Kozel a rajčata 1

Babička se snaží udělat kozla zahradníkem. Jako mě. Ale ona je naštěstí tak šikovná, že se jí to možná dokonce podaří. Jste zvědaví? Tak od začátku…
(recept na pěstování rajčat spojený s povídáním)

Když jsem vzpomínala na pobývání u babičky, nevešla se mi kapitola vzpomínek z „Pechajdy“. Obrovská zahrada, kde jsme vyrůstali a viděli všechno ovoce a zeleninu, co snad existuje. Třeba jsem táhla i obrovskou řepu, úplně jak v pohádce (taky jsem dostala nemalou finanční odměnu!). Ale o tom jindy. Že je babička kytičkový a bylinkový machr, to jsem zmiňovala. A tak, když jsem v létě obstarávala tři zahrádky a z té naší si domů vozila krásný kyblík rajčat, říkala jsem si, jaké by to bylo si rajčátka vypěstovat od začátku. Pěkně od píky. A nebýt překvapený odrůdou, ale těšit se na chuť, kterou si budu pamatovat. Doma jsem návrh přednesla, maminka se přenesla do dětských let, kdy měli dům plný sazeniček na jaro. Že to zkusíme. Poradíme se s googlem a babičkou.

Na konci léta tedy má cesta začala. Nejkrásnější rajče jsem si vzala, ovoňala, držela jako poklad, rozkrojila a lžičkou vydlabala dužinu se semínky do sítka a důkladně propláchla pod vodou. Takže mi v sítku zbyla semínka. Ta jsem rozvrstvila na papírový tácek, důkladně vysušila a uschovala do skleničky. Tu si popsala „rajčata masitá“ a schovala spinkat zimním spánkem. A rajče k večeři snědla.

Po několika měsících jsem na konci února skleničku nedočkavě vytáhla na světlo světa a utíkala za maminkou – google říká, že už! Vytáhly jsme plastovou mističku, naplnily ji zeminou, „posolily“ semínky rajčat, jemně zaprášily zeminou a pokropily. A pak nám začaly směny, kdy jsme jedna druhou navzájem nachytávaly u pozorování mističky na kuchyňském parapetu s ostřikovačem v ruce a slovy, už?

A 10. 3. bylo velké už! Když jsem šla ráno do školy, bylo vidět pár klíčků, ale když jsem se odpoledne vrátila, rajčátka byla vyrašená!

Rajčátka se stala mou televizí. Každou chvíli jsem byla v kuchyni, nábožně je pozorovala a vše hlásila světu. Už otevírají první lístek, už mají všechny vytáhlou hlavičku, týjo ta jsou silná, už tu hlavičku narovnávají (běž se učit!)! Cíl 2 – aby měla většina rajčátek lístky dva a pak bude přesazování. Ještě, že jsme zdravotníci – rajčátka jsme pěkně polohovali několikrát denně, aby nám rostla rovně a všechna měla dost slunce a vláhy.
Jen tak mimochodem si pěstuji i zázvor, ale o tom jindy, tento článek je o rajčatech. (ale fotila jsem je ve stejné dny). O necelé dva týdny později, 22. 3., už rajčátka měla slušnou velikost. Dělala mi obří radost!

A již 26. 3. nadešel den P, tedy den pikýrování. Maminka se s rajčátky rozloučila, já je přeopatrně naložila, připásala a jako nejmilejší dítě převezla k babičce. Společně jsme rajčátka vypikýrovaly – tedy opatrně vytahaly rostlinku po rostlince a až po spodní lístek (z těch dvou pater) je zasadily do kelímku s hlínou, pěkně upěchovaly a kde bylo málo, hlíny přidaly. Vtipná vsuvka (pro mě) – vzorně jsem si dovezla nasbírané kelímky, ale bylo potřeba je provrtat. A nějak jsme nemohly najít nebozízek, nůž se smýkal. A tak jsme šly s babičkou do tajemných místností a našly kelímky z maminčiného dětství 🙂

Babička říkala, ať sázím jen silné rostlinky, ale čím více mi pomáhala kelímky předplňovat hlínou a prohlížela si zasazená rajčátka, povídá, ono je to asi jedno, máš je krásné všechny. A protože je babička taky trochu vědkyně, jaly jsme se k pokusu – polovinu rajčátek zasadíme do koupené hlíny a polovinu do čerstvé ze zahrádky (tedy, 1/4 rajčete tak a 1/4 tak – polovinu sazeniček jsme ani nedaly do kelímků, protože jsem u 49. sazeničky vyhlásila stopstav přihlášek do školky). Babička po pár dnech pozorování volala, že rozdíl je veliký a hlína koupená rajčátkům svědčí o mnoho více než ta ze zahrádky. Školku jsem tedy u babičky zanechala „na pospas“ – první den jsme rajčátka nechaly na palandě v kuchyni, aby po šoku nebyly na přímém sluníčku. Pak je babička přenesla na zasklený balkón, kde je zalívala, otevírala jim okýnko, zavírala, slunila a jak ji znám, určitě je povzbuzovala k růstu.

Babička mi pravidelně volala, jak se rajčátkům daří, že už musela vyndat i špejličky. Cože? To zas rostou před očima? Po měsíci jsem se konečně dostala k babičce natolik, abych si naši školku prohlédla. Měla dvě třídy – slunící a otužovací. A babička mě naší školkou hrdě prováděla. To jsem vám už ukazovala.

Že rozdíl mezi fotkami bude měsíc, to bych nevěřila. A babička je už napomíná, že musí dva týdny do mrazíků vydržet! Až pak půjdou ven! Ne nadarmo babička lákala, ať se přijdu potěšit. Samozřejmě jsem povinně prošla celou zahrádku, ale rajčátka, ta mému srdci vedou. Záhonek už mají nachystaný, ptáčky vyháním – ti si snědli lněné semínko, dobrá, ale na rajčátka mi nesáhnou! Napadá mě poslední věc – hned mi vyskočil biblický verš apoštola Pavla v menší, ale ne výrazné úpravě: „já sadila, babička zalévala, ale růst, růst dával Pán Bůh“. Nemůžu se dočkat třech zmrzlíků, pak rajčátka opatrně vezmeme do auta, převezeme k záhonku a já si je zasadím. A co se nevleze? To je už zarezervováno mezi tři budoucí pěstitele. Příští rok asi budu muset zasadit celé rajčátko, ne půlku. Nebojte se – brzy se vám budu „chlubit“ zase 😉 Je to totiž nejlepší odpočinek od učení, to hliněné hrabošení, voňání a obdivování Stvoření.

4 komentáře u „Kozel a rajčata 1

  1. To je taková krása!:) Úplně chápu, že je tak sledujete a tak; my jsme se spolubydlící zasadily jen řeřichu a pažitku, ale taky každou změnu bedlivě sledujeme a navzájem si to sdělujeme 🙂

  2. Amelie: Díky!
    Melly: Dovedu si to představit. (M)lékárníčkům se s řeřichou také daří, žel, my ji doma teď mít nemůžeme, maminka nesnese její pronikavou vůni 🙁

  3. Pingback: Příběh pro děti 26 | Berry

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.