Virus

O „C“, jak psávám. Vím, skáče to na vás z televize, rádia, letáků ve stránkách, informačních serverů a sociálních sítí. Poslední dny ale uvažuji, zda se v této těžké situaci chováme dostatečně jako křesťané. Nemile mě překvapilo, kolik mých křesťanských přátel tuto situaci plnou strachu zneužívá k posílení děsu, že se blíží konec světa. Jak se těší, že to skončí, Bůh si pro nás přijde a bude zase dobře v ráji.

https://www.instagram.com/p/B9u4XmcH9ds/?utm_source=ig_web_button_share_sheet

Nemůže nám být dobře teď – v Jeho nekonečné náruči? A nemůžeme to dobro předávat dál…? V rámci těch nemilých překvapení a děsu mi dodala odvahu jedna americká sestřička, kterou na sociální síti sleduji a která mluvila o svém strachu z nemoci, komplikaci s ukončením nádstavbového studia, plánováním svatby. A kdy jindy, než v těchto chvílích, se modlit. Zaznamenala píseň ke ztišení následovanou krátkou, velice upřímnou, modlitbou. Jsem jí na dálku obrovsky vděčná, protože mi to pomohlo zastavit a hledat ztracenou důvěru v Boží přítomnost. Také mě to ujistilo, že nejsem sama, kdo se bojí, komu to komplikuje život a neví si s tím rady, ale není nic jednoduššího, než to odevzdat a „normálně“ žít dál.

https://www.instagram.com/p/B9xEdirHeA2/?utm_source=ig_web_button_share_sheet

Jsem totiž čím dál více přesvědčená, že máme žít stejně, jako předtím. A to plnit své závazky ve škole i práci, být vlídný na sousedy, v rámci možností pomoct okolí, studovat Bibli, budovat společenství a tužit rodinné vztahy. Že zjišťujeme, že jsme něco z toho v minulosti nečinili? A je šance, že si to budeme moci zachovat v době po „C“? Také jsem už přišla na pár věcí, které jsem zanedbávala a teď jim dávám správný (ne větší) prostor – pro začátek oběd na židli u stolu.

View this post on Instagram

Škola je zavřená "teprve" týden, mně to však přijde jako věčnost. Dnes nám začali posílat resty a i když jsem nadpracovávala co šlo, nestíhám. Snažím si ale dodržovat režim a vzhledem k tomu, že jsem momentálně záloha do svých pracovních nemocnic, mám za cíl se udržovat co nejzdravější. Jsem na telefonu, kdyby někdo onemocněl, připravená nastoupit a na telefonu a e-mailu jako dobrovolník na nákupy, hlídání, administrativu atd. Ven tedy jen koupit nejnutnější, snažit se spát, jíst přirozeně a pestře vitamíny. Učení dohnat a nadehnat. A moc se mi líbí, jaká společnost teď je. Že ráno v galanterii byli všichni neuvěřitelně trpěliví, milí, vstřícní. V práci jsme si v neděli na službě strašně pomáhali a děkovali. Vyučující hledají, jak nám to ulehčit, školy a knihovny se domlouvají s nakladatelstvími na sdílení učebnic, ČT má skvělý školní program, firmy rozváží zdarma obědy seniorům, lidé šijí zdarma (vlastně oni to platí!) nemocnicím roušky, umělci streamují koncerty a virtuální vstupné jde na dobročinnost, trenéři zdarma streamují tréninky a lekce (včera protažení, dneska základy cha-chy – ano, já!). Doma se učíme společně denně obědvat (kdo tu je), voláme si častěji s (m)Lékárníky. Kéž bychom toto, až to pomine, nezapomněli. Že jsme v sobě objevili dobro nám Bohem vložené a byli k sobě i v tom obnoveném režimu vlídní a laskaví. #rouskyvsem #rouškyvšem #staypositivebutnotcoronapositive #dumaciokenkoberry #covidprazdniny #sejlaskupolidech

A post shared by Berry (@berrys_pleasure) on

Čím dál více mi v těchto dnech naskakuje text z Jeremjášovy 32. kapitoly, kde Bůh nechá Jeremjáše koupit pole a vysvětluje mu, že ač jsou v zajetí, zase budou pole a domy kupovat a obhospodařovat. Včera jsem viděla hořkosladký obraz – ve vnitrobloku zastavilo auto, vystoupili prarodiče v rouškách a rukavicích, blahopřáli malému klučinovi, rozkrojili dort a tvořili kolečko s metrovými odstupy, kdy se vyptávali chlapce, co a jak dělá a smáli se. V domech a na sloupech vídám inzeráty s pomocí rodinám s hlídáním i starším s nákupem. Lidé hledají způsoby, jak podpořit první linii a snaží se zdravotníkům, policistům, armádě a hasičům v nouzovém stavu (bez nároku na dovolenou v nadměrných službách) připravit jídlo, ušít roušky. Nezapomínají ani na prodavače a řidiče MHD. Máme i my ochotné ruce k této službě, nebo jsme se příliš pohroužili do studia o konci světa a nevidíme za roh naší Bible…?

