V tomto úvodu bych ráda popsala trošku balení a zařizování a samotný příjezd na Island.

Letenky sehnal, jak jsem zmiňovala, až na několikátý pokus (m)Lékárník přes Wizz Air – nízkonákladovou společnost s odletem z Katowic. (zrovna je s nimi kamarádka v Norsku a spokojená!) Znamenalo to pro nás, že nemáme jídlo, pití ani zábavu v ceně (poslední se ukázalo mylné – letušky nás bavily celou cestu včetně pilota nějakými informacemi), sedadla nebyla polohovatelná (skoro mi přišlo rovně až v předklonu, ale to byl pocit) a každý jsme seděli náhodně (zpátky dokonce vedle sebe). Volba sedadel by šla za příplatek a také jsme mohli mít každý zavazadlo do 20 kg a příruční – nakonec jsme to vymysleli na tašku, kterou odbavili do zavazadlového prostoru (do 10 kg) a (m)Lékárník maličký batůžek s našimi doklady (obé na povolené rozměry). Do Katowic jsme jeli vlastním autem (za dálnici na polské straně se neplatilo) a parkovné měli za pusu, protože (m)Lékárník předem sehnal voucher na 80% slevu.

Já měla zabaleno (a (m)Lékárník dosti podobně):

• 3x funkční tričko s krátkým rukávem (zděděné Alpin Pro před více jak 10 lety a Adler nové s potiskem Rail Tour), 1x slušné obyčejné tričko na cestu – (m)Lékárník měl dlouhé rukávy
• 1x flanelová košile s dlouhým rukávem z tatínkova mládí
• 1x dostaná před 2 lety funčkní mikina Crivit z Lidlu (na tu nedám dopustit, co jsem ji dostala, na sport)
• 4x nové hikingové pánské ponožky Crivit z Lidlu (obrovská spokojenost!), 1x přes 10 let staré pohorkové tlustší ponožky, 1x obyčejné ponožky a 1x trochu tlustší podkolenky, 1x tenké pár let staré legínové podvlékačky
• 1x Envy 7 let stará nepromokavá bunda (20 000 sloupec na vítr i vodu – něco jako softshellová bunda, ale tenčí a také jsem strašně spokojená) – (m)Lékárník si koupil Husky a moc spokojený
• 1x nové pánské (dámské mají strašně nízký sed a vyzkoušela jsem jich několik ve Sportisimu a tekly mi nervy, žel, bylo to dva dny před odjezdem) kalhoty z Decathlonu na vícedenní trek (vyvinuto pro Mont Blanc) – rychleschnoucí, s nepromokavými úseky, v pase neskutečně pohodlné, jsem spokojená (doufám, že na dalších 18 let, protože mé předchozí šusťáky by Island už nedaly)
• 1x asi 5 let staré trekové kalhoty Crivit z Lidlu, které mají sundávací nohavice na tříčtvrťáky – vypadají jako jeansy, takže na cestování a do auta a do sucha, než mokrého putování
• na spaní teplákovka a teplé ponožky, asi 4 roky starý spacák z Lidlu (tlustší, ale jsem s ním spokojenější než s mým tenčím ze Sportisima) a pan Plynkáček, půjčená nafukovací karimatka ((m)Lékárník si půjčil stejný spacák od J. a karimatku koupil ve Sportisimu)
• před cestou dostaný funkční ručník od (m)Lékárníka (výborná věc!), vršek plavek z Decathlonu (na mírné vlny, u moře odzkoušeno :-)) a spodek starší, ušitý nákrčník od Švagrové, 12 let stará čepička ze Sportisima, poděděné tenké prstové rukavice, spodní prádlo O:-)
• asi 4 roky staré pončo z pracovního oblečení a asi 15 let starý oblek do deště z Karsu (který mi ležel roky ve skříni) – pončo mi vítr a kroupy roztrhaly první den, druhé druhý den – pak jsem si musela koupit pláštěnku tam v Ice wear a ta se mi už do konce pobytu osvědčila ((m)Lékárník měl nové pončo z Decathlonu a to bylo lépe řešené a vydrželo)
• asi 3 roky staré Gris pohorky (stejný model jsem měla asi 8 let předtím a jsem s nimi neskutečně spokojená, těch nachozených km v různorodém počasí – jsou to téměř jediné boty, na které se mohu spolehnout), “crocs” z Macro staré asi 8 let (v autě na šetření noh a běhání po městě nebo jednoduchém terénu)
• hygienické potřeby – hřeben, zubní kartáček Curaprox, zubní pasta, sada věcí do vlasů v krabičce (stejně jsem užila jen 3 gumičky), 10 ml nějakého vzorku šamponu a 100 ml levandulového sprcháče (oboje použito jen z poloviny), tělové mléko z Bione Cosmetics s mořskou solí a řasami (to nám strašně pomáhalo na poničené obličeje z počasí), jelení lůj Blistex se 3 másly, látkový kapesník, okurkový deodorant 🙂 (i toaletní papír, ale ten nebyl potřeba)
• drobnosti – foťák s nabíječkou do zásuvky, nabíječka na mobil s USB drátem, dvojnabíječka na USB do zapalování auta, mobil, doklady, malý deníček a psací potřeby, maličký skládací batůžek, čelovka a náhradní baterky
• neunoseno: rolák, tenké tričko s dlouhým rukávem, náhradní podkolenky a obyčejné ponožky, silnější rukavice na sníh a silnější nákrčník, funkční nákrčník, silnější legínové podvlékačky, slušné tmavé kalhoty

