Pro Malinkou, která se stává Velikou

Moje drahá Malenko. Už několik měsíců hledám slova, kterými sepsat naše minutová povídání. Nevím si s nimi rady, ale pokusím se. Protože už jsi veliká holčička. A přesto jsi dál naše Malinká.

Tuším, že to bylo někdy před jarem, kdy jste u nás byli celá rodina a já nadhodila to tradiční téma Tvých prvních prázdnin u nás, zaznělo něco ve smyslu „až budeš veliká“. Ty ses zaškaredila na svého tatínka, který ti oblékal na mé posteli punčocháčky a velice jasně jsi mu řekla, že přece už jsi veliká holčička. Následující týdny a měsíce začaly ukazovat, jakou pravdu máš a my ji neviděli.

Těšili jsme se, že se konečně setkáte vy dvě – sváteční holčičky. Zatím se stále nedaří, a přitom jsem tak zvědavá na vaše setkání. Každá jste tak jiná, přesto si myslím, že se na první pohled zamilujete. Sváteční tě chytne za ruku (to je privilegium!) a budete si společně číst Krtka. Vlastně začínám být přesvědčená o tom, že se poprvé uvidíte už ve třech (a teď během poslední kontroly textu vím, že ve čtyřech). Je více než pravděpodobné, že třetí a čtvrtá nebudou sváteční, ale úplně vidím, jak Ty budeš léčit a Sváteční bude uspávat (pozn. konečně vím, jak těm druhým dvěma budeme říkat – Dárkové! a opět to má svůj význam ;-)). Budete dokonalý tandem. Snad se uvidíte dříve, než budete úplně veliké. Sváteční mě však během studijních návštěv pár věcí naučila. Třeba to, že můžu být veliká jak chci, ale když se uspává plyšák, musí se být potichu a do parku se chodí za ruku. To jsou náhodou velice cenné rady do života, zapamatuj si je.

Stejně tak si zapamatuj, že můžeš být veliká, a přesto sbírat do kapes kaštany, které ti při závodění z nich budou postupně vypadávat. Že i když jsi velká holčička, stejně se můžeš tatínkovi a mamince do náruče schoulit, když je ti veselo i ouvej. Velké holčičky by už neměly být tolik cácorkami, ale zároveň není nic špatného na tom se zamazat od hlíny při zahradnickém opečovávání a lehnout si do měkké trávy je vždycky dobrý nápad.

Malinké zbytky. Ticho. Před týdnem bylo největší starostí vyfoukat broučky z květů, rozčesat cácorku a nakrmit medvídka zabaleného v tričku, který má hrozný hlad.
Veliká. Přijela totiž na prázdniny.
#dojatateta #vlastnetitabibi

Před nějakou dobou jsem se ptala, jak se pozná, že jsi velká, dospělá, mezi svými přáteli. Přišly mi krásné odpovědi. Že je to čas, kdy udělám rozhodnutí bez konzultace s rodiči i přes to, že by mohlo být chybné a následky ponesu. Nepochop mě špatně – radit se je fajn. Ale časem pochopíš, že za některé věci jsi zodpovědná sama. Tvůj dědeček mi třeba řekl, jak jsem velká holčička, když jsem si zvládla nový foťák koupit sama nebo jak jsem zvládla celé Islandí dobrodružství a nemohla mu neustále volat. Dokonce o jednom nedávném víkendu jsem si musela poradit se zablokovaným volantem v autě a i sama zaparkovat po velkém nákupu. Musela jsem to zvládnout. A díky Bohu zvládla. Nebo před více než rokem jsem udělala něco, co by mohlo být považováno za velkou chybu. Nelituju jí, i když nesu následky. Protože dospělost a velikost je i to, když uděláš nějakou blbinu, která ti za to stojí. Velikost je, když ti dojde, že jediné, na čem skutečně záleží, jsou vztahy a rodina, protože čas utíká příliš rychle a že pracovat se nemá jen kvůli penízkům, ale aby Tě to i malilinko těšilo.

Prý je dospělost když třeba nosíš oblečení, které Ti dřív připadalo pro staré. To pochopíš, až začneš upředňostňovat oblečení, ve kterém Ti nebude táhnout na záda, abys pak nemusela v jednom kuse běhat na záchod. Nebo když Ti dojde, že už rodiče nepotřebuješ Ty, ale oni Tebe. A třeba tahle velikost Tě brzy čeká. Až přibude miminko mezi Tebe, Sváteční a Dárkovou, maminka bude potřebovat Tvou pomoc. Aby ses sama oblékla a učesala, abys někdy miminko pohladila nebo jen byla trpělivá. Protože jsi ale po svém tatínkovi, vím už teď, že tu funkci zvládneš skvěle.

