Jeden malý chlapec, Matěj, měl nejraději na celém světě hraní se svým psíkem Alíkem. Nebyl to však živý pes, byl plyšový, hnědý, měkký s chybějícím ouškem. Ale vždy si s ním vyhrál do sytosti. Jako každý den, i tentokrát běželi ven na dvůr a dál na louku. Bylo to místo her, příběhů a objevování. Běžel, smál se, až se zastavil, lehl si do zelené trávy a pozoroval modré nebe. Na něm viděl mraky – jako by pro něj dělaly přehlídku! Jeden vypadal přesně jako jeho Alík, pak se přetvořil v kočičku, až se zakulatil v želvu, která otevřela pusu a smála se na něj. Pozoroval další mrak, ale ten už byl šedý, až černý a v dálce slyšel hrozivé zvuky. Matěj se velmi bál bouřky a došlo mu, že se blíží. Slyšel, jak ho maminka volá domů, a tak utíkal, jako snad ještě nikdy v životě. Na obloze už zablikaly blesky, ale podařilo se mu doběhnout do bezpečí domu těsně před prvními kapkami prudkého deště.

Celý příspěvek →