Název knihy: Svět bez rakoviny – příběh vitaminu B17 (World without cancer)
Autor: Edward Griffin
Nakladatelství: Mladá fronta a.s., Praha
Rok vydání: 2011, 1. vydání (překlad 2. vydání z roku 1997)
ISBN: 978-80-204-2517-1, 384 stran
Ještě míň praxe. Bakalářka. Opět žádný předmět ve škole.
Praxe. Trochu. Já chodila navíc na “práci”. Bakalářka. Žádný předmět ve škole.
Když jsem se rozhodla vyjet v rámci studia na zahraniční pobyt, ukázalo se, že pro radiologické asistenty je to mírně komplikované. Erasmus studijní v našem případě smysl spíše nemá (neexistují předměty, které by se mohly uznat) a pracovní, např. freemover, se musí domlouvat po vlastní ose. Přesto po nějaké době internetového bádání jsem objevila Erasmovou skupinu ryze pro radiologické studenty, která funguje na 3 měsíce jako studijní pobyt s konkrétním tématem a prací v nemocnici. V roce 2018 skupina byla nefunkční, teď opět začala fungovat. Snažila jsem se obepisovat postupně nemocnice ze seznamu, ale domluva vždy ztroskotala na tom, že neexistuje smlouva z České strany, případně už mají na celý rok 2019 plno. Nahodile jsem napsala mimo seznam do 2 nemocnic na Islandu – v Reykjavíku bylo plno, ale z Akureyri mi odepsali po měsíci, že by místo měli a dořešili jsme detaily.
Radiologické dny mi utíkají pod prsty jako se hromadí snímky v počítači či lidé v čekárně. Neskutečným tempem. A přesto, právě proto, chci zastavit a zpomalit. Mám už jakýsi řád – jednou na sále, jednou na snímkovně, škola a volnočasová fyzikální práce.
Stále mi to nestíhá docházet – asi je to množstvím věcí, ve kterých stále spěchám, ale mám hotovo. Dnes poslední tečka. Dnes naposled s fyziky. Těmi našimi. Kteří toho nenamluví, ale jsou nejhodnější pod sluncem. S naším proděkanem, který, aby uměl učit budoucí učitele, šel prvně sám učit. Se spolužáky po dvou letech a naposledy. Teď už každý utíkáme jinam – jsme totiž absolventi.
Nebo pracantiččin? Zkrátka – mám za sebou první pracovní měsíc, za který dostanu opravdický plat (haha! když jednou za půl/rok umývám v domě okna, zabere mi to odpoledne jednoho týdne a vydělám si dvakrát více), mám opravdickou smlouvu a prvních 46 hodin, které se mi počítají do důchodu (nebo 48? ještě nevím, jak se mi ne/počítá nějaká povinná pauza na oběd). Ano – pochopili jste, že nemám celý úvazek, ale počítá se to!
…aspoň na PřF. I když, maminka řekla, upíraného největší krajíc. A maminky mají pravdu.
Viz minulý semestr, první týden výuka a pak praxe. Na konci jsou ale nějaké zkoušky – sice mám poslední před sebou, ale publikovat již mohu.