Sníh se ráno nekonal. Protáhla jsem se, nasnídala bábovku s neochuceným Skyrem a s holkama jsme šly do nemocnice, kde jsem si pro dnešek zvolila světle modré oblečení. Udělaly jsme jeden retgen a pak jsme museli čekat, protože byli objednaní hospitalizovaní pacienti, ale ti ještě neměli po snídani, lécích a vizitě. Pak jsem dostala nabídku jít se podívat na aplikaci steroidů a analgetik do kloubů L-páteře. S radostí jsem přijala.

Na prvního pacienta jsem se dívala, u druhého jsem pomáhala nachystat sterilní stolek a byla vevnitř u výkonu, kde mi vše lékař vysvětlovat, třetí jsem sterilní stolek chystala úplně sama. Třetí se aplikoval do nervů a čtvrtý výkon byl polykací akt, kde mi opět lékař vše ukazoval a vysvětloval. Když se mi u nás doma zadařilo si poslechnout nějaké vysvětlení od lékaře se souvislostmi, tak jen proto, že byli poblíž medici. Jak jiný přístup. Pro ně je zase záhadou, jak to, když za pár týdnů státnicuju, jsem to ještě naživo neviděla a znám to jen z učebnic a jak je možné, že když mě budou příští týden na CT učit iv injekce, bude to pro mě poprvé… Ach ach. Nic nového pod sluncem. O to více si cením jejich trpělivosti a ochoty.

Z radiologických projekcí dnes byly nové šikmé kolene kvůli podezření na trauma patelly a bočná kolene v leže horizontálně pro podezření tekutiny. Protože jsem nevěděla, co bych ne/měla vidět a neznám to od nás, vzala mě pak Klara do popisovny a lékař mi to opět ukázal na vyfoceném snímku, teoreticky (skvělá stránky Radiology Masterclass) a vysvětlil souvislosti.

Sama jsem si zkoušela fotit šikmou C-páteř na foramina (na bolest), zkoušela jsem už sama to jejich tak jiné rameno. Poslední novinkou pro mě byly plíce při podezření na pneumotorax, které se dělají zvlášť ve výdechu a nádechu a Klara mi ukazovala, jak se pneumotorax pozná a co se tam měří. Také si nejsem vědoma, že by něco takového u nás bylo. Nevím, buď ve škole nedávám pozor, dělá se to na tajňačku nebo se to opravdu nedělá. Jsem vděčná, kolik jsem se za pouhý týden na rentgenu mohla naučit. Zatím se mi teda nepovedlo dostat na operační sál, ale má ještě tři týdny 🙂

Na oběd byl dnes guláš, který jsem vynechala, protože nejsem až tak masová a nějak ta kombinace mi pohledem houpala s žaludkem (trochu se mi tu mění zažívání). Vzala jsem si raději plnou misku kapustové polévky a namíchala trochu od všeho z baru – hrst těstovin, pár kostek sýra naloženého v bylinkovém oleji, pár listů čerstvého špenátu a salátu, vařené vejce, rajče, papriku, hrst pražených oříšků a kukuřice a nektarinku.

Posledního pacienta jsme opět stihli před třetí hodinou, a tak jsem s višňovou myslityč v ruce vyšla do botanické zahrady, kde jsem objevila poklad. 

https://www.instagram.com/p/BsgUBibFVJG/

Začalo jemně pršet a já pokračovala k turistickému centru, zda nemají mapu cest, kterou jsem s (m)Lékárníkovou pomocí našla online a najít autobusové nádraží. Mapu nemají, ale autobusem (zdarma v Akureyri) jsem se kousek svezla a vydala se v tom jemném a místy silnějším Islandském mrholení do místa, kam se ještě zajisté vydám, protože jsem šla jen po okraji. A kde se vzalo, tu se vzalo, na krokoměru bylo 10 km. Ve tmě, mokrá jak myš, rudé tváře, ale jaksi spokojená. Dnes tu mám velké problémy se signálem. Takže hovor domů byl přerušovaný.

Povečeřela jsem rýži s žampióny, odměnila se pár perníčky, rozloučila s holkama a myslím, že za chvilku zalezu s online knížkou do pelechu. Vlasy si umyju až ráno. První pracovní týden je u konce.

 0. Úvod a odjezd

1. První srovnání zdravotnictví a rtg projekce
2. Zbytek rtg projekcí
3. Sportem ku zdraví
4. O žádankách, doktorech, pravomocích a vitaminových předsudcích