Prázdniny 2018 – Island – den první

Den první Islandový (Island na jeden den) – 23 km s nejvíc nejlepším koupáním v horké řece, hory, moře, koně, ovce, historie, …

Ráno jsme se vzbudili a stále mrholilo. Musím podotknout, že ráno se nám potvrdilo, na co nás upozorňoval pán v půjčovně – musíte držet dveře od auta, ať je vám vítr nevylomí. A tak vždy ten, kdo vystupoval první, jen volal – dveře držet! – na znamení, že zase fouká. Převlékala jsem se na záchodě a načesala se a namazala obličej (krásné pididomečky, moderní, 4x záchod a pak jsme viděli z druhé strany dveře sprcha, ale tam jsme nenakoukli). Přeskládali auto do režimu jízdy (a to během několika dnů tak vychytali, že pak jsme už jen rozdělili, kdo bude vařit a kdo skládat auto a měli to za pár minut) a vymýšleli, co se snídaní. Propanbutanovou bombu jsme ještě neměli, obchod neviděli, ale v kuchyňce jich bylo mnoho vyskládaných – žel na zášrub, jen jedna na cvaknutí. Na jejím zbytku jsem vodu uvedli do vlažného stavu, do kaše si přidali z poličky se zbytky potravin trochu vloček, vzali si knekebroty a marmeládu, kdyby náhodou, napili se studené vody a že půjdeme ještě k moři na obhlídku. Ještě k té kuchyňce – linka krytá stříškou a postranicemi proti větru, umyvadlo a polička s různými zbytky potravin (ale uklizenými) a bombami od těch, co mířili na letiště. Byl to v tomto ohledu ale nejvybavenější, nejpříjemnější, nejčistší a asi i nejmodernější kemp. 

Teple oblečeni (ten vítr a mrholení!) jsme se vydali doslova na pár km dlouhou procházku k pobřeží. Zírali jsme, jak z nic dokáží udělat turisticky naučnou trasu a strašně se nám líbil jejich systém naučných cedulí, kdy z mála jsme se dozvěděli spoustu. Také jsme zjistili, že opravdu musíme chodit vyšlapanými cestičkami a nezkracovat si – zaprvé bychom pohorky asi v životě nevysušili, a za druhé se mokřiny a půda nepříjemně propadá. Došli jsme k Argilu (vikingský památník) a viděli moře. Děsivé, rozbouřené, ale také z dálky přístav s obřími loděmi a nakládání kontejnerů. Pokračovali jsme k majáku, viděli nekonečno racků a rozlitých jezírek a byli zkrátka paf. Pak jsme se stejnou cestou vrátili, nakoukli okýnky do rozopraveného kostela, nabrali vodu a že budeme pokračovat. Při odjezdu jsme si všimli, že karavany omývají podvozek na určeném místečku (dokonce tam byla dopravní cedule) a pak to už také dělali – potrpí si na to.

Vtipná vsuvka – na té naší vycházce jsem se ptala, zda jako Islanďani pracují, že na osm ráno je nějaké obří ticho, které rušily jen děti v bazénu učící se plavat. A přijeli popeláři, pak jsme viděli další náklaďák a ten přístav. (M)lékárník mi pak často říkal – “a to jako oni nepracují?” vždy, když jsme práci viděli 🙂

Vsuvka dvě – ráno jsme se vzbudili vedle obřího auta s penumatikami vyššími než já, takového pojízdného domovního land-overu. To až budu velká a pojedu se podívat do Duhových hor 🙂

 

Přejeli jsme do městečka Hveragerdi a samozřejmě naše první kroky vedly před lékárnu 🙂 Vedle byl Bonus, kde ale propan-butan neměli (ani na benzince naproti). Před obchodem jsme se ale potkali s pány z letadla – on ten Island je opravdu maličký. V Bonusu nakonec koupili nejobyčejnější pití kvůli dvoulitrové lahve (v důsledku bychom se ale bez ní obešli – voda šla nabírat na kdejakém záchodě nebo řece) a využili záchody vedle informačního centra (až při cestě zpátky a další návštěvě jsem si všimla, že tam mají pokladničku, ale ještě jsme neměli drobné). V turistickém centru jsme si nabrali mapu, využili wifi, nemohli se rozhodnout s pohledy a já byla unešena ze svetrů. Také tam měli atrakci vedle – výstavu o pár let starém zemětřesení s přenesenou ukázkovou kuchyní (děsivé) a za 400 ISK jste mohli vlézt do domečku, kde bude fingované zemětřesení. Pak jsme slyšeli rány, jak si to dva chlapci zaplatili, a bylo to děsivé zvenku. Natož zevnitř. I toto je tvář Islandu. A vydali jsme se na výlet! Přejeli na parkoviště (krásně značené a v centru jsou právě čtyři fotky, jak se tam dostat, takže zabloudit nejde), sbalili pláštěnky, plavky, myslityč sváču a vyrazili do prvních hor.

