Zatím ne

Vzpomínáte na rok starou procházku? Jak jsem cosi řešila, měla obavy? Tehdy jsem se vlastně začala bavit s D., protože jsme se zdravili v kostele, ptal se, jak se mám, že jsem zaražená a já říkala, že nad něčím přemýšlím. Říkal, tak mi to napiš. A tak jsem napsala a domluvili jsme se, že to dá na kostelové stránky jako zamyšlení. Tehdy mi napsal: Díky moc, je to pěkný…nebo ehm…jak to říct…pěkně napsaný. I po roce si za tím stojím. A mohu k tomu asi říct jen to, že odpovědi stále nemám a naopak, tento okamžik odstartoval mé hledání a objevování Božích humorných třetích cest. Kdo si vzpomene na Bilancování, tak pro něj nápověda – v ten den, ke kterému se tam vracím, jsem se dozvěděla, že výsledky jsou zase skoro v pořádku. Ale další kontrola přede mnou, mohu jen své tělo vnímat a vím, že se bouří a už zase je v něm něco v nepořádku, možná ne to původní, ale doprovodné věci. Ale vím, že s tím nic neudělám, a tak nemá význam se trápit, ale odevzdat se do Božích rukou. A taky být trpělivá a nechat tělo, aby si vyvážené hladiny našlo částečně samo 😉 Na konci vám ještě něco napíšu… 😉


Když jsem byla menší, častokrát jsem slyšela příběh o tom, že Pán Bůh nám odpovídá trojím způsobem. Ano, ne, zatím ne. Myslela jsem, že všechny tři chápu, ale ukázalo se, že „zatím ne“ jsem si musela prožít, abych na něj dostala jiný náhled.

Celý příspěvek

(Ne)malé radosti #‎80

  1. Ochotné nereptající bublinky.
  2. „Uvažujete správně!“
  3. Trénování flexily, SMS o dobrém konci a mé dobré reakci.
  4. Mám strach, ale vím, že jsem v Božích rukou, a tak se snad vše během následujících dvou let podaří.
  5. Večer s (m)Lékárničky.
  6. Oslava 50 let Božího požehnání ve vztahu prarodičů.
  7. Krásný den.

(moc zajímavý projekt 5 lidských příběhů)

(Ne)malé radosti #‎79

  1. Šeřík a psaní na p (víte, kolik různých slov existuje?), dodělání pokojíčku.
  2. Povzbuzení.
  3. Učení v lese na mechu.
  4. Začátek chvil s bublinkami.
  5. „Ty jsi T. moje malá Popelka!“ Vaření a pečení, povídání s bublinkami v lese.
  6. Časopis 20. stol př. K., rozumbrady, procházka, „Berry, tobě na bundě chybí nášivka velitelka pluku!“, dražba a smích.
  7. Zvládnutí neplánované PP, velmi ochotný pán poslouchající Vlaštovku od Nohavicy, „Berry ty jsi silná žena!“, čaroděj D. zametající šlupky od zeleniny, plakající O. u krájení cibule a malý T.: „Ty nechceš k večeři smaženého T.?“ při smažení cibulky a cuketou a nakláněním nad sporákem, velké pochvaly vaření.

Trošku té Velikonoční přírody: https://www.zonerama.com/Link/Photo/99134987/2910056

(Ne)malé radosti #‎78

  1. Jeden aby se bál, že jeho jméno bude v Pythonu použito do názvu příkladu = odreagovávací předmět, magnolie a zpěv ptáků, vymalování okna v pokoji.
  2. „První noc v novém bytě pokoji“ – navzdory prostorové paměti jsem z postele nespadla! A hlavně – už mám místo na protahování nožiček, juchů! 
  3. Spím, vstanu, vysaju a vytepuju koberec a židli, vyperu a pověsím povlečení a dám prát přehoz, jdu do školy, přijdu se naobědvat, vysát zbytky po tepování, pověsit přehoz a dát prát plyšáky, udělám ovocný salát pro maminku, jdu do školy, přijdu a posbírám prádlo, dám sušit doma plyšáky, uklízím si věci zpět do nastěhovaných skříní a krom maličkostí mám zabydleno = produktivní den!
  4. Kromě věcí na stěnách je vše na svém místě, nic neleží na skříních, aby se na to prášilo a dokonce mám jeden volný šuplík k dobru! (akorát jsem zjistila, že 3/4 mých věcí jsou věci pro oddíl, s tím chci do budoucna něco udělat…) = hurá se zase učit! Ve škole jsem pochválena, že uvažuji dobrým směrem (Dobrá otázka! Jsem ani nečekal, že by se na to někdo zeptal.) a vyhrála jsem propisku, která je dobrá do ruky.
  5. Uvařeno, upečeno, uklizeno, učeno.
  6. Neskutečně výborná školka, požehnaná jarní píseň a veselý cestopis K+D s bonusovou plácanou s D+T+N.
  7. Príma školení.

