Buďte jako děti

…učíme se od Máli. Povídání inspirované jí.

S dětmi ve volném čase dobrovolničím už pěknou řádku let. Ukončuji devátý rok, abych byla přesná. Na plný úvazek. Každotýdenní schůzky trvající dvě hodiny, jednou měsíčně (plus minus) výlet či přespání, občas něco navíc, učení v biblické “školce”, příběhy před kázáním, letní tábor a někdy ještě pomoc na větším táboře. Hlavní vedoucí, kuchař, zdravotník, teolog, hospodář, zásobovač, uklízečka. Cokoli je třeba. A naslouchat dětem občas přináší zajímavé postřehy. Jejich hlášky, spojení či objevy si občas píšu na okraj diáře a mívám to na očích. Protože mají v méně slovech více pravdu než já. Bytí a pozorování dětí však dostalo s příchodem mé neteře Máli další rozměr. A o pár postřehů se chci podělit.

Celý příspěvek

Pro Malinkou – Odpuštění

První ofiko psaní Malinké, které je nejtěžší – možná neučesané, ale ze srdíčka. A tak chci psát vždycky. Spolu se učit.
Malinká, před nějakou dobou jsem vzpomínala na zážitky, které mě pojí s Chudobkou, babičkou a dědečkem a celé mě to vedlo k tomu, abych Ti začala vyprávět. Chci Ti vyprávět, až Tě budu držet v náručí, ale jedno téma Ti musím pošeptat už teď, do bříška. Je to to nejdůležitější. Budu upřímnou tetou – je to věc, která se Ti nikdy nebude dařit na 100 %. Ale věc, kterou budeš potřebovat pořád.

Celý příspěvek

(Ne)malé radosti #‎89

  1. Vtipnost života – podruhé nezvládnutá zkouška z anj, ale odpoledne jsem 2 h mluvila anglicky s dvěma dětmi.
  2. Rehabilitace.
  3. Těsto, zahrada s panem kosem a Boží ochrana při řízení.
  4. Skvělí školitelé na praxi, zahrada s (m)Lékárníky a Malinkou.
  5. Bratrancův křest a Boží ochrana na cestě tam i zpět – tolik bouraček, co jsme cestou viděli, to už dlouho nebylo; hlavně nás Bůh chránil, když do nás málem vletěla dodávka, která nám podruhé “jen” políbila zadní značku.
  6. Kluci uličníci (15.53 a druhá od 22.15), školka, závěr školního roku.
  7. Rodina, (m)Lékárníkova náruč.

Celý příspěvek