Plynkáček v Akureyri 7

Že není taková tma jsem se přesvědčila v noci, kdy jsem najednou neměla absolutní tmu, ale přes závěsy mi prosvítalo. Nezvyklé po týdnu. (doma na to zvyklá jsem normálně) Spala jsem tedy opět mírně neklidně, ale ráno vstala, pořád (nebo už zase) sněžilo, já si posnídala kaši a chystala se na celodenní, nebo přinejmenším půldenní výlet. Konečně došlo na hromádku outdoorového oblečení.

Nachystala jsem si s sebou svačinu, vzala čelovku, powerbanku (lépe býti připraven) a po deváté hodině v mírném sněžení a tmě vyrazila. Uličkami jsem se sněhem prohrnovala k parku, rezervaci, nevím, co přesně to je. Kde jsem už na pokraji byla v pátek. Myslela jsem, že vejdu jiným vchodem, ale už vím, že ne. Vešla jsem okolo golfového hřiště, ale neviděla jsem moc cesty a chodila okolo lesa, až jsem se složitě dostala ke vstupu, kterým jsem šla v pátek. Už vím, že příště ušetřím čas, když půjdu městem rovnou sem a ne s mylnou vidinou větší přírody zbytečně naokolo.

A zůstala jsem stát – přede mnou hnali stádo koní. Famózní zážitek. Zorientovala jsem se na mapě a šla do lesů. Pomalu svítalo a v 10.30 zhasly lampy. Les byl úžasný. Smutné tedy je, že po pár hodinách jsem zjistila, že jsem trochu jinde, než jsem si s mapou myslela. Musela jsem se orientovat s obrázkovou mapou z netu, mapy z aplikace seznamu nemají všechny cestičky (rozhodně ne značené) a v reálu stezky taky značené nejsou. Takže jsem jen odhadovala, kde cesta je podle lamp a tím mi unikly některé pěšinky. Taky jsem byla mírně vysílená, protože jsem několikrát za sebou nepříjemně žuchla – pod vrstvou čerstvého prašanu byla úplná ledovka. Bylo ale nádherně, i když mě to unavilo. Potkala jsem 2 zajíčky, pár ptáků (oblast je na ně bohatá) a pravděpodobně jsem šla i okolo místa, kde je v létě tábořiště. Vše je protkáno jezírky a potůčky, lemováno skalami, rozhodně se sem ještě vrátím. A tak, když jsem se rozhodovala, zda ještě jít do poslední části Hvamuru, nechala jsem to raději na příště, přišla jsem si už trochu dobitá.

Cestou dolů jsem šla silnicí pro auta, pak zkratkou a vyšla u letiště. Viděla jsem zase přistávat letadlo a po stezce pro kola a pěší se vydala domů. Krokoměr mi ukázal 12 km, ale ve sněžných podmínkách to mírně unaví 🙂 Doma jsem pookřála, uvařila si polévku a snědla výletovou svačinu. Při pádech se mi nechtěla riskovat a při sednutí na pláštěnku mě rychle záblo. Musela jsem tedy chodit. Pak jsem si četla a střídavě uklízela (jejda, už fakt chápu všechny Rorýsčiny historky o spolubydlících!) a četla a mlsala křížaly a Skyr. Večerní rutina a alou spát. Mimochodem, stále sněží. Ze záchoda mám výhled směrem k mostu, benzínce a začátku letištní rampy. Tak občas zahlédnu světla odklízecích aut 🙂 Jinak se tu moc neprorhnuje. Tak snad zítra vyškrábeme kopec s minimem pádů do nemocnice, aniž bychom tam museli jako pacienti 😉

0. Úvod a odjezd

  1. První srovnání zdravotnictví a rtg projekce
  2. Zbytek rtg projekcí
  3. Sportem ku zdraví
  4. O žádankách, doktorech, pravomocích a vitaminových předsudcích
  5. Poslední projekční rozdíly
  6. Začalo sněžit!

 

4 komentáře u „Plynkáček v Akureyri 7

  1. Pingback: Plynkáček v Akureyri 25 | Berry

  2. Pingback: Plynkáček v Akureyri 26 | Berry

  3. Pingback: Plynkáček v Akureyri 27 | Berry

  4. Pingback: Plynkáček v Akureyri 8 | Berry

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.