Příběh pro děti 37 (Jízdenka)

Možná máte pocit, jakoby po krátké pauze pokračovaly jarní prázdniny a možná tuto příležitost využíváte k výletování. Mně výletování chybí obrovsky a nemůžu se dočkat, až se mi podaří podruhé letos vyjet vlakem do lesů, to mám moc ráda. Vzpomenu s vámi ale na letošní první výletování vlakem.

Abych mohla vlakem jet, potřebuji jízdenku. A protože si obvykle výletů plánuji co nejvíce, kupovávám si jízdenku s mnoha políčky, která označuji podle plánované ujeté vzdálenosti. Ne vždycky si jsem jistá a jela jsem poprvé do nových končit, odpočítala jsem si tedy v mapě zóny a na perónu se ptala pana průvodčího, zda to mám správně. Potvrdil mi, že ano, já si odpočítala políčka, cvakla lístek a nastoupila do vlaku. Moc jsem se těšila! Svítilo sluníčko, příjemně hřálo, a přesto byly v přírodě vidět zbytečky zimy. Sundala jsem si bundu, vlak se rozjel a za chvilku byl u mě pan průvodčí se slovy, ať mu pro jistotu ukážu ten lístek, který mě viděl před chvílí označit. Jenže mně v tu ránu došlo, že jsem se ptala na počet zón a označila špatný počet polí!

Hned jsem to panu průvodčímu říkala a navrhla, že jak budu vystupovat, na zastávce hned chybějící políčko označím. Usmál se, souhlasil a já si mohla užít krátkou jízdu vlakem. Po výstupu jsem se rozhlížela na zastávce, ale průšvih! Vlaková stanice byla uprostřed lesa a označovač jízdenek tam nebyl, místo něj pouze cedule se slovy, že označení proběhne průvodčím ve vlaku. A co teď… Přešlapovala jsem, jak z té šlamastyky ven, abych dodržela slib panu průvodčímu. Jediné, co mě napadlo, bylo, že označím o políčko více při cestě domů. Spokojená jsem se vydala na značenou cestu, potkala se na rozcestí s domluvenou kamarádkou a užily jsme si celý den na výletě v lese.

To vám byla nádhera! Svítilo sluníčko, chvíli fičel vítr a sněžilo, panoramata, povídání, měnící se krajina, naučné cedule, ticho. U kamarádky jsem přespala, přes noc nám nasněžilo, druhý den jsme si trochu užily křupání na dalším výletě a byl čas loučení a jet domů. Ale nechybělo mi něco? Vzpomínáte? Já si vzpomněla při čekání na autobus na svůj slib a nachystala jsem si políčko navíc k označení na jízdence. V autobuse označila a zahřálo mě, že jsem červíčka ve svém svědomí poslechla a i když mě nikdo neviděl a nekontroloval dodržení slibu, byla jsem kvůli sobě ráda. Věřím tomu, že je správné červíčky poslouchat, protože když bych neposlechla, příště bych už hledala třeba způsob jak podvádět a šlo by to se mnou z kopce. A tak poslouchejme červíčky, kteří nám říkají, že se nechováme úplně správně a poctivě a buďme těmi červíčky i pro naše kamarády, když by náhodou uvažovali o nějaké zkratce. Protože dodržovat pravidla a rady není vůbec špatné.

https://www.instagram.com/p/B8enRhpnP0U/?utm_source=ig_web_button_share_sheet

A více fotek z výletu zde.

Příspěvek byl publikován v rubrice Dětský oddíl, Instagram a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.