View this post on Instagram

Zastavení milovaným vřesem. Už zas kvete. Nevzdávajíci se nezmar. Modlení při dobrovolnickém roznosu informačních letáků ve vedlejší čtvrti. Pozorování. Nástěnek v domech s nabídkami pomoci starším. Malého kluka s prarodiči a maminkou, kteří mu očividně přijeli v rouškách a rukavicích popřát k narozeninám v metrových odstupech na ulici a dostali výslužkou dort – hořkosladké. Rodiny, která dobrovolnicky roznášela v další ulici. Nekonečné fronty před galanterií. Fialek pod keřem. Vstřebávám. Vděčná za každý další den, který je nám dán. Prosící za moudrost, sílu a pokoj pro všechny v 1. linii a co nejmíň bolesti pro pacienty. Těžká doba. Buďme vřes. Nevzdávejme, nenechme se ničím rozhodit a těšme druhé. #covidprazdniny #vresobecny #callunavulgaris

A post shared by Berry (@berrys_pleasure) on

Abyste mě nepochopili zle, Biblické studium a rodinné pobožnosti velmi podporuji, ale právě v těchto dnech bychom o to více měli hledat jejich praktický rozměr. Abychom opravdu jako křesťané roznášeli vysoce nakažlivý virus lásky. A není žádná hanba se jím nechat nakazit od lidí, od kterých byste to třeba nečekali.

Není čas na šarvátky, je čas být užitečný. Rukama jsem zmínila, srdcem pro blízké (komunikovat s těmi, kteří jsou uzavření v izolaci, karanténě, strachu) a modlit se o otevřené oči. Modlit se za moudrost těch, kteří ovlivňují chod této země, nyní ji potřebují snad více, než kdy jindy. Modlit se lidi v první linii, kteří nikdy neví, zda po té nekonečné službě budou moci domů za svými blízkými, nebo si zařizovat izolaci z důvodu nedostatku ochranných pomůcek a vystavení v péči o vysoce nemocné. Modlit se za ty nemocné, kteří prožívají izolaci, velké bolesti a odloučení od svých nejbližší. Kteří mohou umírat v samotě bez rozloučení. Modlit se za nás, aby, pokud nám to má proměnit srdce, ta proměna zůstala déle, než jen v karanténě.

View this post on Instagram

I urge you to continue in the faith and remind you that it's only through much tribulation we enter into the Kingdom of Heaven. (Acts 14:22) Anxiety rises up when we are unconsciously (or purposfully) avoiding something. Don't suppress or hold in fear and disappointment Make an alter before God. Poor it out to him in prayer. GO THERE with him. You know where. that dark thought, fear or past hurt your holding inside. GO THERE. as you express it to him, it will release you and he will fill you with peace. and then Praise Him and Thank Him. <<<< (also at this point if you feel words you don't know beginning to come to your mind or on your tongue, speak them. God can speak through us in unknown (to us) language. It's the manifestation of His Spirit and it is taught and experienced all throughout Acts and experienced everyday in modern churches. It's been the most life changing thing that has happened to me.) >>>>

A post shared by Bible Journaling (@lordtakemyreins) on

Tato další mladá paní je mi milou motivací k poctivému studiu Bible.

Zakončím textem z 1. Tesalonickým 3,12-13, kde Pavel píše svou radost, jak společenství i bez jejich přítomnosti se k sobě chová hezky v těžkých časech.

„Nechť Pán dá bohatě růst vaší vzájemné lásce i lásce ke všem, tak jako i my vás milujeme, ať posílí vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými.“

View this post on Instagram

Jiný den, stejný program. Ráno snídaně, nakapat babičce do očí, krátké zamyšlení, nachystat ovocné vitamíny těm, co jsou doma. Poděkovat za rajčátka, ktera pučí, orosit a otočit. Škola, škola, škola. Zaobstarat oběd, svolat domácnost, uklidit po o. Zařídit dobrovolnickou pochůzku – po nohách či kole, po návratu dezinfekce klik, klíčů, mobilu, peněženky, vyměnit ručník, posbírat dnešní roušky a vyvařit. Učit se. Zkontrolovat informace z prací. Učit se. Protažení. Vyžehlení roušek, dochystání jídla mamince do práce, úklid kuchyně, zastavení u rajčátek. Večeře. Učit se. Pustit si do ucha @olafurarnalds (two days in a row of live stream – so great!) a studovat Bibli. Napsat si s těmi, kterých si vážím, sdílet strach a hledat radosti. S modlitbou usínat. Zítra to bude dost podobné. Nestíhám. Ale nechci znít, že si stěžuju. Dnes mi největší radost udělaly petrklíče a nová píseň od @simamartausova – pusťte si do ouška. Dobrou noc. #covidprazdniny #lookingforpleasures #pleasurewitheveryday

A post shared by Berry (@berrys_pleasure) on

A je jedno, zda přijde Ježíš brzy v naší osobní rovině za chvilku, pokud se již ráno neprobudíme, zda přijde s koncem této „C“ epidemie, nebo zda tu ještě pár let žít budeme. Naplňujme potřeby lidí okolo nás tak bezpodmínečně, jak Bůh miluje nás. Nenechme vítězit stres a strach z neznámého (ač není hanba je přiznat!), ale šiřme naději a pokoj, který nám Hospodin nabízí. Chovejme se jako křesťané a buďme obrazem Krista.

Žalm 29,11: „Hospodin dává svému lidu sílu, Hospodin žehná svůj lid pokojem.“

Sima Martausová: Je to pieseň, v ktorej si predstavujem, ako sa Boh prihovára človeku, ktorý je v núdzi a čaká na Jeho pomoc…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.