O COVID-19 – s čím souzním

Nechci se opakovat, mnoho je v těchto dnech napsáno. Proto chci nasdílet, co vyjadřuje mé postoje lépe, než dovedu zformulovat. Jsem vyčerpaná po měsíci perných semestro-prací, zítra vypínám budík a budu dohánět samostudium tohoto týdne. Ostatní dny místo odpadlé školy jsem byla v jedné práci, té méně exponované, o víkendu mě čeká ta druhá, nebezpečnější. Házela jsem si teď korunou, kdy najednou šly obě mé práce proti sobě, abych neohrozila pacienty a personál. Ale postupně vám tu nasdílím a krátce okomentuji drobnosti.

Ze začátku jsem patřila (v lednu) k tomu táboru, který vše zlehčoval, že se jedná o obyčejnou chřipku a nemluvíme o jejím epidemiologickém nástupu, ale pravda, moc jsem to kvůli vydatnému zkouškovému nesledovala. V únoru jsem se dala krátce do kupy, začal druhý semestr a kulminovaly dohady. Nenápadně zpráva z jedné nemocnice, provozní porada v druhé, když by to přišlo, jaká budou opatření, zákazy návštěv kvůli chřipky, najednou mi v e-mailu přistály odborné články z diagnostiky, zaměření jiné konference na “C” a začalo to svištět. Na další odborné stránce začaly dávat poučná videa a poznatky a mě začalo docházet, že tohle sranda nebude. Najednou ta hlava svištěla mnohem více, než jsem si byla ochotná připustit.

View this post on Instagram

Chytil mě amok. Ten, co mě chytá, když už strašně moc potřebuju vypnout hlavu a neumím si pomoct. Mám prý moc intelektuální záliby – zpívání, čtení a studium, klavír, a když si jdu dát do lesa do těla, ta hlava pořád jede. Protože je klid. Strávila jsem odpoledne po krátkém učení rozmontováváním topení a jejich vytřením, čištěním babiččina koberce, posouváním nábytku kvůli vysávání, přeskládání celé nástěnky a úklidem stolu. V tichu. Bez podcastu. A teď jsem si na půl hodiny sedla a učím se vymalovávat s jemným podkresem hudby. Uklidňuju se a dýchám. V další vlně amoku aspoň zase umyju okna a velké úklidy mám zase splněny. Kytky jsem přesadila v poslední fázi s čištěním skříněk v kuchyni. A vlastně jsem si nachystala hlínu na zítřejší výsev rajčátek. Těším se. Jsou důvody k radosti. Je jich moc. A ta práce s jejich občasným hledáním stojí za to. Starosti a strachy by nás neměly svazovat. #zastavsearozbehni #lookingforpleasures #timeformyself #peacefromGod

A post shared by Berry (@berrys_pleasure) on

A pak začala kulminovat ta diskuze a rozevírat se nůžky – těch, kteří to zlehčovali a těch, kteří začali připouštět, že toto je jiné. Začalo mě udivovat, jakými lidmi se obklopuji, najednou to ukazovalo, kdo to bere vážně, komu dochází rozměr a kdo je naopak zahleděný do sebe s větou “mně se nic stát nemůže”. Ano. Nemusí. Ale jsi bacilonosič. Tedy virusolonosič (nebo tak nějak). Shrnul to kamarád na FB. A taky byl moc pěkný příspěvek další s mapičkou na podobné vlně. A tak jsem i já krátce napsala na IG – sice mám maličko liků, ale ozvali se mi lidi, že souzní, že se taky modlí, a to je vlastně důležitější.

View this post on Instagram

Té nemoci na C se bojím, přiznávám (a nemyslím tím "cancer"). Ne kvůli sobě, ale že bych se snad stala přenašečem k lidem, se kterými bydlím nebo se často stýkám a patří přesně mezi ty ohrožené (přesně proto mě grafy s úmrtností ještě víc děsí, ač jsou tvořeny s opačnou ideou). Namítnete to obligátní přirovnání k chřipce a já namítnu, že já ve svém věku a zdraví nemusím mít ani příznaky, a přesto být infekční, a to dlouhou dobu. Taky namítnu, že na chřipku je očkování. Ještě by můj strach mohla snížit zodpovědnost společnosti (ať zvedne ruku, kdo nemá v práci nebo okolí nějakého navrátilce z Itálie, který odmítá být doma v karanténě, když mu přece nic není – čímž se vracím k přenosu z lidí bez příznaků a záhadu přenosu u dětí…). Děsí mě nedostatek ochranných pomůcek v nemocnicích a vůbec ta nevědomost. Celá ta situace ve mě oživuje ale jinou věc, kterou jsem říkala před dvěma týdny pod lampou v rozhovoru D., když jsem předvídala téměř na den přesně příchod do ČR a říkala, co jsem se už dočetla v zahraničních odborných článcích bez většího hledání (když se konference mění z obecného na zkušenosti z diagnostiky "C" a posílají vám materiály…). Že mám strach o babičku, maminku, tatínka, prarodiče. Že je to jiný strach o maminku, než když jsme se loučily před operací. Že jsem polevila a zapomněla na vděčnost za přidaného 1,5 roku jí s námi a beru to zase jako samozřejmost. Že neznáme dne ani hodiny. Vyhýbala jsem se dle možností lidem, abych ukočírovala svědomí a mohla jet za prarodiči na návštěvu. Nechci si vyčítat, že jsem zanedbala hygienu. Ale nejsem bohem. Dělám, co můžu, a zbytek se snažím odevzdat. Víc než kdy jindy "Tvá vůle se staň" bolí, pálí, slzí a já se učím věřit. A taky děkovat za nesamozřejmé chvíle s blízkými a užívat si je bez stínů pochybností, zda nejsou na nějakou dobu poslední. Nechci si připadat, že se loučím. Jen si víc uvědomuji, jak mám některé lidi moc ráda a jiní mi chybí. Kéž bych to uměla dávat lépe najevo. #láskaje #sejlaskupolidech #dumaciokenkoberry

