Plynkáček v Akureyri 1

Ana říkala, že mě ráno budit nebude, ať se vyspím, když jdu první den na později. Vzbudila jsem se sama, ale lenošila v posteli, dokud jsem neslyšela holky odcházet. Pak jsem se opláchla a učesala, to jediné, co jsem měla si dooblékla, zhltla kousek bábovky (ano, maminka mě bez ní odmítla pustit, protože je to maminka a ví, co dělá) a šla. Na to, že bylo půl deváté, byla opravdu strašná tma. A začal můj první pracovní den.

Na recepci byla včerejší paní, tak se mě hned ptala, jak jsem se vyspala a u ní mě čekala má vedoucí Klara. Omlouvala se mi za špatnou adresu, já zas jí, že nemám boty (většina nosí tenisky, výjimečně sandále či nazouváky), protože nemám batoh a šly jsme dolů do šatny. Prvním překvapením bylo, že barvičky oblečení nehrají roli. Tmavě červená, růžová, modrá světle i tmavě, bílá – můžete si vybrat a nakombinovat “scrubs” podle nálady (klidně i kalhoty a halenu různě). Student, doktor, sestra, rad. asistent – je to jedno. Ještě světle zelená a to je jediná, která se většinou nosí do kuchyně. Pak kolečko po pracovišti. Jsem teda ztracená, ale systém je důmyslný. Radiologické oddělení je jakoby v kruhu – uprostřed je zázemí s ovladovnami, pak jsou snímkovny a pak čekárny rozdělené barvami na modrou a červenou. Zvlášť mají mammografii, kterou dělají párkrát do týdne, 1T MR, jedno CT, jeden retgen, jeden pojízdný rentgen a rentgen na intervence (fluoroscopy lab). 

Pokračování radiologického okénka – zaměřeno na rentgen

Na rentgenu jsme dnes byly v 3,5 lidech – jedna pracující studentka poslední den vracející se do Reykjaviku do školy, Klara, která pak odpoledne odešla, protože měla před noční, jedna pracující a já. S tou noční – nejsou v nemocnici, ale doma na zavolání a prostě přijedou. Na rentgenu udělají denně do 40 lidí a funguje to tak, že se objednává – lékař si sám objedná, kdy snímek chce a je velice obvyklé, že to objednává s další kontrolou, aby šetřili pacienty. Dnes jsme chystali na ortopedické operace po Vánocích, takže jsme dělali převážně kolena a kyčle. 2x nám dovezli pacienta na posteli z oddělení – berou se přednostně (ale když je v čekárně 0-1 člověk, je to snadné), 1x volali z urgentu, že přijde pacient (vleklá bolest ruky – urgent jsou totiž obecně všichni pacienti z ulice bez doporučení od family doctor). Toho jsme udělali vedle na pojízdňáku, jsou tak zvyklí. Jednou prý dokonce fungovali 5 týdnů jen na něm. A jednou jsme jeli na urgent dělat akutní plíce miminku. Také je C-rameno na operačním sále, ale je to na zavolání – primárně porty a peacemakery, zbytek si dělají doktoři sami s rentgenem.

Koleno se dělá zhruba jako u nás s tím rozdílem, že vždycky je na stole taková tenká matrace a na ní prostěradlo, které se s každým pacientem mění. Polohovací pomůcky, které se používají velice hojně, stejně tak clona na detektor, se dávají pod prostěradlo, když se vyndává detektor, dává se do igelitového pytle. U kolene na bočné dávají pod pokrčenou nevyšetřovanou rovný polštář, což je výhodné v tom smyslu, že pro pacienta je to pohodlné a nepřetáčí se, naopak se lépe dotáčí. To se pohlídá přesně kolmou bederkou a pod kotník, spíše patu, vyšetřované jemně pokrčené se dává váleček. Formát je také roztaženější jakoby na bérec. A vždy se u kolene dělá patella – detektor se dá to speciálního stojanu, pacientovi se dá pod kolena trojúhelníková podložka (u silnějšího skoro válec) – jde nám o to, aby patella byla co nejkolměji k detektoru. Lampa se skloní co nejvíce kraniálně je možné přes hranu stolu a pokud je pacient hubenější, zabírají se obě. Jinak se dává CP jakoby pod patellu. Také hojně dělají koleno ve stoje bez clony, kde ale stojí pacient čelem k vertigrafu, kde se zapře o pomocnou tyč a pokrčí se až téměř do sedu a odlehčí druhou nohu.

