(Insta)cit #4

Vím, že méně je více. Ale chci tento semestr asi shrnout dnešním odchodem ze školy. Kdy jsem uzavřela na pár měsíců pozorování místečka, kde jsem se vždy nadechla, vydechla a srovnala si v hlavě, jak je ta příroda geniálně vymyšlená. Nadšená, že kvetou jetele, zemědýmy, pryskyřníky, vlaštovičníky, šípky, bezy a snad poprvé jsem viděla kvetoucí akáty. To, co bylo pasekou, je zarostlou džunglí. Brzy tam určitě někdo přijde s křovinořezem a „vyčistí“ to, ale teď je tam nádherně. Malá blonďatá hlavička „dobdý den“ s vážným úsměvem a o pár metrů dál chlapeček „do lesá né“ – „ale Jeníček s Mařenkou šli taky přes les!“. Závěr měl trochu pachuť – u řeky to vše vysekali, bagrem pojeli a slavnostně tam vytváří obecnou zahrádku či kýho víra… Proč, když tam bylo tak krásně přirozeně… Ale bylo milo i tak, ti ptáci, mech, tráva. Vždy si s koncem zimy kladu otázku, co se stane se vším tím listím, kterého je les plný – no, dnes to už konečně po tolika letech vím. Tráva ho postupně zarůstá, hrne si pod sebe a živí se jím, aby vyrašily překrásné květiny. Jen ho přes květiny nevidím 😉 (a stromy)
P. S. Už jsem se poučila, že podpatky na led do lesa jsou smýkavá dřina, teď bych si mohla zapamatovat, že černé šaty a šedé punčochy na trhání bezu plného žluťoučkého pylu při prodírání se svízelem přítulou a větvičkami ostružin taky nebudou vhodné.

Celý příspěvek

(Ne)malé radosti #‎84

  1. Duha.
  2. Začalo období zelenění, splněn předmět.
  3. Splněn další předmět opravdu milým testem (19 z 20, když vím, kde mám chybu už při odevzdání? to prostě je milý test).
  4. Ukončeny další tři předměty, 3. a 4. zelené pole, z toho jednoho mám opravdu velkou radost.
  5. Úklid, upečení, odpočinek jízdou na kole a intenzivním zahradničením s drahým kosánkem a návratem domů (až mě to celou zmohlo).
  6. Odpoledne s babičkou (nejen) na hřbitově.
  7. Dopolední výlet na tábořiště, rybička k obědu.

Viděla jsem jejich páteční narozeninový koncert, kde mě dostala Helanova úprava nočního rozhovoru se 4 violoncelly. Ale čím více jsem si ke článku o UV záření pustila do pozadí záznam koncertu z Českého rozhlasu, tím více jsem jimi nadšená. A nejvíc udivená jsem z tohoto tanga (tanku :-)), kde si klavírista hraje „mimochodem“ – nejvíce patrné na začátku. Přeji krásný týden 🙂

Skiaskopie a intervenční výkony

Seminární práce do předmětu BRZP0211p – edukace pacienta.

Úvod

Čínské známé přísloví praví: Řekni mi a já zapomenu. Ukaž mi a já si zapamatuji. Nech mne to dělat, a já pochopím. Toto přísloví vystihuje situace, se kterými se radiologický asistent bude setkávat ve své praxi. Přestože bude pacientovi vysvětlovat, co za vyšetření ho čeká, pacient je pln obav z výsledků vyšetření a případné diagnózy natolik, že často ani není schopen se podepsat na formulář o informovaném souhlasu. Očekávat, že pochopí složitější procesy, tedy není na místě. Přesto je povinností personálu pacientovi vše vysvětlit s ohledem na jeho věk, vzdělání a duševní stav a být připraven odpovědět na jeho otázky. Stále zůstává důležitým faktem, že kompetenci sdělit pacientovi výslednou diagnózu má pouze lékař a radiologický asistent ani jiný člen personálu by neměl pacientovi ani naznačit, co v průběhu vyšetření vidí a jaké důsledky si myslí, že z toho pro pacienta plynou. Radiologický asistent by však měl být připraven dokázat zodpovědět na dotazy ohledně technické stránky vyšetření s ohledem na nejnovější trendy. Definice učení sice jednotná není, ale po prostudování různých definic1 dojdeme na to, že učení nás má vést k neustálému růstu (např. v našem oboru radiologie) a přizpůsobování podmínkám. Radiologický asistent by měl být smířen s tím, že se bude muset neustále učit s novými přístroji na základě nejnovějších technických změn a také komunikace s pacienty se bude vyvíjet dle současného sociálního prostředí.

