“Dobré ráno, když to půjde, zkuste dnes jít do školy nebo práce jinou cestou…” Mé nejoblíbenější formální cvičení v rámci #Mindfulness. Principy, které jsem v životě měla, jen trochu jinak. A usvědčování, že všímavost jako životní směr pro mě není, příliš mě nutí otáčet se do sebe a přestat hledět kolem sebe. Některé věci ale rozhodně za to stojí, třeba jít na procházku, dýchat a uvolnit se. Modlit se. Pozorovat podzim. Dnes jsem to zkusila ještě jinak, zapnula jsem si do sluchátek navigaci, objevila les, ve kterém jsem ještě v životě nebyla, poslouchala písničku, kterou jsem v životě neslyšela a z celé radosti, která vytlačovala předešlou úzkost z přednášek o nemocech, si šla pochovat Malinkou. Chvilka blaha. Úsměv, pochování, pobytí bez poblití, cvičení, rozloučení. Takové chvíle za to stojí… To je totiž požehnání. Nebo přítomný okamžik. Vyberte si.

Celý příspěvek →

Švagrová s (m)Lékárníkem mají nejraději říjen – začali spolu chodit, dva roky na to se zasnoubili, dva roky na to se vzali, dva roky na to čekají Malinkou (ta to asi stihne v září, ale (m)Lékárník ji dennodenně přemlouvá, aby nespěchala :-D). Oba taky říkají, že až zda se jednou budu vdávat, že by se jim má podzimní svatba líbila a celou by mi ji zaranžovali 🙂 Prý ke mně ty barvičky ladí více než k nim dvěma. Mno, já mám ty barvičky ráda moc – dýně, obilí, listí, úroda, vše se vydává spát. Tak v předvečer podzimu kalendářního se nachystáme těšícně zde na blogu 🙂

Celý příspěvek →