Kyčel, pokud je před operací, se dělá jako celá pánev se značenkou (kulička v pytlíku) v klíně. Podle ní se měří velikost kloubu pro správné určení náhrady k operaci. A pak dělají frog leg, kterou my nazýváme axial, kde ale při vyklenutí kyčel jemně podkládají, takže pacient v důsledku koleno více otevře a nenaříká bolestí. Také je tato projekce striktně zakázána při podezření na trauma (což mám pocit, že u nás se tím naopak potvrzuje). Samotný axial se dělá natáčením lampy, ale byl jen jednou, tak jsem ho zatím nestihla (před operací není nutný).

U samostatných prstů ruky je navíc i automaticky šikmá. U plic na detektor se ten dává do pytle. Při přesouvání pacienta na stůl mají dvě plastové podložky, úchytky, které se celé zastrčí pod prostěradlo a po nich se s prostěradlem (ne nějakým okrajem) doklouzne – a přesouvá se minimálně ve 4 lidech až pěti.

Noha ve stoji se dělá na zemi, kam se detektor prostě položí a lampa skloní o 10 °. U šikmé vleže se dává pod chodidlo trojúhelníkový klínek tak, že se zvedne špička a na klínku se udělá šikmá, na něm se pak i pokračuje s bočnou, kdy pacient má celé chodidlo vodorovně s nohou dovnitř a koleno vykloní ven.

Jemně jsem zahlédla L-páteř – v leže se dělaly funkční snímky (paní přes bolest nemohla) a zarazila mě kostice a že nebyla vidět T12. To se zde neřeší. Lékař chce L, kostice tam není, je jinde, náhodné nálezy jako u nás se asi nepopisují.

Pacienti žádanky nenosí, naopak, je to zakázané. Jsou jen v PC, protože je prý pacienti studovali, nerozuměli a bylo z toho zle. Zároveň mají ale na každou stranovost žádanku zvlášť. Rodné číslo začíná dnem, měsícem a končí dvojčíslím roku (a pak zase kód jak u nás). Také se nedělají předoperační plíce a dutiny dělají už jen na low-dose CT. A studenti mají v každém semestru seznam projekcí, u kterých je označeno, zda je mají dělat samostatně, pod dohledem nebo pozorovat. Místo zkoušky se pak seznam nějak prochází, zda to sedí.

Konec radiologického okénka

Během dopoledne jsem měla hovor z Islandského čísla, došlo mi, že to bude letiště, ale po zvednutí se nikdo neozýval. Klara se nabídla a zavolala tam zpátky, že batoh dorazil, tak mi Klara nabídla, že mě tam sveze, vyzvedly jsme batoh, hodily ho na pokoj a zpět do práce. Prý mají v tomto docela ohledy a vychází si vstříc, když někdo náhle potřebuje k doktorovi, do banky.

Na oběd jsme šli do kantýny, kam jsem si koupila 20 lístků za 2 600 ISK, kde na jeden oběd jsou třeba 4 lístky a v ceně je polévka a jídlo (dělá se jen jedno). Když si dáte jen polévku, platí se méně. Dnes byla curry soap (neměla jsem) a na druhé dva kousky na přírodna filé, dvě maličké brambůrky, hrst dušených baby mrkviček. K tomu si ale můžete z baru nabrat dle sebe hojnost čerstvé zeleniny, chléb, pomazánku, těstovinový salát, čerstvý salát. To mi učarovalo. My si vzali jídlo do krabiček (ano, Klara má reusable ecology, já tu svou nechala doma v Česku i s lahví, že, takže papírová) a nahoře se sešli i z ostatních mašin a měli obědovou pauzu. Bylo to velmi příjemné. Samozřejmě se každý odkud jsem hned ptá, zda z Prahy. (jsou dobří!) Ale prý na dětském pracuje jeden pan doktor Čech!

