpět na mě. Dělala jsem to. Nikdo mi ale neřekl, že to někdo může vzít a ublížit tím sobě nebo někomu jinému. To vnímám v posledních týdnech velice hluboce. Že moje konání nabízí zbraně dalším lidem a já se tak mohu podílet na obrovském neštěstí.
PF 2019
Nenapadlo by mě, že kdy něco takového na vlastní oči uvidím. Uviděla. A vím, že Bůh má pro mne připraveny ještě lepší věci, přestože mám někdy pocit, jak těžké to žití je. Proto i vám přeji neskutečně a pozoruhodné požehnané chvilky života.
Čtvrt století
Začínám psát v čase, kdy začínám slavit čtvrt století, kdy tu jsem. V čase, kdy jsem se začala prstíčkem klubat a dávat světu najevo, že chci vykouknout za všemi těmi milujícími lidmi a už nechci čekat. V čase, který natáhli o něco málo více než 24 hodin, abych to zvládla a má nedočkavost mi nevzala dech. Přestože každý den není růžový, můj život od začátku je. Čtvrt století pohádkové slečny.
Dg.: žena
Vedlejší diagnóza: fyzička – ale ne pořádná, jen aplikovaná
Shrnutí roku 2017
Tradiční novoroční narciska (jako loni) 😉 🙂
Loňský rok jednou větou? Malinká!
PF 2018
