Pozorovali jste někdy na jaře, jak vznikají malé plody? A přemýšleli jste někdy, jak to, že sklidíme to, co zasadíme? Proč nerostou na rybízu ostružiny, na dýni cukety nebo proč z česneku nevylupujeme hrášek? A jak to, že to včelky při opylování nepopletou?

Nebyla jsem sama, kdo nad tím přemýšlel a celé jaro se udivoval. Dokonce mi jednou psala kamarádka, proč z tulipánů nekvetou třeba narcisy, a shodly jsme se, že nevíme. Neměla jsem tehdy moc času, ale dala jsem jí kontakt na strejdu, který o přírodě hrozně moc ví. A ten nám odepsal, že Pán Bůh to zkrátka geniálně stvořil a včelky naprosto přesně ví, co mají dělat.

Včeličky, když ráno vyletí z úlu, tak celý den opylovávají jen to, na co usedly jako první. Proto se nám pyl z pampelišky nedostane třeba do cukety, protože včelka pozná, že to není pampeliška. Jiná rostlinka má třeba květy přizpůsobené jen pro jeden druh včeličky, která ji může opylovávat. Jiná by se do toho květu žádným způsobem nedostala. Navíc, jako my jsme každý jiný, každý máme jinou barvu očí, vlasů a jsme jinak velcí, tak i pyl je různý. A tak neopylovávají jen včelky, ale i jiná zvířátka. Každé zvířátko má však pouze své rostlinky. Třeba motýli, slimáci, ale každý dělá svou práci, aby to navzájem nepopletli.

Pán Bůh naši přírodu úžasně stvořil. Každou chvíli se můžeme z přírody učit o našem Pánu Bohu. A tak to dělejme.