Zimní výletování

Ne, nebyla jsem tolikrát jako loni. Byla jsem na podobných místech, ale chtěla jsem je objevit i z jiných směrů. A tak vám trochu popovídám, kdybyste chtěli jít v mých stopách 🙂 (trasy si volím částečně náhodně, částečně kilometricky a částečně dle checkpointů z Railtour)

V prvním výletu jsem se rozhodla začít v mých milovaných Nedvědicích staronovou stranou a napojit se na známou cestu do Tišnova. Nedvědice znám již z více směrů:

  • v závěru roku 2015 jsme tam končili Pandí plahočení z Lomnice po žluté po Cimrmanově stezce a ze Skorotice po modré do Nedvědice (12 km) – na které moc ráda vzpomínám díky nezapomenutelné mlze

  • loni jsem tam končila cestu z Tišnovské Klucaniny přes Předklášteří po červené do Borače, dále po zelené do Sejřeku a přes Pernštejn do Nedvědice (28 km)
  • letos jsme tam ukončili putování Chlébským údolím z Černovic po zelené až do Nedvědice (11 km)
  • a tak jsem tam letos začala na naučné stezce do Černvíru, připojila se na červenou až do Doubravníku a navázala na cestu z loňska opačným směrem a nechala se vést červenou až do Tišnova bez odbočky k Předklášteří (20 km)

Cestu z Doubravníku směrem k Pernštejnu a okolo Černvíru jsme absolvovali i jednou v létě s rodiči, ale jinak mám tato místa spojena se zimou, sněhem, tichem a nádherou.

Z Černvíru do Doubravníku jsem šla opravdu tichým lesem a funěla do kopce – naštěstí potichu, takže jsem mohla pozorovat srnky i zajíce. A taky se plahočila blátem po lesnících – když jsem ale okolo překrásných chatiček sešla k Doubravníku, kde jsem to již znala, zatetelila jsem se. Teplem z toho kopce nahoru k Pláňavě. A někde v těchto místech jsem ztratila svou krásnou růžovou dlouhou rukavici – dokonce jsem se vracela ji hledat, ale odmítala jsem kopec celý sejít a vyjít znovu, navíc mám podezření, že ji zabavil traktorista, kterého jsem míjela.

View this post on Instagram

#doubravník #oldhouse #woodowl

A post shared by Berry (@berrys_pleasure) on

Když jsem šla Pláňavou, která je pro mě kouzelná, trochu jsem byla zmatená z cesty – traktorista vše čerstvě zoral a já musela jít okrajem zoraného. Aspoň byla zábava. Také jsem si vyfotila místo, kde jsem se loni potkala s panem sněhulákem – teď tu bylo jen blatíčko. Ve studánce V Háji nebyla ani kapka vody a když jsem scházela k Borači, místo sloupoví byly dva kůly. I tak je ale Borač nádherný – opět byly u domů hrnečky, u vody hastrman a všude naskládané dříví.

View this post on Instagram

#czecharchitecture #oldvillage #borač

A post shared by Berry (@berrys_pleasure) on

Za Boračí jsem se v lese potkala s pánem, který si dával do vozíku dříví a hlídal ho věrný pes. Trošku jsme se zapovídali, pes mi ukázal svou ukázněnost a chytrost a i pán pravil, že tama určitě nejdu poprvé, že mě loni snad i zahlédl 🙂 Pravdou je, že nosím stejné oblečení (zamilovala jsem si termomikinku od S., pod kapucí mám lyžařskou podhelmovou čepičku a je mi pak prostě blaze), ale myslím, že jsme se neviděli. I když, kdo ví – tím, že chodím ve všední dny, jsem raritkou. Ve stoupání nad Štěpánovicemi jsem si zahrála jako v pohádce “Ubrousku, prostři se” a těšila se na Štěpánovické husy, které jsem si loni spletla se sáňkujícími dětmi. A cílová rovinka do Tišnova. Nikdy na nádraží dlouho nečekám – hlídám si trasu s časy odjezdů a podle toho se šourám nebo běžím. Tentokrát jsem dva úseky běžela prostě jen tak, z radosti že zase mohu být v lese a rozcházet svá přebolavá kolena a klouby.

Jinak Nedvědice jsou spojem směrem na Nové Město na Moravě, kam jsem loni jela na svůj první a zatím poslední výlet na sněžnicích. Také to bylo nezapomenutelné… Vzpomněla jsem si na to mezi svými výlety, když jsem šla městem a poskakovala si a představovala si, jak se brodím sněhem, který mi na první výletu velmi chyběl.

https://www.instagram.com/p/BeBWMTwFSDh/?utm_source=ig_web_button_share_sheet

Druhý výlet jsem začala úplně stejně jako loni – dojela jsem autobusem do Lelekovic, vydala se po červené zahřát na rozhlednu a na ní si vychutnávala obstojný výhled (byla jsem tam již za všech ročních obdobích a to místo je kouzelné těmito proměnami). Mírně nemilo mě překvapilo, že se v lese objevily zbytky namrzlého ledového sněhu, a tak jsem musela dávat opravdu velký pozor a dolů z rozhledny zase jela po zadku jako loni a obešla to po žluté a modré a napojila se na červenou. Cesty ale klouzaly méně, pozor jsem přesto dávala velký. Tento výlet jsem také udělala výjimku – pustila si do sluchátek potichoučku Hergot!, abych slyšela i ptáky a křupající sníh, ale mohla zároveň přemýšlet. O vhledech do věcí z různých úhlů.

