O „C“, jak psávám. Vím, skáče to na vás z televize, rádia, letáků ve stránkách, informačních serverů a sociálních sítí. Poslední dny ale uvažuji, zda se v této těžké situaci chováme dostatečně jako křesťané. Nemile mě překvapilo, kolik mých křesťanských přátel tuto situaci plnou strachu zneužívá k posílení děsu, že se blíží konec světa. Jak se těší, že to skončí, Bůh si pro nás přijde a bude zase dobře v ráji.
https://www.instagram.com/p/B9u4XmcH9ds/?utm_source=ig_web_button_share_sheet
Nemůže nám být dobře teď – v Jeho nekonečné náruči? A nemůžeme to dobro předávat dál…? V rámci těch nemilých překvapení a děsu mi dodala odvahu jedna americká sestřička, kterou na sociální síti sleduji a která mluvila o svém strachu z nemoci, komplikaci s ukončením nádstavbového studia, plánováním svatby. A kdy jindy, než v těchto chvílích, se modlit. Zaznamenala píseň ke ztišení následovanou krátkou, velice upřímnou, modlitbou. Jsem jí na dálku obrovsky vděčná, protože mi to pomohlo zastavit a hledat ztracenou důvěru v Boží přítomnost. Také mě to ujistilo, že nejsem sama, kdo se bojí, komu to komplikuje život a neví si s tím rady, ale není nic jednoduššího, než to odevzdat a „normálně“ žít dál.
https://www.instagram.com/p/B9xEdirHeA2/?utm_source=ig_web_button_share_sheet
Jsem totiž čím dál více přesvědčená, že máme žít stejně, jako předtím. A to plnit své závazky ve škole i práci, být vlídný na sousedy, v rámci možností pomoct okolí, studovat Bibli, budovat společenství a tužit rodinné vztahy. Že zjišťujeme, že jsme něco z toho v minulosti nečinili? A je šance, že si to budeme moci zachovat v době po „C“? Také jsem už přišla na pár věcí, které jsem zanedbávala a teď jim dávám správný (ne větší) prostor – pro začátek oběd na židli u stolu.
Čím dál více mi v těchto dnech naskakuje text z Jeremjášovy 32. kapitoly, kde Bůh nechá Jeremjáše koupit pole a vysvětluje mu, že ač jsou v zajetí, zase budou pole a domy kupovat a obhospodařovat. Včera jsem viděla hořkosladký obraz – ve vnitrobloku zastavilo auto, vystoupili prarodiče v rouškách a rukavicích, blahopřáli malému klučinovi, rozkrojili dort a tvořili kolečko s metrovými odstupy, kdy se vyptávali chlapce, co a jak dělá a smáli se. V domech a na sloupech vídám inzeráty s pomocí rodinám s hlídáním i starším s nákupem. Lidé hledají způsoby, jak podpořit první linii a snaží se zdravotníkům, policistům, armádě a hasičům v nouzovém stavu (bez nároku na dovolenou v nadměrných službách) připravit jídlo, ušít roušky. Nezapomínají ani na prodavače a řidiče MHD. Máme i my ochotné ruce k této službě, nebo jsme se příliš pohroužili do studia o konci světa a nevidíme za roh naší Bible…?
Abyste mě nepochopili zle, Biblické studium a rodinné pobožnosti velmi podporuji, ale právě v těchto dnech bychom o to více měli hledat jejich praktický rozměr. Abychom opravdu jako křesťané roznášeli vysoce nakažlivý virus lásky. A není žádná hanba se jím nechat nakazit od lidí, od kterých byste to třeba nečekali.
Není čas na šarvátky, je čas být užitečný. Rukama jsem zmínila, srdcem pro blízké (komunikovat s těmi, kteří jsou uzavření v izolaci, karanténě, strachu) a modlit se o otevřené oči. Modlit se za moudrost těch, kteří ovlivňují chod této země, nyní ji potřebují snad více, než kdy jindy. Modlit se lidi v první linii, kteří nikdy neví, zda po té nekonečné službě budou moci domů za svými blízkými, nebo si zařizovat izolaci z důvodu nedostatku ochranných pomůcek a vystavení v péči o vysoce nemocné. Modlit se za ty nemocné, kteří prožívají izolaci, velké bolesti a odloučení od svých nejbližší. Kteří mohou umírat v samotě bez rozloučení. Modlit se za nás, aby, pokud nám to má proměnit srdce, ta proměna zůstala déle, než jen v karanténě.
Tato další mladá paní je mi milou motivací k poctivému studiu Bible.
Zakončím textem z 1. Tesalonickým 3,12-13, kde Pavel píše svou radost, jak společenství i bez jejich přítomnosti se k sobě chová hezky v těžkých časech.
„Nechť Pán dá bohatě růst vaší vzájemné lásce i lásce ke všem, tak jako i my vás milujeme, ať posílí vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými.“
A je jedno, zda přijde Ježíš brzy v naší osobní rovině za chvilku, pokud se již ráno neprobudíme, zda přijde s koncem této „C“ epidemie, nebo zda tu ještě pár let žít budeme. Naplňujme potřeby lidí okolo nás tak bezpodmínečně, jak Bůh miluje nás. Nenechme vítězit stres a strach z neznámého (ač není hanba je přiznat!), ale šiřme naději a pokoj, který nám Hospodin nabízí. Chovejme se jako křesťané a buďme obrazem Krista.
Žalm 29,11: „Hospodin dává svému lidu sílu, Hospodin žehná svůj lid pokojem.“
Sima Martausová: Je to pieseň, v ktorej si predstavujem, ako sa Boh prihovára človeku, ktorý je v núdzi a čaká na Jeho pomoc…