Příběh pro děti 28 (O hovniválovi)

Dnešní příběh je o zvířátku, které asi všichni známe. Je to brouk, kterého známe pod jménem hovnivál. Správně česky celým jménem se jmenuje vruboun posvátný, ale také ho známe pod latinským jménem skarabeus. Tento brouk je na pohled docela pěkný, lesklý, ale velmi často je vidět s kuličkou. A ta už není tak moc hezká – je plná smradlavých výkalů různých zvířátek. Jenže není jen tak ledajaká.

Celý příspěvek

(Insta)cit #10 – diplomka

Odevzdala jsem ji. Adrenalin s únavou mě zmáhají, půjdu brzy spát. Zatím sbírám po pokoji učebnice, papíry, papírky a přetahuji si data z nemocničního notebooku na externí disk. Třídím knížky na ty, které vrátím, ze kterých se budu učit na státnice, ze kterých na radiologii a které jsou moje. Třídím papíry s poznámkami, které nestojí za to si uschovat a naopak nechávám ty, které by se hodit mohly. Zavírám okna v prohlížečích, ukládám odkazy a zajímavé nereferované články. Pořád mi nedochází, že těch 46+x stran nezměním. A že mi oponenta bude asi dělat ten strašně hodný “CT doktor”, co ho na nukleárce žereme. Že posledních 24 hodin stálo za to.

Celý příspěvek

Kosmetika

Nebojte, nečekejte nic přeborného. Já mám pod nákupem kosmetiky to, že jednou za půl roku si jdu koupit šampón, krém na ruce, sprcháč, pomády na rty (ano, množné, toho mám velkou spotřebu) a poslední, voňání, nekupuji, to zásadně dostávám 🙂 Co ale více nemocnicuju a dezinfikuju, jsem vybíravější, tak menší přehled z poslední doby hlavně na krémy.
Ještě by možná bylo vhodné zmínit, že převažují věci z Yves Rocher. Na gymnáziu jsem dostala od kamarádky darem nějaký výrobek, příjemně mi to vonělo, nějak se dostala do jejich obchodu a od té doby nakupuji převážně tam. Je mi sympatické, že řeší životní prostředí, kosmetika je z 99 % často přírodní a obaly recyklovatelné, navíc za nějaké počty prodaných výrobků sází stromy. Říkám si, že ekologičtější by bylo poohlédnout se po české značce, ale zatím o ničem nevím. Vy víte?

Celý příspěvek

Úhly pohledu

…nejen ve zdravotnictví

Poprvé intenzivně jsem nad tím začala přemýšlet v prosinci – měla jsem dvoutýdenní praxi na CT a jedním z pacientů byl spolužák z nižšího ročníku z fyziky. Prvně jsem myslela, že je to shoda jmen, ale když pacient vešel, věděla jsem, že není. Pacient mě však nepoznal – nebyl čas tomu věnovat pozornost, a tak jsem na pacienta mluvila, zasunula ho do CT, po vyšetření vysvobodila a se spolužačkami jsme ho překládaly na postel. Za pár dnů jsme se potkali před nemocnicí – mě skončila směna a jeho propustili. „Jé, že my se viděli na CT?“ „No viděli.“ „Já tě nepoznal – najednou v bílém a z toho jiného úhlu jsem byl zmatený.“ „Však já to chápu.“

Celý příspěvek