Díky, 2019

Chci toho říct moc a nechci říkat nic. Od té doby, co tu méně otevírám veřejně srdce, píšu víc. Co studuji a pracuji (a to celé na druhou), žiji plněji, radostněji. Co jsem si přiznala, že jsem svobodná, se cítím méně sama. Rok paradoxů, radosti a nesnívatelných snů. Netušila jsem, jak moc se naplní mé loňské přání

Celý příspěvek

Sej lásku po lidech

Je to pár týdnů, co jsem si do šuplíčku napsala povídání se stejným názvem, které ale (zatím) publikovat nechci, na kolik je osobní. Tu myšlenku ze závěru však chci rozvést a použít, a to:

A dnes, dnes mi přišla myšlenka. Tak, jako nás učil Jon Dybdahl pravidelné modlitbě rituály, například vždy, když se podívám na hodinky. Tak já mohu proměňovat tu lásku, kterou cítím. Kterou mi Bůh do srdce zasel prapodivným nepochopitelným bolestivým způsobem. A vždy, když na něj pomyslím s touhou odevzdat v modlitbě, to udělat a pak tu lásku někomu dát. Napsat, pomodlit za někoho dalšího. Vždy ji znásobit.

Celý příspěvek