Odpoledne jsem dokonce už pacienta včetně zavolání udělala sama. Trochu jsem se toho bála, protože neumím vyslovit jejich jména, základní věci už jsem islandsky pochytila (jako co budeme snímkovat a východ) a měla jsem dělat plíce, které byly ten den první a já nevěděla, jestli je nedělají jinak. Ale dopadlo to dobře. Ještě jsem netušila, jak bude pán reagovat, že na něj od začátku spustím anglicky. V pohodě, prostě se jen islandsky zeptal, asi zda jsem studentka, kolegyně a dobrý.

Taky jsem koutkem oka zahlédla ve fluoroscopy lab napíchnutí míšního kmene injekcí proti bolesti. Pan doktor je prý na to specialista a objíždí půl ostrova, aby pacienty vyhodnotil a pozval si je příp. do Akureyri. Zde se jim snaží dávat jednou za 3 – 6 měsíců injekci a až to nestačí, je na řadě operace. Pokud dojde obecně u operací na něco specializovaného, funguje tu přeletová služba do Reykjavíku. První noc si pacienti v nemocnici neplatí, obvykle tu déle nezůstávají, protože tu funguje něco jako domácí péče v případě potřeby. A všechno si platí, ale je určitý limit, kterého když dosáhnou, další měsíc platí méně a nad limit mají zdarma. Děti mají vše zdarma do 18 let.

Voda – ze září jsem si pamatovala, že nám tu moc nechutnala z blízkého kempu. Je faktem, že na záchodě je cítit, že je asi ohřívaná pramenem a nedostatečně odfiltrovaná. Ale v kuchyni doma i v nemocnici je parádně čerstvá a chutná skvěle. Odpoledne jsem od studentky dostala její skříňku, doma se uvítala s druhou spolubydlící Sikou (ano, jméno opět komolím) a vydala se do města. Toužila jsem si přinést svůj první Skyr. 

A stalo se – rychlá procházka po magistrále už zase v úplné tmě. Po návratu pohoštění Any bábovkou, která jí moc chutnala, skype s rodiči (internet tu není, tak mi tatínek cíleně zvedl data) a psaní. Postel už mě volá – ještě jsem trochu unavená po cestě a dnes toho bylo na zpracování opravdu dost. Na zítřek se těším. Jen nevím, jak najdu šatnu a rentgen, ale. To se poddá 🙂

V sérii vyšlo:

  1. Odjezd

15 komentářů u „Plynkáček v Akureyri 1

  1. Pingback: Plynkáček v Akureyri 2 | Berry

  2. Pingback: Plynkáček v Akureyri 3 | Berry

  3. Pingback: Plynkáček v Akureyri 4 | Berry

  4. Pingback: Plynkáček v Akureyri 5 | Berry

  5. Pingback: Plynkáček v Akureyri 7 | Berry

  6. Pingback: Plynkáček v Akureyri 9 | Berry

  7. Pingback: Plynkáček v Akureyri 13 | Berry

  8. Pingback: Plynkáček v Akureyri 16 | Berry

  9. Pingback: Plynkáček v Akureyri 19 | Berry

  10. Pingback: Plynkáček v Akureyri 21 | Berry

  11. Pingback: Plynkáček v Akureyri 25 | Berry

  12. Pingback: Plynkáček v Akureyri 26 | Berry

  13. Pingback: Plynkáček v Akureyri 27 | Berry

  14. Pingback: Plynkáček v Akureyri 28 | Berry

  15. Pingback: Plynkáček v Akureyri 8 | Berry

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.