(Insta)cit #6

„Bílá bílá bílá bílá, komu by se nelí-bí-lá“ – pokřik bílé skupinky z posledního tábora z písničky z Příběhů včelích medvídků, který jsme dnes pouštěli malé princezně na vyšetření na magnetu, kde jsem seděla v bílém oblečení a myslela na to, jak budu odpoledne pokračovat s tím bílením pokoje pro babičku a jak mě to celou zabílí a vzpomínala na povzbuzení z předešlého dne „ty si hraješ na bílou paní?“. Ze stropu vylezlo pár šmouh, dnes se mi podařilo dokončit všechny stěny a maminka s J. udělali rámy okolo oken. Zítra tedy jen opravy. A tak jsem ležela na zemi, kontrolovala pohledem stěnu a nabírala síly a pravila: „Až budu velká, nebudu jezdit na dovolenou, ale našetřím korunky na pana malíře, aby mi vymaloval.“ Jenže pak mi hrozí, že nebudu mít vybíleno, ale jelínky, jako ve starém krásném seriálu Taková normální rodinka, který jsme v dětství zkoukávali stále dokola… 

(Ne)malé radosti #‎93

  1. Účtování předběžně sedí.
  2. Skiaskopie.
  3. Indivi cvičení.
  4. Batůžek (nejen) koupen! Zmrzlina s H. (kiwi s bazalkou) lízaná pod slunečníkem v největším dešti, Sluha dvou pánů u Pa&Pa a návrat domů opět v největším dešti – mé vlasy byly stále suché!
  5. MR, zahrádka a vděčné zahradničení s modlitbami na rtech (rajčátka, nastříhání krabice česneku, přesazení orchidejí a rozsazení čtyř zázvorů, ochutnání prvních ostružin, lněné semínko), výjimečně byla maminčina paličatost vhodná a zachraňující.
  6. Pohovoření s navozením podpory.
  7. Již třetí velká sklizeň rajčátek, lněného semínka, první a asi jediné trhání pár švesteček (už odchází do věčných lovišť) – je to asi zvláštní, ale čím dál více zde nacházím pocity klidu, pokoje, modliteb a naplnění, když sekám trávu, hladím rajčata a lístek po lístku vyštipuji a navazuji a hlavně vděčnost, protože jen zalévám, ale růst… to dává Pán Bůh…

Sdílela jsem ji. Už aspoň dvakrát – i s odkazem na parádní verzi s celisty (cca 40. min před koncem), který mě dojímá. A těmi slovy stále více žiju… Neskutečná píseň, která povzbuzuje…

(Ne)malé radosti #‎91 + #‎92

  1. Táborové rozjíždění, príma probuzení v hamace s východem slunce a inzerát farmáře T. s láskou k pálivým bonbonům.
  2. Bláznivý Babylonský den.
  3. Oprášení buzoly.
  4. Kanistroterapie Lumpem, lana a procházka s D.
  5. 5 slibařek.
  6. Zpěvy, krásný den.
  7. Rozběhnutí rozbitých kotníků.
  8. Příjezd E., se vzduchovkou jsem si poradila.
  9. Bu!
  10. Kytičkování.
  11. Závěr.
  12. Ranní vstávání.
  13. Předaná radost, deštivá procházka, první ostružina a špendlík.
  14. Sklizena první cuketa, 2 rajčátka, vyklepána první várka zralých tobolek lněného semínka, vykynožena horda kořenů.

(Ne)malé radosti #‎90

  1. Tajné obchody a dohody s T.
  2. Samostatná práce na praxi, pochvala – dostávám lízátko od sestřičky a príma propisku od pacienta! Usměvavý mrkavý V.; e-mail povzbuzující, potěšující, uklidňující a činící radost.
  3. Mňaminkové zdravé pití s maminkou, skvělá rehabilitační sestra.
  4. „Takové pracanty jako vaši skupinku tu moc často nemíváme!“, upovídaný statečný H., který se pořád všemu nahlas smál a my s ním; potkání kamarádky na RHB, kde byla pro dnešek mou fyzioterapeutkou.
  5. Zkouška.
  6. T.
  7. Na kůň! (mám toho víc než posledně, ale je to úměrné počtu dětí…)

