Nevědomí

V mé hlavě je poslední týdny ohňostroj. Ne krásných barev, ale těžkých myšlenek. Takže spíše kanonáda. Ty vjemy nedovolují spát, odpočinout a smát se tak, jak bych si možná přála. Dnes jsem našla píseň, která tomu dodala poslední notu. Při několikátém poslechu, na maximum ve sluchátkách, při chůzi pěšky domů, mi začínal docházet její význam.

Celý příspěvek

Gentlemany znám

Kdysi dávno jsem byla naprosto pozitivně odvařená z toho, že gentlemani nevymřeli. A při řešení jedné smutné události, která mě donutila se dnes schoulit na celé odpoledne k mamince do postýlky, plakat a probírat s ní správné řešení, jsem jí najednou mohla začít vyprávět, že ty gentlemany ve svém životě mám. Díky Bohu za ně! A ráda bych vám je trošku představila, a tak jim ve svém životě poděkovala. Protože mi během toho dnešního odpoledne najednou došlo, že posledních několik let mám obrovské štěstí a požehnání na velmi hodné lidi – v tomto případě se opravdu budu soustředit jen na mužské plémě – které vím, že dělá vše pro to, aby mi neublížilo. Neskutečně si jich vážím.

Celý příspěvek

(Ne)samota

Papi, díky.

Poprvé celé napsáno ve vlaku a na mobilu před 2 dny. Na konci odkazy na podobné (související) články.

V různých amplitudách intenzity se vracím k přemýšlení o společenství a (ne)samotě. Nyní se v nekonečnu blížím k maximální výchylce, protože myslím, že nastává obrat.

Celý příspěvek

Příběh pro děti 29 (O hovniválovi)

Dnešní příběh je o zvířátku, které asi všichni známe. Je to brouk, kterého známe pod jménem hovnivál. Správně česky celým jménem se jmenuje vruboun posvátný, ale také ho známe pod latinským jménem skarabeus. Tento brouk je na pohled docela pěkný, lesklý, ale velmi často je vidět s kuličkou. A ta už není tak moc hezká – je plná smradlavých výkalů různých zvířátek. Jenže není jen tak ledajaká.

Celý příspěvek

Úhly pohledu

…nejen ve zdravotnictví

Poprvé intenzivně jsem nad tím začala přemýšlet v prosinci – měla jsem dvoutýdenní praxi na CT a jedním z pacientů byl spolužák z nižšího ročníku z fyziky. Prvně jsem myslela, že je to shoda jmen, ale když pacient vešel, věděla jsem, že není. Pacient mě však nepoznal – nebyl čas tomu věnovat pozornost, a tak jsem na pacienta mluvila, zasunula ho do CT, po vyšetření vysvobodila a se spolužačkami jsme ho překládaly na postel. Za pár dnů jsme se potkali před nemocnicí – mě skončila směna a jeho propustili. „Jé, že my se viděli na CT?“ „No viděli.“ „Já tě nepoznal – najednou v bílém a z toho jiného úhlu jsem byl zmatený.“ „Však já to chápu.“

Celý příspěvek