Lékařství a principy etiky

Jak pracuje věda. Věnováno @zdravi_a_medicina, jehož laskavost a pohledy na svět mě dostávají a nemůžu se jich dočkat.
Principy v lékařství jsou dle názoru mnohých velmi bohulibé – vždyť kolik jiných povolání má samotnou službu v názvu pracovních směn? Je však stále lékařství o službě druhým za cílem pomoci a neublížit, nebo o papírování, grantech a klinické studie na lidech?

Čas „korony“ toto téma ještě více zostřuje. Je samozřejmostí, že lidé ve zdravotnictví jsou od rána do večera v práci nehledě na to, že se potřebují starat o své děti, které nemohou chodit do školy. Že mají služby o délce 12 hodin pro nelékařský personál a od 26 přes 33 po klidně 56 hodin pro lékařský personál. Těžko se pak divit těm, kteří vyhoří a jakmile zákon uvolní nouzový stav neumožňující vydechnout ani den na dovolené, zdravotnictví opustí tito hrdinové nadobro. Alespoň na nějakou dobu, pokud ne navždy. Nelidské zacházení s těmi, kteří mají v rukou naše zdraví, zahlazujeme nákupy energetických balíčků dobrot či nákupem triček s hořkosladkými nápisy „Už to nezvládám“ na jejich podporu. Jako bychom to tím vynahradili a nemusíme se pak chovat lidsky v jejich přítomnosti. Je pro nás samozřejmostí je nechat čekat ve frontě v nemocniční lékárně během jejich obědové pauzy, ale po opuštění jejích zdí psát nadšené statusy vděčnosti na zdi sociální, vždyť jen na slovech a ne skutcích záleží. Je přece normální při překročení prahu nemocnice nechat naplno projevit se stav nemohoucnosti (vždyť zdraví do nemocnice nechodí) a nechat se těmi vyčerpanými lidmi obskakovat včetně odstrojení oblečení (dost na tom, že doma jsem to musel zvládnout sám). A nač děkovat, vždyť ti lidé za to berou plat!

https://www.instagram.com/p/B-pOFi5n2Fm/?utm_source=ig_web_button_share_sheet

Nač posuzovat etiku svého chování ve zdravotnictví, jehož jsem konzumentem, když očekávám náplň etiky jeho provozovateli. To je ta etika, o kterou běží! Etika žádající lékaře vždy odpočatého, sečtělého, empatického. Křížence chytrosti Dr. House s laskavostí lékařů z Nemocnice na kraji města. Správný lékař by měl se vší samozřejmostí ošetřit a ideálně vyléčit kohokoliv, nehledě na jeho společenské postavení, ochotu spolupracovat a schopnost pochopit postup. Zvláštní je, že v realitě tuto etiku pošlapáváme. Tvoříme si známosti a odvoláváme se na přátele známých, aby se nám dostalo přednostnějšího ošetření. Jsme spokojeni, když nás ošetřuje primář, protože je jistě zkušenější, než obyčejný lékař mající více služeb se skutečnými pacienty, než on. Zveličujeme své zdravotní problémy, aby nám byla věnována pozornost. Protože když bychom vypadali příliš zdravě, zlomili by nad námi stetoskop…

Etika nás zajímá pouze tehdy, když nám něco přináší. Chceme, aby lékař bádal a orientoval se v problematice nejlépe mezi odborníky, ale nenecháme mu na vědeckou činnost prostor, protože se jinak rozčilujeme nad dlouhými čekacími lhůtami. Požadujeme lékaře dodržující etiku a zacházející se všemi pacienty rovně, vlastně dle jejich zdravotního stavu, a přesto hledáme skulinu, jak by nás mohli vzít přednostně, zařídit nám výjimečnou léčbu na úhrady pojišťovny a nadstandartní zacházení bez nutnosti pobytu na nadstandartním pokoji. Požadujeme etickou kolegialitu, ale sami popichujeme, který lékař je lepší, aby vyznělo, že my toho lepšího navštěvujeme.

Ještě pořád je lékařství služba? Služba společnosti zavazující morálkou službě lidem z přesvědčení, či je službou ve smyslu otročinou bez nároku se ozvat? Službou, kdy se očekává, že budou zdravotníci činit nad rámec svých placených povinností z čiré lásky k člověku a opláceno jim bude prostým pohrdáním? Službou tvrdě zaplacenou vyhořením, zničenými až dokonce nevzniklými rodinami a ztracenými léty plnými odříkání?

View this post on Instagram

#mechovakarkulka má dnes plnou hlavu. Rok si nepravidelně fotím proměny lesa a ten kamínek u stromu, o který mobil na samospoušť opírám, tam pořád je. Letos poprvé bez svetru, zato v roušce. Najednou okolo mého soukromého místa pořád někdo chodil. I tak jsem se po chvíli mohla natáhnout do mechu, nechat šimrat sluncem a broukat se sluchátky náhodný ranní objev chvály inspirované Žalmem 46 – Pokoj od HeartBeat #chvalapocaskorony . Těším se, až #covidprazdniny skončí a život bude v normálních kolejích, já se nadechnu bez roušky a spěchu. Vnímám přizpůsobení se – z panického strachu během 3 týdnů do přirozenosti. Trochu mě to děsí, ale je tp nutné pro mé fungování. A ráno zpívali ptáci po dlouhé době. Radosti. #lookingforpleasures

A post shared by Berry (@berrys_pleasure) on

Někdy je vhodné se podívat na druhou stranu mince. Nehledat v etice lékařství principy vědy s publikačními faktory, profesní kolegiality, ochrany osobních údajů pacientů a vypisování grantů jako požadavků na lékaře, ale přemýšlet nad etikou zdravotnictví z pohledu nás, pacientů. Protože pokud nám slova chvály a uznání zůstanou i po odeznění časů korony, můžeme naše lékaře udělat lepšími lidmi. Pomoci jim sestoupit z piedestalů nadvýjimečnosti k lidskému trpělivému hloubání, kterého si vlastně mnohem více vážíme. Děkovat jim za jejich službu navíc, podporovat je v čase s blízkými a nenosit sladké úplatky, aby s námi zacházeli lépe. Ale jako vědomé děkování za to, že jejich služba není spravedlivě zaplacená a vážíme si jejich zacházení s námi, ač by si jinde mohli nárokovat více peněz za méně špinavou práci. Doslova. Mysleme na to, až nás bude na jazyku svrbět diagnóza strýčka Googla a budeme našemu lékaři radit, jak by nás měl správně ošetřovat.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.