Ráno jsem se vzbudila odpočatá před budíkem a cestou na záchod kontrolovala boty – Sika doma, Arnie nikde. Bohatě jsem posnídala vločky s bílým Skyrem a marmeládou a do práce na pokyn Siky vyšla sama, že bude mít zpoždění. U oblečení jsem měla malou krizi – moje velikost nebyla, tak jsem si musela vzít o číslo menší halenu a o číslo větší tmavě modrý srubs. Bylo mi hloupé se jít přehrabovat do jiných barev. Ale zítra to klidně udělám 🙂 Koupila jsem si lístky na oběd a hurá na MR.
Dnes byl ramenový den. Ještě jsme dělali zápěstí na vyloučení jiných trablů zastírajících karpální tunel, C-páteř, loket, potvrzení nejasné zlomeniny scaphoideu z rtg, břicho na pankreas a ještě jedna ruka. Zítra by to prý mělo být různorodější, protože jeden angio-mozek nedorazil k mé smůle. Pomáhala jsem chystat pomůcky a zajížděla pacienty, ale jinak se mám těšit na zítřejší rad. asistentku, která je eso na MR a upravuje neustále protokoly. Ostatní to umí ovládat, ale nedovedou k tomu prý tolik říct jako ona.
Na oběd dnes byla polévka mi připomínající hříbkovou bez hříbků a tradiční islandské jídlo – treska zapečená v bešamelové omáčce s cibulí konzistencí květáku na mozeček (plokkfiskur) s vařeným bramborem a baby karotkou. K tomu nový druh salátu z listí a z baru papriky, rajčata a nějaké ovoce, které nevím, co bylo. Asi nějaký druh žlutého melounu. Každopádně, v pátek na oběd nejdu. Bude tradiční staré islandské jídlo – koho to zajímá, nechť si vygooglí “torramatur”. Indický doktor přišel celý říčný, kdo mu nalepil na dveře ovčí hlavu, načež, jestli četl jídelníček, hahaha kolektivu včetně něho, a pak se ptal mě, zda půjdu na jídlo. Pravila jsem rezolutně, že ne-e. A on, a copak se nechceš chlubit, co nejšílenějšího jsi na Islandu jedla? Pravím, že opravdu nepotřebuji v životě zkusit úplně všechno 🙂
Už vím, který pan doktor na mě “dohlíží” podle jména 🙂 Po trochu pozdějším odchodu a prazvláštním počasí (ráno bylo teplo, plus tři, a přes noc napadl tak centimetr sněhu, tak to vůbec neklouzalo a vytvořila se nová pevná vrstva) – honící se mraky, sníh a vichr (jen 6 m/s) jsem zababuškaná šla novou trasou do města koupit si jeden výlet na středeční večer (držte palce s počasím!). Taky chci koníky, ale tam je komunikace značně nekomunikativní… Cestou zpátky jsem se stavila ve Flóře. Být bohatší, vím, co všechno bych si tam koupila. A i jen to kochání a poslech hudby a vnímání vůní, ach ach ach…
https://www.instagram.com/p/Bs58XGKlMEu/
Doma mě chytla mírně žravá. Dojedla jsem včerejší kuskus, pak polévku s chlebem a završila to posledními kousky štoly. Ale! Potkala jsem se se Sikou a prohodily jsme několik vět. Ptala se mě, jestli jsem se přestěhovala, že viděla nějaké světlo z posledního pokoje, a já jí říkala o Arnie, kterou jsem ale od nedělního rána neviděla a Sika o ní vůbec nevěděla 😀 Taky mám rozřešenu záhadu, kam chodí každý večer 🙂 A ještě jsme se bavily, jak se nám líbí v nemocnici, pěkné.
Po telefonátu s tatínkem a myšlenkou, že si půjdu čistit zuby, jsem šla ale fotit svůj záchodový výhled. Tahle věc mi bude vážně chybět.
Jdu spinkat. Už je zase 5 stupňů pod nulou a já jsem tak hrozně unavená, že asi ani nestihnu načíst novou knihu. Ale řekněte, netrávili byste taky čas nejraději na záchodě a v koupelně s takovým výhledem, jaký mám já?
0. Úvod a odjezd
- První srovnání zdravotnictví a rtg projekce
- Zbytek rtg projekcí
- Sportem ku zdraví
- O žádankách, doktorech, pravomocích a vitaminových předsudcích
- Poslední projekční rozdíly
- Začalo sněžit!
- Toulání Kjarnaskógurem, Naustaborgirem a Hamrarem (lesy nad letištěm a golfovým hřištěm)
- Úvod k CT
- Odpolední toulání Hvammurem (poslední část lesu)
- Viděla jsem nevídané – a nejen polární záři
- Úvod k MR
- Rekapitulace poloviny pobytu
- Ekumenická bohoslužba s nejkrásnějším Islandím východem slunce
- Jak jsem pozorovala velrybu a plavila se na obřích vlnách