Přijetí divnosti

Nedávno jsem se bavila s kýmsi, kdo mi skládal poklony, že mám odstudováno trochu fyziky. A když náš hovor pokračoval a já vysvětlovala, jak se to už stydím říkat, protože spousta lidí mě pak odsuzuje a říká, že nejsem normální, tak se divil ještě více (a ještě k tomu holka na fyzice). Včera ve mě však nastal zlom a já asi začínám přijímat, že to tak chci. Že chci být fyzičkou a dál za to bojovat.

Celý příspěvek

Buďte jako děti

…učíme se od Máli. Povídání inspirované jí.

S dětmi ve volném čase dobrovolničím už pěknou řádku let. Ukončuji devátý rok, abych byla přesná. Na plný úvazek. Každotýdenní schůzky trvající dvě hodiny, jednou měsíčně (plus minus) výlet či přespání, občas něco navíc, učení v biblické “školce”, příběhy před kázáním, letní tábor a někdy ještě pomoc na větším táboře. Hlavní vedoucí, kuchař, zdravotník, teolog, hospodář, zásobovač, uklízečka. Cokoli je třeba. A naslouchat dětem občas přináší zajímavé postřehy. Jejich hlášky, spojení či objevy si občas píšu na okraj diáře a mívám to na očích. Protože mají v méně slovech více pravdu než já. Bytí a pozorování dětí však dostalo s příchodem mé neteře Máli další rozměr. A o pár postřehů se chci podělit.

Celý příspěvek