Před spaním mi to nedalo a rozbitou lopatou na sníh, kterou tu máme, jsem odhrnula sníh od vchodu, protože dveře šly stěží otevřít, tak ať se spolubydlící v pohodě vrátí. Ráno jsme zase měly nasněženo 🙂 Já zase posnídala bílý Skyr s vločkami a marmeládou, uvařila si meltičku a cestou do nemocnice jsem se přímo před ní zase rozplácla. Naše boční cesta nebyla odhrnutá, ale hlavní jo a vlastně to tam paradoxně více klouzalo.

Celý příspěvek →

Že není taková tma jsem se přesvědčila v noci, kdy jsem najednou neměla absolutní tmu, ale přes závěsy mi prosvítalo. Nezvyklé po týdnu. (doma na to zvyklá jsem normálně) Spala jsem tedy opět mírně neklidně, ale ráno vstala, pořád (nebo už zase) sněžilo, já si posnídala kaši a chystala se na celodenní, nebo přinejmenším půldenní výlet. Konečně došlo na hromádku outdoorového oblečení.

Celý příspěvek →

Ráno jsem se vzbudila brzy. Zvyk železná košile, ale nevadí mi to, aspoň to znamená, že si tvořím režim. Po chvilce lenošení v teple jsem se přemohla na sprchu. Až jsem se zase zachumlala do teplého oblečení, slavnostně jsem si pustila Třinecký koncert i s obrazem a usmívající se A., snědla zbytek bábovky od maminky s lesním Skyrem a když je ta sobota, dala si bílou kávu (zasvěcenci ví, že nemluvím o kofeinu). V 10 hodin jsem pomalu vyšla směr kostel a přestože východ slunce měl být až za hodinu, venku bylo zvláštně. Mraky se šplhaly pomalu po úbočí hor vzhůru a všude bylo tak, jako když se u nás stmívá. Dole u přístavu jsem viděla přeplněné fitcentrum lidmi – stroje, v horním patře kruhový trénink. A lidé se trousili na výletní plavbu za velrybami. Já si šla tak porůznu stále dokola, až jsem došla k zavřenému kostelu.

Celý příspěvek →