(Insta)cit #7

“Dobré ráno, když to půjde, zkuste dnes jít do školy nebo práce jinou cestou…” Mé nejoblíbenější formální cvičení v rámci #Mindfulness. Principy, které jsem v životě měla, jen trochu jinak. A usvědčování, že všímavost jako životní směr pro mě není, příliš mě nutí otáčet se do sebe a přestat hledět kolem sebe. Některé věci ale rozhodně za to stojí, třeba jít na procházku, dýchat a uvolnit se. Modlit se. Pozorovat podzim. Dnes jsem to zkusila ještě jinak, zapnula jsem si do sluchátek navigaci, objevila les, ve kterém jsem ještě v životě nebyla, poslouchala písničku, kterou jsem v životě neslyšela a z celé radosti, která vytlačovala předešlou úzkost z přednášek o nemocech, si šla pochovat Malinkou. Chvilka blaha. Úsměv, pochování, pobytí bez poblití, cvičení, rozloučení. Takové chvíle za to stojí… To je totiž požehnání. Nebo přítomný okamžik. Vyberte si.

Celý příspěvek

Pro Malinkou – Odpuštění

První ofiko psaní Malinké, které je nejtěžší – možná neučesané, ale ze srdíčka. A tak chci psát vždycky. Spolu se učit.
Malinká, před nějakou dobou jsem vzpomínala na zážitky, které mě pojí s Chudobkou, babičkou a dědečkem a celé mě to vedlo k tomu, abych Ti začala vyprávět. Chci Ti vyprávět, až Tě budu držet v náručí, ale jedno téma Ti musím pošeptat už teď, do bříška. Je to to nejdůležitější. Budu upřímnou tetou – je to věc, která se Ti nikdy nebude dařit na 100 %. Ale věc, kterou budeš potřebovat pořád.

Celý příspěvek