Papi, díky.
Poprvé celé napsáno ve vlaku a na mobilu před 2 dny. Na konci odkazy na podobné (související) články.
V různých amplitudách intenzity se vracím k přemýšlení o společenství a (ne)samotě. Nyní se v nekonečnu blížím k maximální výchylce, protože myslím, že nastává obrat.
Pro sborový web.
Je čas prázdnin, a tak i já jsem naladěna na prázdninovou vlnu. Ráda bych se vrátila ke vzpomínkám na tábor a naší aktivitě – hodnocení pomocníků dne.
Letní vzhled zákoutí každoročně flákám. Letos tedy aspoň v půlce léta aktualizuji – věrný čtenář přiřadí kromě 3 fotek k loňským letním aktivitám a článkům, ty 3 navíc věrný čtenář také hladce zařadí (na blogu už byly). Kdo to dokáže (klidně bez bonusu nebo bonus za neuhádnuté), čeká ho malá odměna – máme tedy malou letní soutěž do konce srpna 2018!
Jinak to znáte – oblíbence pod číslem do komentářů, vyhrají příčku na příští rok, klikem do velkého okna a nahoře se při klicích na stránce mění 😉
Stále mi to nestíhá docházet – asi je to množstvím věcí, ve kterých stále spěchám, ale mám hotovo. Dnes poslední tečka. Dnes naposled s fyziky. Těmi našimi. Kteří toho nenamluví, ale jsou nejhodnější pod sluncem. S naším proděkanem, který, aby uměl učit budoucí učitele, šel prvně sám učit. Se spolužáky po dvou letech a naposledy. Teď už každý utíkáme jinam – jsme totiž absolventi.
Nebo pracantiččin? Zkrátka – mám za sebou první pracovní měsíc, za který dostanu opravdický plat (haha! když jednou za půl/rok umývám v domě okna, zabere mi to odpoledne jednoho týdne a vydělám si dvakrát více), mám opravdickou smlouvu a prvních 46 hodin, které se mi počítají do důchodu (nebo 48? ještě nevím, jak se mi ne/počítá nějaká povinná pauza na oběd). Ano – pochopili jste, že nemám celý úvazek, ale počítá se to!
…aspoň na PřF. I když, maminka řekla, upíraného největší krajíc. A maminky mají pravdu.
Máli, dnes bych ti ráda trošku pověděla o sobě, o tom, jak tu bojuju. Napadlo mě to před pár dny, kdy si při lékařské prohlídce pan doktor četl výpis z mé karty, pak se podíval na mě, zpátky na ten výpis a ptá se: „To je váš výpis? A to nemáte žádné trvalé následky?“
Viz minulý semestr, první týden výuka a pak praxe. Na konci jsou ale nějaké zkoušky – sice mám poslední před sebou, ale publikovat již mohu.
Ano, sice kvasím z učení na státnice a zkoušky, ale taky kvasím – jedině žito.
Dnešní příběh je o zvířátku, které asi všichni známe. Je to brouk, kterého známe pod jménem hovnivál. Správně česky celým jménem se jmenuje vruboun posvátný, ale také ho známe pod latinským jménem skarabeus. Tento brouk je na pohled docela pěkný, lesklý, ale velmi často je vidět s kuličkou. A ta už není tak moc hezká – je plná smradlavých výkalů různých zvířátek. Jenže není jen tak ledajaká.