Ve Vranově jsem potkala skupinku babiček s holemi, které se vydaly na výlet směrem k Babímu lomu – jejich čilost mi nalila energii do žil. U Baby jsem dávaly velký pozor, abych našla správnou odbočku a neztratila se jako loni z červené cesty, ale nikde jsem zádrhel nenašla, tak nevím, proč mě větší množství sněhu a padlý strom loni tak zmátly, až jsem zabloudila. Je pravdou, že jsem ale u loňského zabloudění našla krásné výhledy.

Z kopce k silnici jsem zase scházela po čtyřech a zadku, držela se kamenů a větví (tento úsek je poměrně dost strmý), zvládla silniční úsek a vylézala cestou k Novému Hradu. Toto stoupání se mi zase zvládalo hůře, protože na úzké pěšině byl led a nebylo moc kam uhnout do listí. U Hradu jsem si trochu vydechla a už po rovince pokračovala po červené až k Máchovu pomníku, před těsně kterým jsem si loni zvrtla svůj druhý kotník. V tomto úseku jsem se v jednu chvíli zastavila, skončil mi díl Hergotu! a já zůstala stát v tichu a poslouchala ho bez ptáků a ničeho. Mám to velmi ráda v lese – dokonce se ani nechvělo listí. Po chvíli jsem se zase rozešla, pustila další díl a rozhlížela se po zmrzlé krajině. Když jsem od rozcestníku šla k Máchovu pomníku, byla jsem trochu překvapená pěšinou, která zase klouzala, ale pak jsem byla nadšená z nápisu, že se mám kochat. A tak jsem i provedla.

View this post on Instagram

"Enjoy the view!" #karelhynekmacha #monument

A post shared by Berry (@berrys_pleasure) on

Na pomníku je vytesaný celý Máj a celkově mi místo přijde zvláštně krásné. Výhled je tam opravdu famózní. Po chvíli jsem si pobalila své termosky, do ruky vzala chleba a vyšla po žluté až k Adamovu na vlak. Byla jsem nadšená novým lesem a postupně scházela lesní cestou kopec dolů a najednou se mi rozsvítilo všude slunce. Bylo to překrásné, zahřívající, povznášející a uklidňující.

https://www.instagram.com/p/BfN6sf8FP5T/?utm_source=ig_web_button_share_sheet

Poslední úsek po silnici do Adamova nemám ráda – je tam špinavo, řidiči jezdí poměrně zběsile, tak jsem se ráda schovala do vedlejších uliček Adamova na poslední metry k vlaku. A tady nastala vtipná historka – zapamatovala jsem si odjezd vlaku z Adamova, ale najednou ho vidím přijíždět. Vím, že vlak má ale odjíždět za 3 minuty, nedá mi to, a tak celý podchod běžím, na nástupišti za běhu vyndávám jízdenku a musím běžet přes celé nástupiště, průvodčí na mě kouká a čeká, až si cvaknu lístek a zapadnu do vlaku, ve kterém mi to dojde. Až další zastávka je Adamov, teď jsme v Adamově, železniční stanici! Vydýchám se až téměř zase v Brně…

Výlety, toulání, mám strašně moc ráda. A když jsem si pár dnů na to mohla vynahradit nedostatek sněhu pohádkovými závějemi, které jsme prošlapávali v Chlébském, byla jsem šťastná převelice. Když chodím sama, chodím rychle, rozhlížím se, fotím občas na mobil, telefonuju s maminkou, kde se nacházím, modlím se, srovnávám si věci v hlavě a v batohu mám půl lékárničky. S dětmi skotačíme a prožíváme to jinak, více mluvíme. Mám ráda oboje. A podle toho si to dopřávám.

https://www.instagram.com/p/BfWBnxflaVU/?utm_source=ig_web_button_share_sheet

A proto se mi asi moc líbí poslední Lipova píseň – klip se mi strašně moc líbí! Ale když jsem to poslouchala podruhé, potřetí, Lipo je opravdu jiný básník. Rap a hiphop (ani nevím, v čem jsou rozdílné) asi nikdy nebudou mými šálky čaje, ale když jsem prolezla více jeho tvorby, má zajímavě tvořené texty a rýmy, které mě baví. Tak toulavý klip, které ve mě vzbuzuje zase touhu vyrazit s batůžkem do lesů!
Víc otázek, míň odpovědí, zodpovědnost není to čeho se právě bojím!
(Ach, jak mi bylo líto, že mě chřipka ochudila o zimní bivakování minulý víkend u jurty, na které jsem se těšila…)

4 komentáře u „Zimní výletování

    • Nějak musím potrénovat svaly na tahání pacientů v nemocnici a rozchodit bolavé tělo strnulé sezením nad diplomkou 😉 😀
      Chtěla bych chodit více, ale jsem ráda, že vyšlo časově aspoň toto. A ten sníh na poslední fotce mi udělal neskutečnou radost!

  1. V zimě mě na výletování moc neužije – jsem věcný zmrzlík bez ohled na to, jak kvalitně jsem oblečená a v pohybu. Už se těším na příznivější počasí, kdy budu moct vyrazit do terénu.
    Krásné povídání a hezké fotky 🙂

    • Mě dřív taky výrazně ne, ale loni jsem tomu podlehla. Dostalo to pro mě specifické kouzlo. Jasně, dřív jsem s kamarády na výpravě šla sněhem, ale teď to bylo jiné. Teplo se blíží a kytičky rozkvétají!
      Děkuji moc!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.