Plynkáček v Akureyri 8

V noci jsem nespala dvakrát klidně a ráno jsem se vzbudila celá bolavá po včerejším padání. Nejvíce mám ztuhlý krk a potlučenou ruku, loktu se zase nelíbí zima. Odhodlala jsem se vstát, donutila se nasnídat bílý Skyr s domácí meruňkovou marmeládou a vločkami a pelášily jsme se Siku do nemocnice. Musely jsme jít po silnici, protože ta byla aspoň projetá na rozdíl od hald na chodníku.

Celý příspěvek

Plynkáček v Akureyri 4

Večer mi to nedalo a protáhla jsem se před spaním podle aplikace, když všichni okolo mě pořád cvičí. Přečetla kapitolu knížky a za zvuku znepokojivého vichru usnula. Zneklidňovalo mě to, ale když jsem si představila, že spím v autě vedle (m)Lékárníka a houpání, usnula jsem jedna dvě. Ráno jsem se tedy vzbudila až s budíkem, zacvičila si (je to ale blbé, když nemám žádnou podložku – asi použiju pytel od nemocničního prádla). Posnídala kousek bábovky se Skyrem s lesní směsí (tvarohovější než ten crém brulé, co chutnal jako vydatná vanilka) a s holkama jsme šly do nemocnice. Vichr ještě mírně dozníval a teplota klesla k 11 °C. Dnes jsem měla náladu na modré oblečení.

Celý příspěvek

Plynkáček v Akureyri 2

Nad ránem jsem se vzbudila asi ve 4 a pak ještě usnula, ale při novém vzbuzení s sebou trhla. Tma byla samozřejmě stejná, ale bylo 7.30. Rychle jsem šla využít koupelnu, mezitím slyšela vstávat holky, při oblékání do sebe hodila další kousek bábovky, aby mi holky neutekly. Spoléhala jsem, že půjdou do šatny a dovedou mě tam. A tak jsme spolu vyrazily.

Celý příspěvek

Plynkáček v Akureyri 1

Ana říkala, že mě ráno budit nebude, ať se vyspím, když jdu první den na později. Vzbudila jsem se sama, ale lenošila v posteli, dokud jsem neslyšela holky odcházet. Pak jsem se opláchla a učesala, to jediné, co jsem měla si dooblékla, zhltla kousek bábovky (ano, maminka mě bez ní odmítla pustit, protože je to maminka a ví, co dělá) a šla. Na to, že bylo půl deváté, byla opravdu strašná tma. A začal můj první pracovní den.

Celý příspěvek

Plynkáček v Akureyri – úvod

Naznačovala jsem to. Pak jsem měla pocit, že jsem to i začala říkal. V práci to bylo jasné. Rozhodla jsem se vyjet a vyjela na měsíční (4 týdenní) stáž do nemocnice, na radiologické oddělení, do Akureyri (Island). A protože čím více lidí se to dozvědělo, tím více lidí pochtívalo reporty, naznala jsem, že tentokrát musím psát průběžně a ne jako v létě s více než půlročním zpožděním. Připravte se, #berrysicelandicspamsoon začíná #again aka #plynkacekvakureyri. Proč se dočtete na konci úvodu obsahujícího trable s příjezdem 🙂

Celý příspěvek

Okolo promoce

Stále mi to nestíhá docházet – asi je to množstvím věcí, ve kterých stále spěchám, ale mám hotovo. Dnes poslední tečka. Dnes naposled s fyziky. Těmi našimi. Kteří toho nenamluví, ale jsou nejhodnější pod sluncem. S naším proděkanem, který, aby uměl učit budoucí učitele, šel prvně sám učit. Se spolužáky po dvou letech a naposledy. Teď už každý utíkáme jinam – jsme totiž absolventi.

Celý příspěvek

(Insta)cit #9 – diplomka

Odevzdala jsem ji. Adrenalin s únavou mě zmáhají, půjdu brzy spát. Zatím sbírám po pokoji učebnice, papíry, papírky a přetahuji si data z nemocničního notebooku na externí disk. Třídím knížky na ty, které vrátím, ze kterých se budu učit na státnice, ze kterých na radiologii a které jsou moje. Třídím papíry s poznámkami, které nestojí za to si uschovat a naopak nechávám ty, které by se hodit mohly. Zavírám okna v prohlížečích, ukládám odkazy a zajímavé nereferované články. Pořád mi nedochází, že těch 46+x stran nezměním. A že mi oponenta bude asi dělat ten strašně hodný “CT doktor”, co ho na nukleárce žereme. Že posledních 24 hodin stálo za to.

Celý příspěvek