Jsi velká holčička. Došlo mi, když jsi nám oznámila, že čekáte na miminko a když jsi první večer Tvých letních prázdnin u nás přinesla celá vykulená první fotku miminka a pak nemohla nadšením usnout. Když jsme šli poprvé do lesa my dvě a babička s dědečkem s batůžkem se svačinou a Ty ses dokázala řídit turistickými značkami. Nebo když druhý den prázdnin jsme byli v zoologické zahradě a další den všechny zážitky malovali.

Dokázala jsi, jak jsi velká holčička, když jste nám s rodiči dovezli jídlo, když jsme byli nemocní, ty jsi stála vzorně s rouškou pod oknem a chápala, že k nám nemůžeš, abyste také nebyli nemocní. Naopak jsi nám přihodila obrázek a volala a ptala se, jak se máme.

A nebo po půl roce dnes, kdy jsi mi byla rovnocennou parťačkou na mé hodinové občerstvovačce v lese. Samy dvě. Klouzaly jsme se po ledu, smály se, že nemáme brusle a ty ses pořád smála, povídala, ptala, hledala turistické značky a chtěla jsi mi sněžit pod kapuci. Povídala mi, co se Ti na té krátké procházce líbilo, skočila mi do náruče, objala mě se slovy, že mě máš moc ráda. Doma jsem se už musela zavřít k učení, Ty jsi mi trefila balónkem do věcí. Nemusela jsem nic říct, Ty jsi mě chytla za ruku se slovy „promiň“. Definitivně jsi velikou holčičkou.

Decibely lásky.
“Mně se dneska nejvíc líbilo, jak jsem požřád padala na zadek!”
A zvonky štěstí smíchu.
#dojatateta #vlastnetitabibi

Jen nezapomeň. To, že jsi veliká, nese velký kus zodpovědnosti. Ale nikdy na to nejsi sama. A i když se stáváš čím dál větší holčičkou, v naší náruči se můžeš vždycky stát zase Malinkou. Což moc dobře víš. A to mě přesvědčuje o Tvé velikosti. Taky Tě mám moc ráda Malenko, jsi veliký poklad plný požehnání.

Příspěvek byl publikován v rubrice Na přání a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u „Pro Malinkou, která se stává Velikou

  1. To tak krásné elegantní čtení. Chvíli jsem tedy marně pátrala v paměti a považovala Malinkou a Sváteční za jednu a tutéž osobu (o dalších dvou ani nemluvě! 🙂 (paměť tedy odpověď nevydala, ale pochopit jsem to snad nakonec zvládla správně). Strašně ten čas letí, protože si pamatuju jako dnes článek, kde jsi o Malinké psala poprvé…ale vím, že jsou tu i mnohem větší “pamětnice” :). Opravdu máš dar vystihnout a s lehkostí napsat myšlenku.

  2. Hodně zvláštní čtení o věcech dospívání. Zajímavý styl, poutavý, neobvyklý – a tvůj. Líbí se mi a asi jsi podstatu dospělosti trefila – děláme rozhodnutí sami, i když nemusí být to nejlepší.

  3. To je nádherné čtení! Opravdu jsem se při tom cítila, jako by mě někdo objímal a balil do měkkoučké deky. Přitom mě choval v náručí. Zajímalo by mě, jestli tahle slova od tebe slyšely ti, kterým patřila. A jak je přijali. Přála bych si, abych někdy dostala do života taková slova. Pak už bych se tolik nebála vykročit vpřed. Vykročit do budoucnosti. Vykročit k dospělosti…

  4. Ire: Další díl bude věnován rodokmenu, nejsi jediná, kdo se ztratil 😀 🙂 Ale ve zkratce – Malinká má sestřičku, Sváteční je dcera od mé sestřenice a Dárková je od bratrance. Začínáme se rozrůstat! A ano, čas letí. To první psaní pro Malinkou si pamatuji také, vlastně bych nejradši psala více, ale. Asi je to, jak má být 😉 Každopádně pokorně děkuji za slova chvály, moc si vážím!

    Vendy: Teoreticky mi to jde, prakticky se učím 😉

    Mniška: Ú, objímám! Snažím se je po chvilkách děvčátkům šeptat 🙂 Pořád přemýšlím, že jim je možná jednou vydám do pidiknížečky, jestli to není troufalé. Jen pro ně 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.