♫♪ Než den se skloní, na pokraji v šeru,
a magnolie, tiše zavře květ,
chci ještě jednou, vroucně pozdravit tě,
a k modlitbě zas, tiše zvednouti ret ♫♪

(Insta)cit #4

Den, kdy se mi míjí roky před očima a nevím, kolik mi je. Pořádkuju ve staronovém pokojíčku a zařazuji věci do poliček a vymýšlím nové systémy ve staronových skříních. Vlastně jsem velká holka. Totiž vše kromě kapsáře, světel a koberce mám převzato z (m)Lékárníkova pokoje. Veliká jsem… A taky strašně malinká, když mou největší starostí je mít čisté kamarády, než si je pustím do postele… Už jen přibít hřebíčky na zeď, pověsit obrázky, zprovoznit stolová zařízení, ozdobit peřináč a zase bydlím. Veliká a malinká. Když můj malý tříletý soused se při věšení prádla přede mnou styděl a hrál si se suchou kytičkou. Že prý pro maminku. Mladá dušička ve starých-starostech. Na kolik se cítíš ty?

Cestopis

Nezvu často někam na něco, ale tentokrát opravdu srdečně zvu na cestopisný večer
8. 4. 2017 v 17.00 na Střední 10 v Brně. Povídat budou mí dva kamarádi, kteří se na Vánoce rozhodli sbalit foťáky, s kterými parádně čarují, a letět se prohřát do teplých krajin (a proto v létě jezdí na ledovce, chápete.. 😉 )
Přijďte spolu s námi nasát exotickou atmosféru tohoto zeleného ostrova…

(Ne)malé radosti #‎77

  1. Sluníčko, které zahřívá a pálí a rekordních 10 115 kroků (7,5 km) kvůli minimu procházek po neodolatelném jarním počasí, obdivování včelek ve stromech a květinách, narcisy u cest.
  2. Neodolatelné blížící se šedo vplouvající do čar červánků a rožínající se lampy, které už díky posunu času vidím = 10 574 = 7,7 km díky šetření času při čekání na spoj domů, modlitby.
  3. Klasická trasa mezi školami lesem, kde obdivuju pupeny, křik ptáků a se smutkem míjím mech a trávu, na kterou si zatím nemohu lehnout – 12 682 = 9,2 km.
  4. Mám střechu nad hlavou, magnolie a její neodolatelná vůně a vzpomínky na dětství.
  5. Mnoho práce, kterou mohu udělat, protože mi ruce slouží.
  6. Překrásný východ slunce, zelená střídá zelenou, jízda vlakem, procházka v kouzelné sukovicové zahrady, kozí zmrzlina, diskuze a Boží odpovědi.
  7. Další krásný den, kdy jsem jen v podkolenkách, chování kuřátek, plácaná s T., Boží humor, jízda vlakem a usazení holčičky naproti mě s „Dobrý den, jmenuji se Alžbětka *** a nebudu vás kopat.“, ryba a mnoho ovoce.

Co je vlastně pravda?

(Insta)cit #3

„Lepší vyhořet, než se přestěhovat.“
Žiju ve třech taškách. Ale mám střechu nad hlavou. Jen jsem přechodně bez skříně na oblečení a knihy jsem začala skládat do banánovek. Myslela jsem si, že jsem na tom dobře, oproti bratrům. Protože mám nejmenší pokoj, pečlivě rozmýšlím, co si kdy nechám, a co ne. Proto ve stěhovacím módu dávám pryč opravdu jen pár drobností. Ale najednou je těch „mých“ věcí nějak moc, když je musím přenosit do jiného pokoje, aby mi tu tatínek mohl vymalovat. Koukám na tu svou haldu svetrů, které miluju, ale zabírají 4 police ve skříni. Přemýšlíme nad jiným uspořádáním nábytku. Nemám ráda rozhodování o změnách. A najednou jich je moc. Strašně moc. A tak vzpomínám na dopolední chvilku v lese, zelené pupeny, květy, pokoj a křik ptáků. Další z citů, které si chci uchovat. Co vlastně k životu doopravdy potřebujeme? A kolik vzpomínek zvládneme uchovat?

Povědomé? Líbí se mi, že letos jaro opravdu nespěchá a vybarvuje se tak, abych si ho stíhala užít. Vybarvuje lístky a protahuje slunečními paprsky. Také potřebuju zpomalit…