Letos letní články nechci opomenout. Protože mi dochází, že je to i mimo jiné studnice nápadů, co se dá navštívit. Tak proto. A začnu květnem, kdy jsem měla možnost strávit víkend na Pálavě s rádcovským kurzem. A zároveň pár dnů předtím odevzdala diplomku, takže dovolená to pro mě byla.

Začali jsme v pátek večer v Klentnici na jediném povoleném tábořišti, které je součástí velkého ranče. Z něj jsme měli smíšené pocity – od naprostého údivu po naprostý šok. Od uren přes sbírku křesel po rozvrzané křídlo v salónu… Neskutečné množství dojmů. Dole v salónu spali chlapci a nahoře v jedné místnosti děvčata, někdo si zavěsil na zápraží hamaku a já to s D. rozbalila na gauče na verandě. V sobotu ráno jsme vyšli po cestičce na východ slunce – přestože nám ho kazila mlha, výhled byl krásný. Jedinou nevýhodou ranče je nepitná voda, jinak majitelé vstřícní a milí, ohniště se může dělat také na jednom povoleném místě, toaleta a umývárka included. U majitelů se dá objednat čaj a jiné pitné či jedlé věci, my to hlouběji nezjišťovali, cena byla tuším 100 Kč/os. Rozhodně, jestli chcete zážitek, něco na ranči točit či fotit, tady opravdu nešlápnete vedle.

https://www.instagram.com/p/Bi8ZFIkAuHj/?taken-by=berrys_pleasure

V sobotu ráno jsme se napojili na červenou značku a vydali se přes Stolovou horu pod Sirotčí hrádek, kde jsme si na travnatém plácku vedle fotbalového hřiště vycáchali nohy v rose dobýváním Jericha naboso a následně dobyli Sirotčí hrádek, který je checkpointem v Railtour.

V jeho okolí měli rádci přednášku o ekologii a ochraně přírody a pak jsme sešli do Klentnice, kde jsme dostali do ruky oběd a pokračovali ke zřícenině kaple sv. Antonína. Zde jsme odpočali, pokochali se překrásným výhledem a došli po modré ke skalním soutěskám. Po nabrání sil jsme se vydali zkratkou mezi nimi, vylezli na nejvyšší výhled a sešli zpět na značku zelenou, ze které jsme po červené došli na vyhlídku před Strážce. Ve skalní soutěsce byl pro mě nejtěžší úsek – po pádu se takovýchto misí opravdu bojím a tentokrát mi hodně nedělalo dobře, že nemám žádný sedák a naopak na zádech batoh (s obrovitánskou lékárničkou, nejen). Ale. S povzbuzením a pomocí chápavých přátel jsem se nahoru vyškrábala (doslova, na nohou i přes tlusté kalhoty modřiny a na rukou přes svetr také) a zbytek dne vydýchávala stres. A překonání sama sebe. 

https://www.instagram.com/p/BjAoSOngVn0/?taken-by=berrys_pleasure

Vlastně se sluší říct, že ta pouť byla jiná. Přestože jsme ušli okolo 10 km a strávili tím celý den, měli jsme časté přestávky, ve kterých jsme měli drobné aktivity a četli knihu Cesta ke Kristu. Bylo zajímavé na následujících úsecích uvažovat o přečteném, vnímat přírodu, požehnání, stvoření, modlit se a trávit den jinak, než jsem zvyklá.

Po červené jsme pokračovali na Děvín, kde rádci luštili biblické sudoku s biblickými rostlinami a pak jsme utíkali před kapkami deště na Dívčí hrad, odkud jsme sešli do Pavlova. Kvůli zmatkům nám ujel autobus, tak jsme se auty dopřeváželi do Nejdku do kempu. Ten ještě nebyl v plném provozu, a tak jsme měli funkční jen toalety a umyvadlo, ale nožky se dají umýt i v něm 😉 Ráno jsme se nachystali a po sbalení šli sjíždět zámeckou Dyji přes Lednici až před Mikulov. Cestou je další checkpoint Railtour – minaret v Lednici a Janův hrad. Ve vodě bylo mnoho napadaných stromů a v Nejdku jsme začali malým splavem, cestou 2x přenášeli, ale řeka byla na učení a tomuto účelu posloužila. Odtud jsme auty rádce dopravili do Mikulova na dopravní spoje.

https://www.instagram.com/p/BjAp1TkA9zs/?taken-by=berrys_pleasure

Na Pálavě jsem v minulosti jako dítě byla, ale moc si to nepamatuji. Tentokrát jsem ji poprvé přešla a kraj mi naprosto učaroval. A co vy, byli jste zde? (nepočítám tour de sklípek!) A Lednici s celý areálem a jeho zákoutími znáte? Zažili jste ho už z řeky? Zbytek fotek najdete na zoneramě.