Plynkáček v Akureyri 9

Před spaním mi to nedalo a rozbitou lopatou na sníh, kterou tu máme, jsem odhrnula sníh od vchodu, protože dveře šly stěží otevřít, tak ať se spolubydlící v pohodě vrátí. Ráno jsme zase měly nasněženo 🙂 Já zase posnídala bílý Skyr s vločkami a marmeládou, uvařila si meltičku a cestou do nemocnice jsem se přímo před ní zase rozplácla. Naše boční cesta nebyla odhrnutá, ale hlavní jo a vlastně to tam paradoxně více klouzalo.

Do desíti hodin dnes dělaly kolegyně protokoly. Snaží se je sepsat do standardů tak, aby při rozkliknutí žádanky se na druhém monitoru ukázal daný rozepsaný protokol. Navíc to porovnávají s jednou nemocnicí, pro kterou jejich radiologové popisuje a která to zase přebírá ze Švédska. Přišel můj čas, když jsem mohla zamachrovat s vysvětlením frankfurtské horizontály a stahovaly pak obrázek z českých skript, nejsme zas takoví neandrtálci!

Pak už byli normálně pacienti – Klara mě nechala samotnou nachystat celou pumpu a proplachové roztoky do flexil, chystala jsem jí stolek na kontrasty, vytahovala flexily po vyšetření a celou dobu byla za konzolí a vyšetření nastavovala a dělala rekonstrukce. Mozky, břicha, hrudník. Taky přišlo na low-dose – dutiny a zuby kvůli zánětům (i zde jsem zamachrovala s označením zubů podle stran) a ještě nosní kůstky po trefení míčem. Tyto tři věci už vůbec nedělají na rtg.

Na oběd dnes byla květáková polévka, jehněčí, rýže, kari omáčka, dušená zelenina. Byl i nějaký zákusek, ale ten jsem nebrala, vypadalo to, že si lijí do jogurtu mléko, tak mě to nezaujalo na bližší zkoumání (ale podle překladu to mělo být nějaké rýžové jídlo). Z baru jsem si přibrala čerstvý salát, špenát, nakládané olivy, rajčata, papriky a ze pár pomerančů a fíků.

Pauza ale dnes byla o půl hodiny zkrácená, protože jeden lékař měl připravenu přednášku o vnitřním auditu. Řešili, za jak dlouho u urgentních vyšetření dokončí popis včetně závěrečného podpisu a kontroly. Pořád mi něco neštymovalo a byla jsem trochu ztracená, tak jsem se pak Klary ptala a hlavní rozdíl, proč mi to nesedělo, je zásadní. Tady není popisem práce radiologických lékařů popisy psát – oni je diktují na diktafon, na druhém patře jsou “skřítci”, kteří to přepisují, oni to pak zkontrolují, podepíší a uzavřou. Anglicky mluvící doktoři mají funkci rozpoznání hlasu a píše to hned za ně stroj, opět to pak musí zkontrolovat. “A u vás to jako doktoři píší?” Toto je asi první věc, kde mám pocit, že jsme na tom lépe my, protože asi pak není taková prodleva s popisy. Ale kdo ví, jak by takový audit dopadl u nás. Zase bylo zajímavé, že přestože to byl audit primárně doktorů, sedělo na přednášce celé oddělení – radiologičtí asistenti a kolegyně, které dělají něco jako práci thp a sanitářek dohromady.

Protože jsme s posledním pacientem skončili trochu dříve, utíkala jsem domů, oblékla se a pádila do lesa. Sice foukalo, ale nesněžilo a já se potřebovala protáhnout. Ovšem. Sněhu bylo od kotníků po kolena, cesty značené mizerně (šla jsem v něčích stopách a prostě to tam musel znát, nechápu, jak jinak tu cestu určil), pak jsem se dostala už na hlavní tah. Po tom se šlo paradoxně ještě mizerněji, protože to bylo úplně oraniště. Ale došla jsem – po 4 hodinách a 17 km jsem si dala pořádnou sprchu, čaj a polévku s chlebem. Už takové dobrodružství asi riskovat nebudu, byla jsem jednu chvíli opravdu ztracená a vysílená a jen adrenalin, že dojít musím, mě hnal kupředu. Dokonce mi místy vítr zavál stopy a já šla naslepo podle navigace. Kde všechny cesty nejsou. Po okrajích skal jsem se nebála jen proto, že podle stop ten přede mnou neupadl. Ale nelituju. Výhledy byly famózní. A taky jsem viděla hru světel, u které se nemůžu rozhodnout, jestli to byla schovaná polární záře nebo difrakce světel z města. Ale bylo to vidět jen nad skalami, když jsem sešla níže, barvy už nebyly, neb je přesvěcovaly lampy. Každopádně to bylo překrásné.

Dokonce jsem spadla jen párkrát, když jsem se do sněhu nečekaně probořila více. Ale konečně jsem si na boty natáhla protiskluzové caplíky a mám dobré vybavení. Pohorky neprotekly (včelí vosk), kalhoty suché (ty kupované v Decathlonu na Island a nošené zatím jen na Islandu), bunda neprofoukla a mikina od S. mě zahřívala jedna báseň. Škoda jen, že jsem došla k Bónusu 20 minut po zavření (zavírá 18.30), dneska bych si nějakou ňaminu zasloužila. Příště tedy. A teď alou do hajan, myslím, že se mi bude spát dobře 🙂

0. Úvod a odjezd

  1. První srovnání zdravotnictví a rtg projekce
  2. Zbytek rtg projekcí
  3. Sportem ku zdraví
  4. O žádankách, doktorech, pravomocích a vitaminových předsudcích
  5. Poslední projekční rozdíly
  6. Začalo sněžit!
  7. Toulání Kjarnaskógurem, Naustaborgirem a Hamrarem (lesy nad letištěm a golfovým hřištěm)
  8. Úvod k CT

5 komentářů u „Plynkáček v Akureyri 9

  1. Pingback: Plynkáček v Akureyri 13 | Berry

  2. Pingback: Plynkáček v Akureyri 14 | Berry

  3. Pingback: Plynkáček v Akureyri 17 | Berry

  4. Pingback: Plynkáček v Akureyri 23 | Berry

  5. Pingback: Plynkáček v Akureyri 28 | Berry

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.