Trestankyně

Název knihy: Trestankyně – Příběh Růženy Vackové
Autor: Milena Štráfeldová
Nakladatelství: Mladá fronta a.s., Praha
Rok vydání: 2019, 2. vydání
ISBN: 978-80-204-5284-9, 370stran

Obsah: Příběh Růženy od nejranějšího dětství po závěr života. Mladá dívka vedená vlasteneckými rodiči ke společenské zodpovědnosti, jedna z prvních dívek studujících denně gymnázium, vysokou, jedna z prvních profesorek. Žena obětující možnost mít rodinu vyšším zájmům společnosti a věnující se na plno studentům. Díky vlastenectví se zapojila do odboje proti nacistům, pomáhala židům, pak ji trestali i komunisté. Že vám to jméno nic neříká..? O to přesně komunistům během jejího mnohaletého vězení šlo. Ale právě ona pomohla přežít mnoha ženám a jejich duším, zakládala vězeňské přednášky a odmítala si podat žádost o amnestii, dokud nebudou propuštění všichni. Byla u zrodu katolické Rodiny a její nezlomná víra pomáhala držet ostatní.

Ukázka: Praha 1938 až 1945

Říká se tomu všelijak. Povolání, konverze, prozření… V každém případě Růžena věděla, že se už nemá čeho bát. A stejně tak věděla, že má úkol.

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé… pomodlila se. Poprvé doopravdy a od srdce. Naplno.

Tak lehké to zase nebylo. Jednou píše: “Není těžké Boha poznat, ale je těžké se mu vzdát.”

Venku svítalo. A možná náhodou bylo právě 5. května 1945 a za zdmi pankrácké věznice vypuklo povstání. V každém případě se toho dne večer dveře cely smrti otevřely a Růžena Vacková, Josef Hutter, Václav Černý a mnoho dalších vězňů se dostalo na svobodu…

Vlastní názor: Opět v komínku doporučujících knih v knihovně a u mě zvítězil podtitul vězněna nacisty i komunisty – protože takový případ v rodině máme. To dílo je ale ohromné. Vypráví to nejen izolovaný příběh Růženy, ale vývoj některých postav, které jí do života zasáhly, komentuje to politické dění (náhlá smrt J. Masaryka, Lidice, války, Miladu Horákovou…) a čtenáři se vše spojuje. Na prvních stranách jsem to prokládání prvně nechápala, ale pak se to začalo spojovat a nešlo přestat. Ač to neútočí na city, párkrát jsem se slzami odložit musela. Na jednu stranu chápu, že se o té době nemluví, na druhou právě proto jsou takové knihy nutné. Neuvěřitelné množství práce –  státní archivy, dopisy, soudy, muzea, vyprávění rodiny, archiv Paměti národa… Právě z něj moc ráda poslední týdny poslouchám Příběhy 20. století, protože vnímám čím dál větší nutnost novodobou historii dohnat, aby se neopakovala. 

View this post on Instagram

#berrynctenarak #librarylover a tipy na Vánoční čtení. Zaujal mě podtitul "vězněna nacisty i komunisty". Druhá letošní knížka, kvůli jejíž poslední kapitole a dočtení jsem ponocovala. Neuvěřitelné dílo. Nejen, že čtivě, ale bez jakéhokoli přehánění popisuje život Růženy Vackové a její rodiny, ale i politické dění, historii a další osobnosti. Vše zapadá, dává smysl a přesto některé prosté věty spouští slzy. Neuvěřitelná neznámá žena, která byla vlastenka, zklamaná režimy, našla víru, když se ji snažili zlomit a pak její přesvědčení ani o svěcení dne odpočinku zlomit nemohli. Jak byla pokorná, ale ne podlézavá, hrdá, šířící mír a nebojící se ozvat. Lidice, atentáty, odboj, střídání režimů. Radosti i zklamání z politického nového větru. Hrůzy výslechů, vězení a opětovného nalézání svobody. Nemám slov. Ale zapadá to do skládanky toho, co vím z rodiny o těch šílených časech, tak šílených, že je těžké o tom mluvit. Neměli bychon ale zapomínat. Prosím, poslouchejme a čtěme, ať se ty děsy neopakují… #trestankyne #milenastrafeldova #ruzenavackova

A post shared by Berry (@berrys_pleasure) on

Velmi krátce o Růženě v cyklu Černá historie, kde je v jiném díle i o další postavě té doby a blízkosti, Dagmar Skálové (skautka Rakša).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.