Šli jsme podél horké řeky Reykjadalsá okolo spousty horkých jezer (nešahat, vaří, kouří) oblaky síry (neviděla jsem přes zamlžené brýle na cestu a ten pach vajec!) až k místu, kam bychom mohli si zaplatit výjezd na koni a pak pokračovali dál až k přírodnímu koupališti. Je to skvělý zážitek – jen jednu věc nemají dovyřešenou. Jsou tam asi čtyři převlékárny, ale je to otevřený kříž – a protože stezky jsou z obou stran řeky, jde na vás vidět pořád odevšad. A tak si musíte poradit s ručníkem nebo v plavkách dojít (a nebo to v tom davu spousta lidí taky neřešilo a nijak se neschovávalo). Nechtělo se nám jít do nejnarvanějšího místa, tak jsme zkusili v plavkách (zima!) nožkou místo níže (podél koupání je dřevěné molo). Nebylo nejteplejší, tak jsme si vzali věci a utíkali tam, kde všichni – do nejvyššího místa. Pod lavičku schovali věci (aby neuletěly) a šli do vody. To vám bylo! Vršek mrzl (já měla aspoň čepičku, aby mi navíc držela vlasy) a nohy v teple. Lehli jsme na břicho a lebedili. Na dně bylo trošku bahna, ale řeka pořád teče a je to strašně zvláštní pocit. Po čtvrt hodině jsme se rozhodli vylézt – zase do vichru, zimy, rychle usušit, převléct a šlapat, abychom nenastydli. Bylo to parádní. Cestou z kopce (to převýšení bylo slušné) s nádhernými výhledy, které jsme už měli nakoukané a nafocené z cesty nahoru, jsme šli tedy rychleji, užívali si výhledy i tak a samozřejmě zase trochu zmokli.

(Vsuvka – chápete, tam nejsou stromy a oni udělají dřevěné molo. Všimli jsme si, že když tam staví, tak tak poctivě, že je to prostě nerozbitné. Oni nemají moc materiálních možnost oprav).

Znovu návštěva infocentra a posilnění myslityč a kousíčkem bábovky jsme vyrazili dál. Cestou jsme zastavili u kráteru Kerid, ale neskutečně pršelo. Tak jsme seděli v autě, pak pomalu ustávalo, tak jsme už vylezli (já tentokrát foťák nebrala do deště). Tuším jsme platili 400 ISK za osobu (parkovné a vstupné – oni za to udržují to prostředí, píší cedule, nikde není nepořádek, všude jsou záchody, takže vás to tolik neštve, protože to investují zpátky, ne jak u nás…) a dostali letáček naučný. Obešli jsme kráter, sešli i k němu a ta voda je neskutečně průzračná. Píší, že je to zrcadlo spodní vody. A pokles vidět byl. Nafotili si fotky, co má každý :-), a pokračovali dál.

A to do národního parku Thingvellir. Nemusíte bádat – (m)Lékárníka štvalo, že jsme na placeném parkovišti, že jsme měli jet z jiné strany, ale jsou placená všechna. Začali jsme na vyhlídce na stranu od parku a na bývalé letní sídlo prvního předsedy vlády Islandu (jak příznačné – na místě prvního parlamentu). Pak jsme sešli k němu, nakoukli ke kostelu a hřbitovu, a pokračovali na vyhlídkový kopeček. Čti – nevím kolikrát jsme zase zmokli, přeskakovali kaluže a co nejméně se odírali o nízké houštiny, skákali po kamenech, abychom se nepropadali a zároveň dávali pozor na skalnaté průrvy, které se linou podél hor. A vyhlídka byl maličký hrbolek na veliké placce, takže ano, něco málo jsme mezi dešti a mrholením viděli. Cesta zpátky byla lepší – širší, kalužím se lépe vyhýbalo, vysypaná kamením. A těsně před vstupem k dalšímu parkovišti jsme viděli (opět) tři ovce. Ony jsou totiž vždycky po třech. Strašně nám připomínaly ty ovce z pohádky o Janovi a podivuhodném příteli. Mysleli jsme na to celou dobu. Po přejití cesty jsme šli kousek lesem. Strašně jsme se smáli, protože byla cedule vstupujete do lesa (jakože fakt lesa) a po 300 metrech zase konec lesa 🙂

Vcelku na odbočkové vycházce nic moc vidět nebylo, když pomineme průrvy lavinové, které jsou vidět u parkovišť. Mě se to ale líbilo moc – sami bez turistů, krásná příroda, unavující déšť, brusinkové houštiny a planinové výhledy. V dešti jsme šli k vodopádu Oxara, na který se stojí fotící fronty (myslím bez lidí, lidé se stativy a speciálními pláštěnkami, zajímavé pokoukání na ně), na parkoviště, záchod, zaplatit parkovné a v dešti zase odjet. Přes Geysir jsme zpomalili – hnali stádo koní, to byla podívaná. A dojeli do kempu v Kjóastadiru. Ten byl asi ze všech nejhorší – nemá žádné místo na vaření, protože je to zároveň hostel a chtějí, abyste jedli u nich. Protože zase pršelo a kempovací louka a vjezd na ni byl jedním velkým oceánem, zaparkovali jsme před hostelem, doufali, že lampy nám nebudou vadit, snědli kousek bábovky (ano, bomba stále nebyla a absence kuchyňky zrada) a vyčerpaní usnuli. Za doprovodu deště a jemným houpáním větrem.

Předcházelo (fotky):

  1. Teaser
  2. Úvod

Příspěvek byl publikován v rubrice Fotím, Instagram, Na přání a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u „Prázdniny 2018 – Island – den první

  1. Pingback: Prázdniny 2018 – Island – den druhý | Berry

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.