Dohromady:

• lékárnička – ortézy na kotníky, límec na krk, resuscitační maska, obinadlo, paralen, alergická sada (sprej na dýchání, kapky do očí, antihistaminikum, prednison), ibalgin, černé uhlí, orofar, náplasti a speciální na puchýře, termofólie, rennie a doma jsem zapomněla (a to se ukázalo osudovým) tejpovací pásku – i když jsem ji držela v ruce a ještě jsme se o ní bavili!
• náčiní k jídlu – 2x sada dvoješusu z roku raz dva a 2x plecháček, vařič na kartuši typu Campingaz (nasazovací, kdybychom měli šroubovací, usnadníme si život), utěrku a houbičku, 2x skládací příbor zakoupený teď v létě z Lidlu, skládací nožík, krabička čaje pytlíkového, asi 0,4 hliníková 2x lahev darem z Múzičky (neskutečně se osvědčila)
• jídlo – na snídaně ovesné kaše (Lidl – jahoda, malina, jablko a chia s borůvkou) – k nim jsme si tam dokoupili nejlevnější 1 kg muesli s banánovými chipsy (dva druhy vloček); na oběd muesli tyčinky (Tesco, Lidl), křížaly z domu, bábovka od maminky, tam jsme si 3x koupili směs arašídů-kešu-mandlí-brusinek-rozinek se solí, párkrát Skyr (natur, jablko, lesní ovoce, hořká čokoláda s vanilkou), 1x chleba s pomerančovou marmeládou, 1x celozrnné knekebroty s jahodovou marmeládou; na večeři nudlové polévky z Lidlu (brokolicová nejlepší, pórková a česneková příjemně štípou, rajská víc a kachní nesnesitelně) a na druhé dehydrované těstoviny s omáčkou (mě smetanové kuře chutnalo více než kuře na paprice) nebo předvařenou trojsměs bulguru-zelené čočky-ječných krup nebo červené čočky a nějakých dalších luštěnin – jednou k tomu kukuřice tam koupená, 2x fazole v tomatové omáčce tam koupené; 1x jsme si koupili jehněčí polévku ve stánku na ulici (strašlivě dobrá) a 1x fish and chips na benzince (neskutečně dobré) a 1x jsme byli pozvaní na oběd v kostele
• půjčený stan Husky se sněžným límcem (nakonec jsme z něj použili jen tyčky na sušení prádla) – ale hlavně, že jsme si jeho stavění nacvičili na zahradě k smíchu rodičů, kteří se chtěli stát zlatými muškami a na Islandu nás sledovat

Každý jsme měli svoje věci zabalené v krosně, já měla všechny věci na vaření, (m)Lékárníkovy sandále, lékárničku, jídlo na půl (každý mohl vzít jen 3 kg), v mojí příruční tašce byl stan, jedna nafukovací karimatka, bábovka, vařič, ortézy a krční límec a lahvičky na pití. Příruční nám vážila přesně 10 kg a batohy 17 a 15 kg asi. V batůžku jsme měli každý dvě bagety od Švagrové, doklady, foťák a cestou zpět náhradní baterky (které jsme zjistili, že se nesmí dávat dolů do zavazadlového prostoru).

Cestou jsme potřebovali koupit CZ nálepku do Polska na (m)Lékárníkovo auto a cedulky na krosny. Oboje jsme až na několikátý pokus a s nápovědou Waze koupili v obchodním domě (tržnici) v Klimkovicích a benzince OMV při výjezdu.

