Pro Malinkou – Poprvé

Máli, už je to týden! A my se nestačíme divit – divit překrásnému Božímu požehnání, které jsme v Tobě, malilinkaté holčičce, dostali.

Dny okolo Tvého příchodu na svět byly nějaké divoké a příliš rychlé. Já vyčerpáním onemocněla, pak i tvůj nejmladší strýc, babičku trápily bolesti rukou, tví rodiče dochystávali poslední drobnosti, prababička škrobila peřinku, … A najednou se blížil státní svátek a my se rozprchli po celé republice – já dobývat Sněžku, strýček dobývat srdce diváků muzikálem v Karlových Varech a babička s dědečkem se chystali dobývat houby a kousky klidu v lázeňském městě, které bylo na počátku jejich vztahu. To jsme nikdo netušili, že dobudeš naše srdíčka. Alespoň to moje.

Ve středu mi volala Tvá maminka, že se nemůže dovolat babičce a potřebuje se poradit, protože má teploty. Začala mě svírat obruč strachu – nenakazili jsme snad Tvou maminku? Vyhýbali jsme se jí, nechtěli jsme dopustit, aby Tvůj příchod na svět zkalila sychravá rýma. Večer jsem telefonátem zjistila, že teploty jsou snad nižší, ale přece jen má noc nebyla příliš spánkem obdařená. Brzy zrána jsem psala Tvému tatínkovi, jak je mamince, ale odpovědi se mi nedostalo. Uklidňovala jsem se, že jen spinkají po vyčerpávající noci. A začala jsem dobývat – přírodu, klid, kopec směrem na Sněžku. Právě jsme se zastavili před jednou boudou na avizovaný výborný koláč, já vytáhla mobil, že si vyfotím výhled a zavibroval. Za půl minuty mi došlo, že jsem otevřela SMS, ve které mi tatínek hlásil Tvůj příchod na svět svým nezaměnitelným humorem. Rozklepala se mi kolena, otočila jsem se na drahou Lienočku, natáhla k ní mobil a říkám: „Už!“ A telefon hned vyzváněl, to se čerstvý oficiální dědeček ujišťoval, že o Tobě vím. Sdíleli jsme radost a velké díky, já Tě oslavila jako správná jeziteta v chatě plné malých čarodějnic borůvkovým koláčem a zázvorovým pitíčkem.

Dobývala jsem Sněžku po oslavném posilnění – a na každém z těch 378 schodů (nebo tak nějak to malý kluk říkal) jsem děkovala a myslela na Tebe a těšila se, až Tě uvidím. Za pět dvanáct jsem dosáhla vrcholu – nejvýše, jak jsem mohla v našich krajinách být, nejvýše ve vděčnostech za naši rodinu. Když jsem po dlouhém dni večer jela domů, ve vlaku jsem Tě poprvé viděla na fotce a mé srdce roztálo. Jsi neskutečně nádherná holčička. Vím – říká se to o každém miminku. Ale jsi opravdu překrásná. Těsně před Tvým příchodem jsem pochopila, jak se může člověk zamilovat do někoho, koho ještě neviděl. To mi povídal jeden strejda – že se zamiloval do své ženy dříve, než ji poprvé viděl, jen podle vyprávění. A já do Tebe taky. Ano, sice jsi na nás někdy vystrčila patičku skrz maminčino bříško, ale při praní posledních košilek pro Tebe a jejich skládání jsem se nemohla dočkat, až Tě uvidím.

Uviděla jsem. Naprosto sis mě jako malilinkatá víla omotala kolem svého pidiprstíku. To se ani neopovažuji popsat, jak sis postupně omotala rodiče, prarodiče, strýčky. Vždy, když Tě někdo z nás bral poprvé do náručí, bylo slyšet mírné dojetí, chvění rukou, ale pevnost Tě držet a nepustit. Když jsem Tě ale poprvé uviděla naživo v postýlce, sedla jsem si s Tvým tatínkem na židli, ani nedutala a pozorovala Tvé rysy, pusinku, jak dýcháš a byla vším tím unešená. Jak překrásné stvoření se může po 9 měsících vyloupnout z maminčina bříška. Byla jsi tam, teď ležíš tady, mohu si na Tebe šáhnout, mohu si Tě pochovat a šeptat Ti. Je to neuvěřitelné!

Otevřela jsi mé srdce a přeplnila ho láskou, vděčností a díky. Najednou jsem viděla čerstvě poprvé Tvého malého strýčka a všechny mé důležité krůčky a lidi. A to Ti chci popřát. Je překrásné těšit se na něco nového, mít rozklepaná kolena, dokonce se i kvůli tomu fintit! (no jéje, to bude ale za moc moc dlouho Máli!!!) Ale možná ještě krásnější je si pak ten pocit užít. Naprosto. Bez přehlušení těšením na něco dalšího, technologií, starostí. Čistý okamžik vděčnosti, lásky, pohody, klidu. Asi jich nebude moc, ale o to více si jich užívej. Nad ně není. Já už vím, že jde těšit se na neviditelné, které jen cítím. Teď se všichni těšíme, až poprvé popaseš koníčky, slůvko, krůčky, … a u všeho toho chceme všichni být a na sto procent si to užít. Ale ještě více si užít, co je tady a teď a vzdávat za to díky. Jsi totiž velkým požehnáním a darem. Jsi pro nás velkým Poprvé, které se již nebude ve stejné podobě opakovat. A o to rozhodně přijít nechci.

Příspěvek byl publikován v rubrice Na přání a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

3 komentáře u „Pro Malinkou – Poprvé

    • Divím se čím dál více. Včera jsem měla možnost být na návštěvě a hodinu a kus mi spala v náručí, druhou hodinu u nejmladšího strejdy, hlazená, hojdaná. Bude nesmírně rozmazlená láskou pidislečna 🙂 A jak háže cukrbliky na tatínka! Naprosto si nás omotala, čím dál víc. Je to něco neuvěřitelného pozorovat, jak roste, mění se, jak je to opravdu úžasné a zázračné Boží stvoření.

  1. Pingback: Pro Malinkou – Usínání | Berry

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.