Asi tak bych shrnula své vnímání víry v posledních měsících. Ráda bych níže popsala své zkušenosti, které mě k tomu vedou.
Podporující víra
1
Archiv rubriky: Zamyšlení
Letmý pohyb budí bouři
„Predictability: Does the flap of a butterfly’s wings in Brazil set off a tornado in Texas?“ (Wiki)
Byla jsem si dnes zařídit pas. Když začala věc na Ukrajině, zaregistrovala jsem titulek, že lidé bouřlivě žádají o pasy a na úřady se nedá dostat. Z legrace jsem se podívala na svůj a zjistila, že mi s počátkem pandemie propadl. Měsíc jsem se snažila získat termín a za další měsíc ho ulovila. Dnes jsem šla konečně na úřad. Byla jsem v napětí – musela jsem před tím stihnout 4 pochůzky a získala jsem ranní časovku. Podařilo se mi přiběhnout včas.
Až
Až. Až dokončím zkoušky Až dostuduju. Až budu mít stabilní práci. Až to sníš. Až zhubnu. Až si to promyslím. Až po spinkání. Až budou děti. Až bude po všem…
V jednotě rozmanitosti
Poslední týdny stále dokola přemýšlím nad jedním jediným slovem. Rozmanitost. Trochu jsem ji naznačila v závěru jednoho zamyšlení o službě a odpočinku (Jak sloužit a nesoužit (se)). Netušila jsem, že ji však budu moci poznat v jiných barvách.
Be still & know that he is God
…hlásaly loni nápisy na mikinách vedoucích mládežnického kongresu a v kuloárech se dohadovalo nad významem slůvka „still“. Já měla od počátku jasno. Má první asociace překladu, kromě „dosud, stále“, který mi neseděl, byla ze stáže z mého srdci blízkého Islandu. Pracovala jsem v nemocnici na radiologickém oddělení a vybavila jsem si zkušenost s rentgenovým snímkem plic. Když mi ho má vedoucí poprvé ukazovala, zda to děláme stejně, mluvila už na pacienta anglicky, abychom si rozuměli všichni – naštelovala si pacienta do pozice a s pokynem nadechnout a „be still“, tedy vydržte v této pozici.
Virus
O „C“, jak psávám. Vím, skáče to na vás z televize, rádia, letáků ve stránkách, informačních serverů a sociálních sítí. Poslední dny ale uvažuji, zda se v této těžké situaci chováme dostatečně jako křesťané. Nemile mě překvapilo, kolik mých křesťanských přátel tuto situaci plnou strachu zneužívá k posílení děsu, že se blíží konec světa. Jak se těší, že to skončí, Bůh si pro nás přijde a bude zase dobře v ráji.
Nevěřím v evangelium prosperity
Možná to z církevního společenství znáte. „Má někdo zkušenost ke sdílení?“ „Stalo se to a ono, Bůh mi požehnal, Bůh je dobrý, Bůh vyslyší každou upřímnou modlitbu.“ Haleluja, chcete možná v srdci či nahlas zvolat, ale možná vás popíchne osten hořkosti. Jak dlouho se modlíte ve vší upřímnosti vy a nic se nestalo? Jste snad špatně věřící? Bůh si zablokoval vaše modlitby a věnuje se jiným? Udělali jste ze své strany málo…?
Vánoční příběh?
Zeptám se obligátně – co pro Vás znamenají Vánoce?
Jak sloužit a nesoužit (se)
Je to asi rok, co jsem měla zamyšlení pro budoucí rádce před jejich závěrečnými zkouškami. Pro všechny to byla vzácná chvíle – první večer po proluce, kdy jsme se od léta neviděli, na Ježonkách, poskládaní v kruhu v chatě a já jim roztřepaným hlasem četla zamyšlení z mobilu, protože se mě příliš dotýkalo.
„Asi jsem vadná“
Rok. Rok od toho zlomu, co mi změnil život. Ne dotek smrti mě samotné, ale někoho mi blízkého. Nevěřila bych, kdybych nezažila. Četla jsem si dvě povídání (o objímání, kvasu a touze žít dny před operací; o nevědomí při obdržení výsledků operace a beznaděje, co bude dál), co jsem psala. Která přispívají k tomu, že mě okolí vnímá jako komplikovanou a nevypočitatelnou. Oč víc si vážím těch, kteří znají kontext a neutekli. Naopak, zůstali. V tom binci. Objímají. Opakují, že je v pořádku nevědět.