Na letišti už nebyla fólie na balení, tak jsme utáhli všechny popruhy a trnuli, ale batohům se nic nestalo. Prvně jsme je odbavili spolu s mou příruční taškou, snědli bagetu a šli na odbavení sebe. Ve skládací plátěné tašce jsme měli obě bundy a mikiny (bylo teplo), ty jsme museli vyndat, vyzout pohorky, sundat hodinky, mobil, sluchátka, klíče, pásek jsme ani jeden neměli. Měla jsem hrůzu, nemám ráda, když na mě někdo šahá a všechny přede mnou šacovali. Tím, že jsem na sobě ale neměla kovy, jsem prošla bez problémů (i (m)Lékárník). V bezcelním prostoru jsme si koupili pití, které jsme vypili (mysleli jsme, že do letadla nesmí, ale pak jsme zjistili, že to tam lidé mají nebo si napustili v bezcelním prostoru svoje lahve do letadla – nevíte někdo, jak to je?) a pak šli na check-in.

Já se lítání docela bojím (letěla jsem jednou), navíc sedět uprostřed mezi dvěma cizíma lidma (chlapama!). Ukázalo se, že byli ale velice příjemní – Čech a Slovák, kteří cestovali spolu, povídali jsme si, Čech letěl letos už potřetí na Island, Slovák byl týden před tím v Norsku a letěl poprvé, (m)Lékárník mě chodil kontrolovat, zda je vše v pořádku, turbulence skoro nebyly a před příletem mě pustili pánové k okýnku. Slétli jsme do obří mlhy, vichru a turbulencí, a pak se to otevřelo. A já uviděla pobřeží, placatou zemi, cestu, jedoucí dodávku, autíčko, odstíny zelené, mlhu a déšť a tak moc se zamilovala, že jsem se nestihla bát při přistání. Přistavený autobus nás převezl na letiště a my se trochu lekli, že je fakt zima, prší a fučí (jak jsme si mysleli, ale to jsme nevěděli, co je déšť a vítr :-)).

Po příletu jsme na výdeji zavazadel dostali jen svou tašku, ale krosny neviděli. Už jsem začala mírně panikařit, ale u pásu nás stálo poměrně dost. Nakonec nás navedli k okénku “odd luggage”, kde byly všechna divná zavazadla – krosny, skládací kočárky, … V bankomatu (m)Lékárník vybral pro jistotu 10 000 islandských korun (ale pak jsme je vlastně nepotřebovali, vše šlo řešit a počítalo se s kartou, snad jen jednou jedinkrát na záchod jsme platili příspěvek hotově, ale jinak lze všude s kartou). A v hale nás čekal Islanďan z Iceland Car Rental (měli jsme od nich Daciu Logan – mají v ceně už pojištění, my si připlatili jen erupční, proto je (m)Lékárník vybral – v přepočtu nás vyšli nejlépe; z rozšířených služeb jsme nic nevyužili) s papírem s (m)Lékárníkovým jménem. Což bylo miloučké a milejší než ostatní firmy s názvy svých firem na půjčení aut. Odvezl nás asi 5 minut do Keflavíku, kde jsme sepsali smlouvu (opsal si údaje z našich řidičáků), zablokovali si částku na (m)Lékárníkové debetní kartě (kdybychom něco udělali s autem) a předali auto. (m)Lékárník na vše přišel, jen potřeboval poradit se štelováním vnějších zrcátek. A vyjeli jsme.

https://www.instagram.com/p/BnzJqHHBz7M/?taken-by=berrys_pleasure

V tom největším vichru a dešti s novým autem. Pod Boží ochranou. Neskutečně nadšeni ze všeho, co vidíme a hltali. Přestože unavení. Pomalé stmívání. Po asi hodině jsme dojeli do Torlakshofnu do kempu. (Měli jsme camping card – se seznamem kempů, kde jsme platili už jen taxu 333 isk pro dva dospělé (běžně 1 200 – 1 600 isk za osobu!), navíc jsme měli slevu na benzinky Orkán – velmi se vyplatilo.) Dočetli jsme se na ceduli, že platit máme jít do sportovního centra, které stojí vedle, do 9 hodin. Bylo pět minut po – řekli jsme si, že to zkusíme. Už bylo zavřeno, ale viděli jsme na recepci slečnu, která nám otevřela, vše jsme vyřešili a mohli jít spát. Že teda budeme stavět stan. Ale strašně fučelo. A bylo hrozně mokro. A pršelo. Zkoušeli jsme přeparkovat a vytvořit závětří, ale nevypadalo to a my byli unavení něco vymýšlet. Tak jsme sklopili sedadla, krosny přenesli na přední sedadla, uložili se do kufru, snědli druhou bagetu a spali. A v noci byli rádi, protože vítr kymácel i naším autem a my jen slyšeli neutuchající déšť.

Byli jsme na Islandu. Se vším všudy. Ale strašně šťastní.

Předcházelo:

1. Teaser