(Insta)cit #5

Po dnešní zkoušce je resumé 73 + 45 kreditů, 4 přibudou po dokončení praxe a angličtina zbyla na září. Myslím, že jsem s prvními ročníky poměrně spokojená. Odměňujeme. Italský nadýchaný recept pro kyselý čerstvý angrešt a bábovkové těsto pro jablečnou přesnídávku a kousky jablek se skořicovo-vanilkovou drobenkou. A ta moje orchidej… Nemohu dodat, přestože ho nemám zcela ukončený, že tento akademický rok byl nesmírně požehnaný. (a ten zázvor, ze kterého ke starému stonku vyrazily nové tři pupeny čerstvých rostlinek, přestože jsem ho oškubala na jeden, ten raději fotit nebudu, abyste nezáviděli – je to má veliká radost a požehnání…)

(Ne)malé radosti #‎89

  1. Vtipnost života – podruhé nezvládnutá zkouška z anj, ale odpoledne jsem 2 h mluvila anglicky s dvěma dětmi.
  2. Rehabilitace.
  3. Těsto, zahrada s panem kosem a Boží ochrana při řízení.
  4. Skvělí školitelé na praxi, zahrada s (m)Lékárníky a Malinkou.
  5. Bratrancův křest a Boží ochrana na cestě tam i zpět – tolik bouraček, co jsme cestou viděli, to už dlouho nebylo; hlavně nás Bůh chránil, když do nás málem vletěla dodávka, která nám podruhé „jen“ políbila zadní značku.
  6. Kluci uličníci (15.53 a druhá od 22.15), školka, závěr školního roku.
  7. Rodina, (m)Lékárníkova náruč.

Celý příspěvek

(Ne)malé radosti #‎88

  1. J. absolventský koncert.
  2. Pozorování orchideje.
  3. Konzultace.
  4. Chystání bojovky.
  5. Zvládnutá zkouška, vyzvednutí oplátky bojovky.
  6. Pozdrav.
  7. Rekvalifikace s tatínkem je úspěšná.

Vím, že jsou toho plné sítě. Ale ta slečna je v mých očích hrdinou – vím o tom, že hlasivky jsou sval, že se dají vytrénovat, že se dá zvětšovat rozsah, naučit zpívat z listu… Ale toto. Je neskutečné. A strašně se mi líbí: you can´t just let it go because it is difficult … so go around! Je to teď pro mě osobní. Doporučuju překlik i na celý koncert. Fakt mě baví jako zpěvačka, skladatelka i jako osobnost.

Dopisování

Píšete rádi dopisy či pohledy? Ručně, ne e-maily? A dostáváte rádi? Nabízím to, co loni – protože mě to baví – když mi v komentáři necháte vyplněnou e-mailovou adresu, napíšu a na adresu v létě něco pošlu. Příležitostí bude malinko, protože mě čeká praxe, ale ráda budu zase posílat 🙂
(P. S. A omluvuju se, brzy doženu ty e-mailové resty ;-))

(Ne)malé radosti #‎87

  1. (opět) plácaná s T., náhrdelníková odměna.
  2. Odpoledne u babičky, kde jsem si sklidila dvě krabičky jahod; studentská – „trénuješ si plácanou na T.?“ při rozšiřování povědomí o základních dětských hrách.
  3. Domácí kváskový mazanec – slast nejvyšší a fetování kynoucího těsta u učení.
  4. Učení mi šlo.
  5. Kurz, koncert a muzikál na noci kostelů.
  6. Procházka.
  7. Výlet – protože každý správný výlet obsahuje: učení v autobusu, červnovou koulovačku s (m)Lékárníkem, něco horalského (a nemyslím E. brýle!), to nejlepší koupání (viď P.!), bábovku na cesty, 2 ortézy a obinadlo na 3 kotnících, překonávání sama sebe, pozorování kamzíka ze 2 metrů a skorošlápnutí na hada, smích, zkratky, vytvoření podtlaku v lahvi při jízdě lanovkou, výšlap na nejvyšší horu v životě, zklamání z alpské zahrady – ve které je toho méně než v okolní přírodě, která je neskutečně překrásná, úžasná, starosti beroucí… A když myslíte na Helana a na vlastní oči a nohy ucítíte poselství a krásu písně 😉
    P. S. Dnes jsem dohnala týdenní resty (z důvodu učení), takže 25 429 = 17,5 km.