Ano, mezi Pálavou a Islandem je zbytek prázdnin. Všechno bude. Ale Island bude na nejdéle, tak ho budu prokládat. Vzpomínáte na dárek k promoci, ze kterého jsem měla obří radost? To bylo tak…

Když jsem po státnicích vyšťavená přišla, že to mám, tak jsem méně vyšťaveně dodala: “pokud mi něco chcete dát, tak se mi prosím všichni složte a zabalte mi (m)Lékárníka, ráda bych se podívala na Island (a stačí mi to i k budoucím větším narozeninám)”. A ono se stalo. Nemohla jsem tomu uvěřit, jak rychle se to skládalo. Prvně jsme nebyli schopní najít letenky za uspokojivou cenu, pak si (m)Lékárník nestihl vyřídit dovolenou a utekly nám, pak sehnal jiné, já si musela přehazovat služby, pak se nemohl rozhodnout, jaké auto pronajmeme a co všechno chceme vidět. Kde budeme spát, že si musíme objednat camping card, že se zpřísnily zákony, co se do letadla vzít ne/může. Pak mi došlo, že to fakt bude a že se strašně těším. Kamarád nám půjčil mapy a snové materiály, pár dnů před odletem s (m)Lékárníkem probrali, co fakt stojí za to vidět a jestli ve výběru není něco, co raději opomenout. Kamarádka nám půjčila stan a nafukovací karimatku. Někdo další nám půjčil selfie tyč. Maminka nám upekla bábovku, o které se ještě dočtete (kouzelná z lásky!). Rodiče nás finančně vybavili, já nakoupila jídlo, s (m)Lékárníkem jsme si museli obnovit šatníky (on neměl pláštěnku, bundu ani kalhoty do deště a zimy, moje šusťáky po 18 letech přece jen zasloužily obměnu). Zkrátka. Jsem toho plná, šťastná a budu se s vámi sdílet. Na díly, abyste to pobrali 🙂 A jako tip pro někoho, kdo by třeba také rád jel – náš okruh byl v pár věcech méně tradiční a máme tedy pár fotek, které nemají všichni ostatní (tomu jsme se v letadle cestou zpět strašně smáli, když okolo nás lidé listovali v mobilech zasněně a všichni mají opravdu stejné fotky ze stejných míst). Přírodu najdete na zoneramě (poznámka – ano, mám křivé horizonty; ano, jsou tam vidět kapky z věčně mokrého objektivu; ano, fotky z mobilu a foťáku mají rozdíl 2 h časového posunu a neseřazovala jsem je; ano, je tam strašně moc obrovitánských panoramat; ano, nejsou tam filtry a úpravy – já to prostě umím jen takhle a nijak jinak, ale hladí mě to, hra se světlem, macrem a pohledem – a je to hlavně pro mě, pro vás jen tak mimochodem, tak tichučko :-)). A ty lidské v budoucích článcích 😉