Název knihy: Vztahy a mýty (Párová terapie do kapsy)
Autor: Honza Vojtko
Nakladatelství: Paseka, Praha
Rok vydání: 2020, 1. vydání
ISBN: 978-80-7637-036-4, 184 stran

Obsah: 14 mýtů ve vztazích doplněných praktickými příběhy z terapeutovny. Mýty, se kterými se setkal každý. A nejen ve vztazích životních, ale i přátelských či v práci. Vysvětlení některých věcí na historickém pozadí. Trefné, nutí přemýšlet a formulovat si vlastní názor. 

Ukázka: IV. A jestli nezemřeli, žijí spolu dodnes…

Tím se dostávám k dalšímu tématu dobrovolné nevztahovosti.

…

… i tzv. single lidé dokážou být ve svém životě šťastní a cítit naplnění.

…

Vědí, kdo jsou, co chtějí, dokážou vám odpovědět na otázku, co je smyslem jejich života, znají své hodnoty, jednají podle nich a vyžadují je od jiných.

…

Ale tito lidé nejsou dobrovolně sami. Tedy nejsou tím správným argumentem, že být sám je v pořádku.

Oni se jen drží hesla, že zamilovat se mám v případě, když jsem přípraven, ne když jsem zrovna sám.

Tito lidé si dokážou počkat na toho, kdo se k nim nejlépe hodí. A ano, někdy čekají hodně dlouho.

Milovat a být milován je nutnost.

Proto se nebojme milovat.

Vlastní názor: Na Honzu Vojtka mě dovedla I. přes rozhovor v DVTV, já pak začala sledovat Terapii sdílením, kterou komentuje, slyšela ukázky knihy v létě na studiu N jako podcastovou sérii ukázek příběhů a následných rozborů s dalšími kolegy psychoterapeuty z praxe. Baví mě. Myšlenka, že si máme opakovat, proč nám druhý imponuje a inspiruje nás, aby právě tuto vlastnost držel a neměnil (líbí se mi, jak se chováš ke svým rodičům – proč jsi tak křičel na svou mámu?, jak sportuješ – proč jsi přestal běhat?, co čteš, koho volíš…) – protože to pomáhá k věrnosti. Myšlenka, že respekt neznamená automatický souhlas s něčím a někým. Myšlenka, že věřící (terapeuti) jsou skvělí ne tím, že cpou víru klientům, ale životním nastavením a příkladem. Že bolest se musí odžít a prožít, aby měla šanci vyprchat. A tak podobně.