A post shared by Berry (@berrys_pleasure) on

A pak se k tomu začali vyjadřovat i křesťané, že je čas dodržovat nařízení státu (byť se zpřísňují každou hodinou) a je čas pěstovat svou ohleduplnost. Pro ukázku obecný článek, co můžeme dělat a zamyšlení kazatele, co bychom naopak dělat neměli (třeba hlásat konec světa). Čím dál víc mi docházelo, že i já bych měla být teď oporou. Uskrovnit se, podpořit společnost, vyjít vstříc kolegyním s dětmi, pomoct, kde je nedostatek a do toho všeho stíhat své studium. Mít otevřené oči, ruce a srdce, kde je teď třeba. Nerozdám se všude, já vím.

Pokud vás stále zajímají fakta, tak krásně věci o nemoci shrnuje Kovy. Je to proloženo humorem, který mi z prvu přišel nemístný, ale dokoukejte do konce, stojí to za to a v jedné pasáži (Chalupáři) jsem se po mnoha dnech opravdu od srdce zasmála.

Já jinak příležitostně koukám na osmosis, stay medik, WHO, ECR a jeden odborný online časopis, který mi doporučil profesor. A co tedy (ne)dělat? Přečíst si to můžete u Vítka Samka (hero zdravotnictví) nebo podívat na nejmilejší video s tematikou COVID-19 v pojetí italské babičky s anglickými titulky, které ale myslím pochopí každý.

Pointou je mýt si ruce (ale třeba přejet dezinfekcí i ten mobil), dodržovat nařízení státu, nesrocovat se, mně třeba šéf nařídil chodit pěšky a nejezdit hromadnou dopravou. Pečovat o svou imunitu pestrou stravou, spánkem, a i když máte home office, dbát na pohyb. Podívat se a zeptat sousedů, jestli nepotřebují nakoupit či pohlídat děti. Studenti mají už spoustu iniciativ. V Praze medici z Karlovky sviští od včerejška, linka Život 90 brala dobrovolníky, v Brně se dneska rozjel nábor z pedagogických fakult na hlídání dětí, mediků na odběrové středisko, ostatních zdravotníků na výpomoc v nemocnicích. A MU nezůstala ani s ostatními fakultami pozadu a registruje dobrovolníky, které bude párovat s dalšími dětmi a seniory, kteří potřebují pomoc. 

https://www.instagram.com/p/B9pDeSknTVp/?utm_source=ig_web_button_share_sheet

Víte, jsme v Božích rukou. Je třeba se modlit – za sebe navzájem, ať jsme ohleduplní, ať nenecháme přerůst svůj vztek přes hlavu. Jsou možnosti jak se podpořit pracovně – navzájem si pohlídat děti, učit se s nimi, některé věci vědomě koupit od soukromníků, aby nezkrachovali, někteří umělci zrušené koncerty streamují, a tak si můžete koupit jejich produkty, abyste je podpořili. Je třeba mít oči, ruce a srdce otevřené. Dbát nařízení státu a hygieniků. Nepodceňovat je. Ale mít na vědomí, že jsme v Božích rukou. A tak, ať se mu z nich v těchto dnech neztrácíme. Zpomalíme. Jak psala farářka. A někteří lidé přiznávají, že tato situace najednou svede dohromady rodinu a oni neví, co spolu. Zastavme se jako společnost. Asi jsme to potřebovali, vrátit si trochu lidskosti. Ať tuto “válku” zvládneme se ctí a můžeme brzy zase fungovat.

https://www.instagram.com/p/B9pOi_CHWHZ/?utm_source=ig_web_button_share_sheet

P. S. Tentokrát budu opravdu ráda, pokud máte nějakou myšlenku, video, článek, odkaz, když se o něj podělíte. Nebo když mi dáte vědět konkrétněji, za co se mám za vás modlit. Za někoho nemocného ve vašem okolí, o koho se bojíte, za zdravotníky, vědce, ty lidi v cizině (já mám na mysli Klaru, se kterou jsme si dnes psali o situaci na Islandu). Neříkám, že má modlitba přinese výsledek vašeho přání. Ale pokorně se modlím o moudrost, pokoj a trpělivost v těchto dnech… Učím se to…

P. S. 2 Pokud se vztekáte nad pravidly karantény a omezeními, poslední dám příspěvek mého moc oblíbeného pana doktora, do kterého jsem totálně platonicky instagramově zamilovaná na rovinu, protože hodně souhlasím, jak má všechno srovnané.

https://www.instagram.com/p/B9pXhFAH2Jc/?utm_source=ig_web_button_share_sheet

Příspěvek byl publikován v rubrice Instagram a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.