Ano, muselo to přijít O:-) Vítězové loňské ankety a pár z loňského jara. Která postoupí do příštího roku?
Záhlavíčka – jaro 2018
5
Archiv rubriky: Fotím
(Insta)cit #9 – o jaru
Před týdnem a půl děti řekly: „I když to tak nevypadá, začalo nám před pár dny jaro, a tak si ho písničkami přivoláme.“ A stalo se. Nevím už ani, na kolikátý pokus. Vnímám to jaro totiž mnohem déle.
Zimní výletování
Ne, nebyla jsem tolikrát jako loni. Byla jsem na podobných místech, ale chtěla jsem je objevit i z jiných směrů. A tak vám trochu popovídám, kdybyste chtěli jít v mých stopách 🙂 (trasy si volím částečně náhodně, částečně kilometricky a částečně dle checkpointů z Railtour)
Příběh pro děti 25
Minulý rok jsem hlavně na jaře trávila poměrně dost času na zahradě. Ale nebývala jsem tam sama – navzájem jsme se pozorovali s panem kosem.
Záhlavíčka – zima 2018
Letošní zima se nám zatím nepředvedla, o to více vzpomínám na tu loňskou, která byla doopravdy pohádková. Možná vzpomínáte, že jsem sdílela fotky z toulání po okolních lesích a hájích. A tak si jimi blog nyní vyzdobím, i když nejsou tak krásná jako jiná zimní (sněhová a všelijaká). Ale připomínají mi ty mé toulky, u kterých jsem zhluboka dýchala. Na vás je mi říct, jaké preferujete na příští rok. Znáte to, mění se, klikem si je zvětšíte 🙂
Krásy školního okolí (2)
“Tak se běžte holky sáňkovat, když tak hezky chumelí.”
Splnila jsem si loňskou tradici pořádně se projít v první pořádné chumelenici sněhové. I když jsem pak byla mokrá durch. Ale šťastná.
(Insta)cit #7
“Dobré ráno, když to půjde, zkuste dnes jít do školy nebo práce jinou cestou…” Mé nejoblíbenější formální cvičení v rámci #Mindfulness. Principy, které jsem v životě měla, jen trochu jinak. A usvědčování, že všímavost jako životní směr pro mě není, příliš mě nutí otáčet se do sebe a přestat hledět kolem sebe. Některé věci ale rozhodně za to stojí, třeba jít na procházku, dýchat a uvolnit se. Modlit se. Pozorovat podzim. Dnes jsem to zkusila ještě jinak, zapnula jsem si do sluchátek navigaci, objevila les, ve kterém jsem ještě v životě nebyla, poslouchala písničku, kterou jsem v životě neslyšela a z celé radosti, která vytlačovala předešlou úzkost z přednášek o nemocech, si šla pochovat Malinkou. Chvilka blaha. Úsměv, pochování, pobytí bez poblití, cvičení, rozloučení. Takové chvíle za to stojí… To je totiž požehnání. Nebo přítomný okamžik. Vyberte si.
Příběh pro děti 26
Měsíc starý rajčátkový restík 😉 🙂 (inspirováno Kozel a rajčata)
Dnešní příběh bude jiný – více obrázkový.
Dobytí Sněžky
Jo! Po špatném květnovém počasí se nám podařila uskutečnit výprava na nejvyšší vrchol u nás – 1 603 m. Sice jsem v červnu byla v Raxalpe o více jak 180 metrů výše, ale zážitek to byl stejně skvělý.
Protože se zatím nemůžu rozhodnout, která z podzimních fotek se mi líbí nejvíce, máte odkaz na všechny. Podzimní barvy v celé své kráse, poslední borůvky, brusinky, červené mochomůrky, zázvorové pití na Růžovohorkách, jezitetí oslava mezi čarodějnicemi nebo výstup na Sněžku za minutu dvanáct s úžasnými výhledy a první pohled pro malou vílu 😉 – včerejšek je zkrátka nezapomenutelný. Navždycky.
Záhlavíčka – podzim
Švagrová s (m)Lékárníkem mají nejraději říjen – začali spolu chodit, dva roky na to se zasnoubili, dva roky na to se vzali, dva roky na to čekají Malinkou (ta to asi stihne v září, ale (m)Lékárník ji dennodenně přemlouvá, aby nespěchala :-D). Oba taky říkají, že až zda se jednou budu vdávat, že by se jim má podzimní svatba líbila a celou by mi ji zaranžovali 🙂 Prý ke mně ty barvičky ladí více než k nim dvěma. Mno, já mám ty barvičky ráda moc – dýně, obilí, listí, úroda, vše se vydává spát. Tak v předvečer podzimu kalendářního se nachystáme těšícně zde na blogu 🙂