Plynkáček v Akureyri 13

Když jsem se večer chystala vlézt do postele, šramotily klíče, ale trochu jinak než od Siky, která jsem myslela, že odjela domů na víkend. Nakoukla jsem a ona nová spolubydlící Arnie. Zalezla hned do pokoje, já nechala pootevřeno, kdyby něco potřebovala, nic, tak jsem šla spát. V noci jsem spala nějak neklidně a zjistila, že někdy přišla i Sika, takže jsme tu spaly po týdnu zase tři. Ráno jsem se vzbudila kvůli nočnímu buzení trochu později, Arnie byla pryč, já si posnídala štolu, bílou kávu a borůvkový Skyr. Naprosto mě na záchodě šokoval výhled na východ slunce, první tady. Rychle jsem se oblékla a byla ho fotit – přes 40 fotek. Bylo to tak báječné, že dokonce Islanďani si to fotili a čas jakoby se na pár desítek minut zastavil.

Dokonce se nám oteplilo na 4 °C a začala mírná obleva – z domů padal sníh a rampouchy, na silnicích díry o hloubce 5 – 10 cm (záleží, kolik tam bylo uježděného sněhu). Ale po tom východu se zase prudce ochladilo, zvedl vítr, tak jsem si rychle nasadila čepici na to své zalehlé ucho a dávala pozor na cestu. Roztáté začalo namrzat. Jednu chvíli do mě vítr tak strčil, že jsem jela jak na bruslích a jen zázrakem se neroztřískala. V kostele bylo plno, bylo nás asi 30 – začátek ekumenického týdne. Po bohoslužbě byl společný oběd – donesla jsem hrozny, které bodly, byla curry polévka nebo brokolicová s chřestem (tu jsem měla já), mnoho pečivo a samoobsluha sýru, másla, hummusu, marmelády, burákového másla, zeleniny, … Při chystání jsem pomáhala krájet zeleninu a všichni byli nadšení, jak jsem hned součástí a místním říkali, jak tu mají mě na návštěvě z Česka 🙂

Po obědě se střídali (pochopila jsem) se svými příspěvky vedoucí ostatních církví, pak byl čas na sušenky a čaj/kávu/čokoládu a pak jsme jen rychle vše uklidili. Omlouvali se mi, že je nenapadlo mi překládat, ale nálada byla tak pozitivní, že mi to až tak nevadilo (během bohoslužby byly promítány verše, tak jsem si je hledala ve svém překladu a zamýšlela se po svém). U obědu jsem seděla s Litevci, kteří si mě oblíbili, seznámila se s Ianem, který chtěl vědět spoustu věcí o rozdělení Československa a jestli nebyla církev za komunismu perzekuována. Celé to bylo příjemné. Rodina, u které jsem byla minulý týden na obědě, se ujišťovala, že příští týden přijdu a že znají jednoho lékaře-radiologa, který prý o mě ví a po očku na mě dává pozor 🙂 To jsou mi věci.

Když jsem šla odpoledne domů, fučelo už trochu méně, ale zase byla bílá tma, i když slunce mělo zapadat až za hodinu. Můžete mi jenom někdo, prosím, vysvětlit, jak je možné, že slunce při východu i západu se objevuje za stejnými horami? Já myslela, že západ je naproti východu…

Doma nikdo nebyl. Napájím se čajem, snažím se být v teple (potlučený prst i zalehlé ucho), četla jsem si převyprávěné Skutky a těším se na zítřek, protože to vypadá, že mi nikdo nedal vědět, že se výlet ruší, a tak pojedu na velryby. Snad nebude moc foukat a budu z toho něco mít 🙂

Na večeři si dám asi rizoto se “středomořskou zeleninou” a budu si číst. A brzo spát. Od toho víkendy jsou, ne? 🙂

0. Úvod a odjezd

  1. První srovnání zdravotnictví a rtg projekce
  2. Zbytek rtg projekcí
  3. Sportem ku zdraví
  4. O žádankách, doktorech, pravomocích a vitaminových předsudcích
  5. Poslední projekční rozdíly
  6. Začalo sněžit!
  7. Toulání Kjarnaskógurem, Naustaborgirem a Hamrarem (lesy nad letištěm a golfovým hřištěm)
  8. Úvod k CT
  9. Odpolední toulání Hvammurem (poslední část lesu)
  10. Viděla jsem nevídané – a nejen polární záři
  11. Úvod k MR
  12. Rekapitulace poloviny pobytu

2 komentáře u „Plynkáček v Akureyri 13

  1. Ke sluníčku (sobota 19. 1. 2019):
    podívej se do mobilní aplikace LunaSolCal, zvol záložku SUN a posuň se o jednu kuličku. Tam uvidíš, že sluníčko v Akureyri vychází na 144,1° a zapadá na 215,7°, nejvyšší bod je jen 4,0° nad horizontem. Tož tak…

    • Díky, samotný azimut mi pořád neštymoval, ale když jsem se proklikala aplikací a dnes se na to zaměřila (v 11 odkud slunce vychází – červánky a o půl třetí, kde mizí), tak to těch 60 ° bude. Ale hory to zkreslují a také jen vidina těch červánků, kde si pozorovatel slunce musí domýšlet. Krásné to ale je, třeba dneska odpoledne ty odstíny, jaké to házelo. Škoda, že to neumím vyfotit 🙁

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.