Název knihy: Chci, abys byl (Křesťanství po náboženství)
Autor: Tomáš Halík
Nakladatelství: Lidové noviny, Praha
Rok vydání: 2012, 1. vydání
ISBN: 978-80-7422-177-4, 260 stran
Chci, abys byl
Odpovědět
Archiv rubriky: Videa, písničky…
„Asi jsem vadná“
Rok. Rok od toho zlomu, co mi změnil život. Ne dotek smrti mě samotné, ale někoho mi blízkého. Nevěřila bych, kdybych nezažila. Četla jsem si dvě povídání (o objímání, kvasu a touze žít dny před operací; o nevědomí při obdržení výsledků operace a beznaděje, co bude dál), co jsem psala. Která přispívají k tomu, že mě okolí vnímá jako komplikovanou a nevypočitatelnou. Oč víc si vážím těch, kteří znají kontext a neutekli. Naopak, zůstali. V tom binci. Objímají. Opakují, že je v pořádku nevědět.
Do třetice nechci být hnusná
V uších mi zní Málinčina pohádka, kde kletba druhé sudičky hlasem Marthy Issové zní: “a budeš hnusnej jako zadek”. Dneska jsem sama sobě byla protivná, poprvé v radiologii. Dnes to už nešlo. Řekla bych, že jsem byla hnusná. Možná i jako zadek. Maminka říkala, že jsem se vyčerpala. Asi doslova. Dnešek byl takovým vyvrcholením pár radiologických poprvé.
Nechci obchodovat se svědomím
Když ČT vydala dokument z cyklu Infiltrace s podnázvem Obchod se zdravím, nevěřícně jsem kroutila hlavou, sdílela, že netřeba komentáře a že je super, jak natočili nekalé praktiky alternativního léčitelství. Včera jsem náhodně zjistila, že natočili další díl, tentokrát ale s pohledem do zdravotnictví – Obchod se svědomím. Lepší název, žel, tomu dát nemohli. S hrůzou jsem sledovala. Toto asi vystihuje odpověď na otázky mých přátel z posledních pár dnů – a co tě v práci tak ničí? Jak můžeš být ve svém věku vyhořelá? Proč pořád vzpomínáš na Island, co je tu tak jiného?
Návraty bolí
Věděla jsem, že mi růžové brýle spadnou velice brzy. Věděla jsem, že bude těžké dostat se zase do rytmu domova. Ale nečekala jsem, že to bude až tak těžké. Včera večer se mě kamarád ptal: “Tak jaký byl Island, se tě ptá asi každý, že? Už sis zase zvykla?”
“Ani ne. Ale ve zkratce – nemůžu si zvyknout, že mi svítí do pokoje světlo, nemůžu spát. Už jsem si i otočila polštář na opačnou stranu, sundávám kytky z okna a zatahuju na maximum. Hluk. Doprava. Všichni hrozně spěchají, tramvaje cinkají, trolejbusy ujíždí. Osypaly se mi ruce z chlorované vody. Zase se mi mnohem více mastí vlasy a padají a nesedí mi strava – nebo voda? Zase jsem v prostředí, kde je pacient nutné zlo, kde doktor ponižuje všechny ostatní než sám sebe. Snažím se najít jídelníček, po kterém mi bude zase dobře. A přestože nemůžu usnout, jít spát, i když ten spánek kvalitní není. Je mi pořád horko a nenosím ani jeden ze svých milovaných svetrů. Slunce, ptáci, žádný sníh.”
Povídání pro Malinkou – hudba, tvá závislost
Sice chci tolik psát o Islandu, ale dnes zkrátka musím psát o hudbě. I ta nás na Islandu provázela – buď místní rádio a čím více na severu bez signálu, tím více repertoár tvého tatínka. Jsme hudebně založení. Ale ty tomu vévodíš. Do nedávna jsem netušila, jak moc, Máli.
Objímání
…slovně i ručně.
Prázdniny 2018 – Island – teaser
(Insta)cit #9 – o jaru
Před týdnem a půl děti řekly: „I když to tak nevypadá, začalo nám před pár dny jaro, a tak si ho písničkami přivoláme.“ A stalo se. Nevím už ani, na kolikátý pokus. Vnímám to jaro totiž mnohem déle.
Zimní výletování
Ne, nebyla jsem tolikrát jako loni. Byla jsem na podobných místech, ale chtěla jsem je objevit i z jiných směrů. A tak vám trochu popovídám, kdybyste chtěli jít v mých stopách 🙂 (trasy si volím částečně náhodně, částečně kilometricky a částečně dle checkpointů z Railtour)