Když vás ráno nebudí východ slunce, ale západ měsíce, asi to znamená, že jste 100 km od severního polárního kruhu. Ale jinak jsem měla pocit, že jsem se vzbudila vyspaná, jen jsem celý den byla nesmírně unavená. Kolegyně Sóleig říkala, že četla, že dnes má být nejunavenější a nejdepresivnější den. Posnídala jsem ovesnou kaši s kešu oříšky a brusinkami, v nemocnici si našla svou velikost tmavě modrého oblečení (modrá je nejdostupnější, ale chci ještě nafotit ostatní barvičky :-)) – prádelna zase doplnila stavy (perou 3x týdně).

Na MR to dnes bylo velice různorodé, protože měl být den s anestezií, nebyl nikdo, tak rychle přeobjednali lidi z pozdějších termínů. Rameno, koleno, spodní část bérce, mozek se 4. hlavovým nervem (Micky Mouse! říkal Indický pan doktor), paní před dárcovstvím ledviny synovi, prostatik, L-páteř, … Pomáhala jsem chystat pomůcky a dnes už byla Klara i nejhlavnější radiologická asistentka z MR, tak mi toho spoustu řekla okolo.

Také jsem se ptala, zda dělají funkční vyšetření. Nedělají, protože když někdo potřebuje něco takto specializovaného, jede do ciziny. Lékaři v rámci studia musí část atestace dělat v cizině. Problém je, že většina tam už zůstane. U specialistů s tím všichni počítají – tady by nemohli být dobří, protože by se tomu věnovali jednou za čtvrt roku. Mají vzájemné kontakty a když dojde na něco takového, zkontaktují se a pacient jede buď do ciziny nebo Islandský doktor s případným týmem přijede udělat výkon na Island. Ale nedostává se ani těch ostatních, protože se jim už vracet nechce.

Ráno se ale začalo setkáním celého personálu. Záhy byli všichni náhodně rozpočítáním rozdělení do 3 skupin a měli sepsat návrhy, co změnit/dokoupit na oddělení. Pak se vše četlo, pochopila jsem (dnes převážně Islandsky), že to bylo od vylepšujících věcí k samotným strojům (CT) až po nový kávovar a sedačku na odpočinek. Konkrétně to proberou na sejití za dva týdny s připomínkami, teď mají všichni čas rozvážit návrhy ostatních.

Klara taky dnes začala s tím, že dali inzerát a nemohou sehnat žádného radiologického asistenta. Tak prý že to asi pošle do Evropy, jestli o někom z Česka nevím. Tak jsme se smály, aby tam neutekla celá naše nemocnice. Pak zase začala, jestli se nechci po státnicích vrátit – že by mi dala silné doporučení. Ale že se nezeptala mých rodičů (s tím přišla sama!). A pak do třetice začala s tím, že doktoři tam jsou také cizinci a Islandsky bych se brzy naučila základy pro pacienty 🙂 Vůbec přišlo na to, jestli jsem se něco naučila a jak to zatím hodnotím. Pravila jsem, že mi to nejvíce dalo v tom znovu-uvědomění si, jak je pacient důležitý a jak to jde dělat poctivě a s úctou. Debatovaly jsme, čím to vlastně je, že naše nemocnice jsou tak přetížené a všichni jsou z toho tak vyčerpaní. A že jsem zvědavá, co se dozvím, až (snad) najdu někoho, kdo se mnou projde rozdíly a vysvětlí mi, proč jsme k tomu v Česku zaujali jakové stanovisko (pití kontrastů na CT, projekce ramene na RTG atd.).

Na oběd byla dnes nějaká mléčno-kapustová polévka a na druhé smažené kuře (ale myslím, že bylo nějak zpracované, asi uvařené, pomleté a pak usmažené), bramborová kaše, jemně dušený hrášek, trochu červeného zelí a sladká omáčka (ne brusinková, ale něco takového). Kombinace vůbec brambor-zelí-omáčky-hrášku mi moc chutnala. V baru mě dnes zaujal salát z čerstvé brokolice s červenou cibulí, rozinkami a dresinkem (chuťově skvělé), z ovoce žlutý meloun (ten včera nebyl tak sladký a byl více do zeleno-oranžova) a směs slano-sladko-pálivá buráků a dalších oříšků.

https://www.instagram.com/p/Bs85UQDlJz4/?utm_source=ig_web_button_share_sheet

Po práci jsem byla jakási unavená a řekla si, že to vychodím. Lákala mě výstava ve Flóře, ale raději jsem se šla projít na druhou stranu Gléry (řeka) ke kostelíku Kirkjá nad jezdecké stáje pod lyžařské centrum. Měla jsem nádherné světlo a fotila panoramata (doma pak vše na zoneramu zkompletuju, nebojte). Asi 400 m jsem musela jít po silnici a to nebylo dvakrát příjemné. Cestou jsem si smlsla na raw tyčince, ale nějak jsem měla potřebu cukru (vlastně ho tu mám dost minimalizovaný). Cestou zpátky jsem se tedy odměnila v Netó a po nerozhodném přešlapování (Bónus má ty ceny a výběr fakt lepší, ale tady mají déle otevřeno) jsem si koupila sušenky s vrstvou tabulkové čokolády v akci. Až dnes jsem si všimla, že naproti Netó je pekárna a za ní pobočka Červeného kříže. Kde je ústřední sběrna oblečení a zároveň výdejna.

Povečeřela jsem čočku, sušenky O:-) a alou do postele. Dokonce i Siku je dneska tak unavená, že nešla pryč a polehává.

0. Úvod a odjezd

1. První srovnání zdravotnictví a rtg projekce
2. Zbytek rtg projekcí
3. Sportem ku zdraví
4. O žádankách, doktorech, pravomocích a vitaminových předsudcích
5. Poslední projekční rozdíly
6. Začalo sněžit!
7. Toulání Kjarnaskógurem, Naustaborgirem a Hamrarem (lesy nad letištěm a golfovým hřištěm)
8. Úvod k CT
9. Odpolední toulání Hvammurem (poslední část lesu)
10. Viděla jsem nevídané – a nejen polární záři
11. Úvod k MR
12. Rekapitulace poloviny pobytu
13. Ekumenická bohoslužba s nejkrásnějším Islandím východem slunce
14. Jak jsem pozorovala velrybu a plavila se na obřích vlnách
15. Flóra a záchodový výhled