Věděla jsem, že mi růžové brýle spadnou velice brzy. Věděla jsem, že bude těžké dostat se zase do rytmu domova. Ale nečekala jsem, že to bude až tak těžké. Včera večer se mě kamarád ptal: “Tak jaký byl Island, se tě ptá asi každý, že? Už sis zase zvykla?”
“Ani ne. Ale ve zkratce – nemůžu si zvyknout, že mi svítí do pokoje světlo, nemůžu spát. Už jsem si i otočila polštář na opačnou stranu, sundávám kytky z okna a zatahuju na maximum. Hluk. Doprava. Všichni hrozně spěchají, tramvaje cinkají, trolejbusy ujíždí. Osypaly se mi ruce z chlorované vody. Zase se mi mnohem více mastí vlasy a padají a nesedí mi strava – nebo voda? Zase jsem v prostředí, kde je pacient nutné zlo, kde doktor ponižuje všechny ostatní než sám sebe. Snažím se najít jídelníček, po kterém mi bude zase dobře. A přestože nemůžu usnout, jít spát, i když ten spánek kvalitní není. Je mi pořád horko a nenosím ani jeden ze svých milovaných svetrů. Slunce, ptáci, žádný sníh.”
Archiv rubriky: Videa, písničky…
Povídání pro Malinkou – hudba, tvá závislost
Sice chci tolik psát o Islandu, ale dnes zkrátka musím psát o hudbě. I ta nás na Islandu provázela – buď místní rádio a čím více na severu bez signálu, tím více repertoár tvého tatínka. Jsme hudebně založení. Ale ty tomu vévodíš. Do nedávna jsem netušila, jak moc, Máli.
Objímání
…slovně i ručně.
Prázdniny 2018 – Island – teaser
(Insta)cit #9 – o jaru
Před týdnem a půl děti řekly: „I když to tak nevypadá, začalo nám před pár dny jaro, a tak si ho písničkami přivoláme.“ A stalo se. Nevím už ani, na kolikátý pokus. Vnímám to jaro totiž mnohem déle.
Zimní výletování
Ne, nebyla jsem tolikrát jako loni. Byla jsem na podobných místech, ale chtěla jsem je objevit i z jiných směrů. A tak vám trochu popovídám, kdybyste chtěli jít v mých stopách 🙂 (trasy si volím částečně náhodně, částečně kilometricky a částečně dle checkpointů z Railtour)
Shrnutí roku 2017
Tradiční novoroční narciska (jako loni) 😉 🙂
Loňský rok jednou větou? Malinká!
Helan – popáté
Povídání pro Malinkou – Vítání
“Cože to dnes slavíme?”
“No přece narození Malinké.”
“Po takové době?”
“To se dělá až po šestinedělí!”
“Jo ahá….”
(Insta)cit #7
“Dobré ráno, když to půjde, zkuste dnes jít do školy nebo práce jinou cestou…” Mé nejoblíbenější formální cvičení v rámci #Mindfulness. Principy, které jsem v životě měla, jen trochu jinak. A usvědčování, že všímavost jako životní směr pro mě není, příliš mě nutí otáčet se do sebe a přestat hledět kolem sebe. Některé věci ale rozhodně za to stojí, třeba jít na procházku, dýchat a uvolnit se. Modlit se. Pozorovat podzim. Dnes jsem to zkusila ještě jinak, zapnula jsem si do sluchátek navigaci, objevila les, ve kterém jsem ještě v životě nebyla, poslouchala písničku, kterou jsem v životě neslyšela a z celé radosti, která vytlačovala předešlou úzkost z přednášek o nemocech, si šla pochovat Malinkou. Chvilka blaha. Úsměv, pochování, pobytí bez poblití, cvičení, rozloučení. Takové chvíle za to stojí… To je totiž požehnání. Nebo přítomný okamžik. Vyberte si.