(Insta)cit #8

Čím více cvičím bytí v přítomnosti, tím více zapomínám. Ale nechci…
“O případném těhotenství vás nemohu informovat”, pravil bodrý starší pán při východu z kabinky směrem ke mně do ozařovny a já se neubránila smíchu, že to je mi tedy líto. Po naaranžování a pokynu, nehýbat, prosím, zaznělo až vojenské “Ano, prosím!” a očividné vyrovnání. Vrrr, cvak, dýchejte si, je to hotovo. “Vy se ráda smějete, že?”
“I jo, rozhodně jste mi dnes zvedl náladu, děkuji vám.”
“Tak se mějte”, odpověděl pán žoviálně. Od té doby na něj myslím. Už dva dny.
Nechci se zapomínat smát. Obklopuji se fotkami, kde se směju a nevím, že mě fotí. A naprosto si vybavuju, co jsem říkala, dělala a cítila.
Cvičím bytí v přítomnosti tak, že se více soustředím na smích než vlastní dech. To je ještě důležitější. Protože mám proč se radovat. A ne málo…

Pro Malinkou. A (M)lékárníka. Nezapomenutelné, velké, plné radosti.
Která trvá, není minulostí, tak proč jí nežít?

Rail tour – Fanda

Vzpomínáte, jak jsem se na druhé Šumavě odkazovala na Railtour? Tak je vytvořena nově platforma pro ty z nás, kterým to do soutěže prostě nikdy nevyjde! L+H udělali úžasnou mapu s checkpointy z minulých let a můžete si zobrazit buď jen ty dobyté, nebo i ty, které nás teprve čekají. Tak pojďme pokořit Česko – já to moc ráda používám jako pomůcku pro plánování výletů, protože si podchytím zajímavá místa. I když je jich mnohem, mnohem více 😉 Pojďte také poznávat naši překrásnou zemi!

(Insta)cit #7

“Dobré ráno, když to půjde, zkuste dnes jít do školy nebo práce jinou cestou…” Mé nejoblíbenější formální cvičení v rámci #Mindfulness. Principy, které jsem v životě měla, jen trochu jinak. A usvědčování, že všímavost jako životní směr pro mě není, příliš mě nutí otáčet se do sebe a přestat hledět kolem sebe. Některé věci ale rozhodně za to stojí, třeba jít na procházku, dýchat a uvolnit se. Modlit se. Pozorovat podzim. Dnes jsem to zkusila ještě jinak, zapnula jsem si do sluchátek navigaci, objevila les, ve kterém jsem ještě v životě nebyla, poslouchala písničku, kterou jsem v životě neslyšela a z celé radosti, která vytlačovala předešlou úzkost z přednášek o nemocech, si šla pochovat Malinkou. Chvilka blaha. Úsměv, pochování, pobytí bez poblití, cvičení, rozloučení. Takové chvíle za to stojí… To je totiž požehnání. Nebo přítomný okamžik. Vyberte si.

Celý příspěvek