Z internetů do života

Když jsem v předchozích 10 letech, co můj blog existuje, o něm říkala v reálném životě, velice často mi lidé říkali, ať jsem opatrná, že to někdo může vzít a otočit zpět na mě. Dělala jsem to. Nikdo mi ale neřekl, že to někdo může vzít a ublížit tím sobě nebo někomu jinému. To vnímám v posledních týdnech velice hluboce. Že moje konání nabízí zbraně dalším lidem a já se tak mohu podílet na obrovském neštěstí.

Celý příspěvek

PF 2019

Nenapadlo by mě, že kdy něco takového na vlastní oči uvidím. Uviděla. A vím, že Bůh má pro mne připraveny ještě lepší věci, přestože mám někdy pocit, jak těžké to žití je. Proto i vám přeji neskutečně a pozoruhodné požehnané chvilky života.

Čtvrt století

Začínám psát v čase, kdy začínám slavit čtvrt století, kdy tu jsem. V čase, kdy jsem se začala prstíčkem klubat a dávat světu najevo, že chci vykouknout za všemi těmi milujícími lidmi a už nechci čekat. V čase, který natáhli o něco málo více než 24 hodin, abych to zvládla a má nedočkavost mi nevzala dech. Přestože každý den není růžový, můj život od začátku je. Čtvrt století pohádkové slečny.

Celý příspěvek

(Ne)malé radosti #‎100

Naposledy.

  1. Krátká, o to krásnější návštěva u malého H. a jeho maminky.
  2. Úspěšné vyřizování.
  3. Tvoření.
  4. Zahrádka.
  5. Mazanec a Hraběnčin řez z loňských jablek (čerstvých, máme bezvadný sklep) a letošních ostružin.
  6. Nejhorší zážitek byl pochválen povzbuzením, procházka.
  7. Překonání se.

Asi poslední procházka s Malinkou v bříšku, přicházející podzim a kvetoucí divizny a něco podobného petrklíčům.

So before I save someone else, I’ve got to save myself 
And before I blame someone else, I’ve got to save myself
And before I love someone else, I’ve got to love myself

(Ne)malé radosti #‎99

  1. Dospávání.
  2. Digitárium a večerní procházka domů.
  3. Umývání oken v ordinaci.
  4. Hvězdárna, borůvková zmrzlina.
  5. Pečená dýňová semínka.
  6. Pozdravení dětí, odpolední procházka.
  7. Probírání se dětstvím.

Četla jsem: je zajímavé, že vady na kráse řeší téměř každý, ale téměř nikdo neřeší své vady na charakteru…
“A jako marnotratný syn, vyzpívám se ze svých vin…”

(Ne)malé radosti #‎96 + #‎97 +#‎98

  1. Geparďátka.
  2. Výlet.
  3. Brusinky.
  4. Zahrádka.
  5. Dokončení pokojíčku.
  6. (M)Lékárníkovo kázání.
  7. Dostěhováno!
  8. Naučila jsem se pískat na trávu!
  9. Český Šternberk.
  10. Kutná Hora (“já čekal na tebe – asi si tě stejně vezmu!” = můj nerozhodně rozhodný T.).
  11. Četba knihy, kterou babička schovala pro mě, a opravdu mi měla co říct, v přírodě.
  12. Hra, splav, mnoho myšlenek, večerní chválové zpěvy.
  13. Loučení, kniha Kazatel, lumpačení a povídání s O. a botová teorie.
  14. Švestkové knedlíky.
  15. Pochvala za přípravu papírů a materiálů.
  16. Držení při mašličkování.
  17. Odpočinek při noční hře.
  18. Procházka.
  19. Slovenská rozcvička, výroba dřevěného srdéčka pomocí dláta, Jara (no ako to vaše ročné období) a šmirgl papíry.
  20. Požehnaný den plný večerního odevzdání.
  21. Konec – vše dobře dopadlo 🙂

Celý příspěvek