Celý příspěvek

(Ne)malé radosti #‎83

  1. Rodinná procházka po sedmi měsících, napsaná seminární práce.
  2. Dokončení úkolů třetího předmětu – blíží se čas zelenění!
  3. Společný nákup s biofyziky v Lidlu. (och, skrytá reklama na borůvky a jahody a rajčata!)
  4. Rekord – 14 077 kroků = 10,4 km, milé překvapení, luční květinka pro maminku.
  5. Rekord´ – 16 488 kroků = 11,9 km, zvládla jsem navázat 264 +1 růží a u té poslední mě to dokonce začalo bavit (pro pochopení, jsem děsně nekreativní co se těchto věcí týče, a dost neschopná…).
  6. Oidipús s Pa. a Pa.
  7. 20 zasazených rajčat, 2 cuketky, 2 kedlubny, 1 paprika, plný košík natrhaného špenátu a nastříhaná meduňka na 0,5 l sirupu = moc příjemné pracovní „galejové“ dopoledne a vtipkování s taťkou a (m)Lékárníkem.

Soutěž!

Neodolám nutkání – SOUTĚŽ – kolik květin je na fotce? Výherce s nejbližším (klidně i jediným) tipem odměním po nedělní 20. hodině, kdy soutěž ukončím  (o odměně budeme s výhercem/kyní licitovat, protože mě Rumělka poučil, že bábovkou nebo jinou buchtou neuplatím kdekoho, tak mám ještě zázvor, který si můžete sami vyhrabat/nebo vyhrabu a pošlu a jiné věci) 🙂

(Ne)malé radosti #‎82

  1. Ryba a čerstvý špenát natrhaný předešlého dne.
  2. Prezentace se povedla – komunikační trénink přináší ovoce.
  3. Procházka a učení na mechu, po velmi dlouhé době oběd se spolužáky ABF.
  4. Patola, první oběd se spolužáky RA, benzínová ovečka a práce rukama.
  5. Dobrý konec.
  6. Babička.
  7. Ryba.

Trocha archívu… Myslím na tu píseň, neb se mi líbí inspirace a rozvedení jednotlivých slok dětské písně, která je zmíněna na konci (4.32) a kterou znám a uvědomuji si, že jsme ji s dětmi velmi dlouho nezpívali. Pokud byste si potřebovali pomoct, překlad (a možná se v prvé řadě nedívejte na klip, ale vnímejte slova, protože v nich je pointa, ne obrázku jedné jediné situace zklamání). Přemýšlím nad poslušností – jde to od dětí, ale i od situací, které se teď dějí. Jak krátká je zrada od svědomí ke skutkům, slovo proti slovu, lži a slabost lidské povahy. Přestávám si myslet, že konec světa bude v zatmění slunce a měsíce, ale v zatmění lidských povah a jejich srdcí… Jak v těchto dnech zůstat silný..?

(Ne)malé radosti #‎81

  1. Překrásné počasí vyzývající k nepoužívání MHD a protáhnutí nožiček navzdory únavě a „no nemohlas nastoupit do těch prvních dveří?“ setkání s I.!
  2. Přednáška o termovizi, čas psaníček.
  3. Dumání.
  4. Dokončení kusu práce, jistota Boží ochrany.
  5. Dětské povídání napříč trolejbusem.
  6. Procházka.
  7. Zahrádka a čajovna.

Celý příspěvek

Zatím ne

Vzpomínáte na rok starou procházku? Jak jsem cosi řešila, měla obavy? Tehdy jsem se vlastně začala bavit s D., protože jsme se zdravili v kostele, ptal se, jak se mám, že jsem zaražená a já říkala, že nad něčím přemýšlím. Říkal, tak mi to napiš. A tak jsem napsala a domluvili jsme se, že to dá na kostelové stránky jako zamyšlení. Tehdy mi napsal: Díky moc, je to pěkný…nebo ehm…jak to říct…pěkně napsaný. I po roce si za tím stojím. A mohu k tomu asi říct jen to, že odpovědi stále nemám a naopak, tento okamžik odstartoval mé hledání a objevování Božích humorných třetích cest. Kdo si vzpomene na Bilancování, tak pro něj nápověda – v ten den, ke kterému se tam vracím, jsem se dozvěděla, že výsledky jsou zase skoro v pořádku. Ale další kontrola přede mnou, mohu jen své tělo vnímat a vím, že se bouří a už zase je v něm něco v nepořádku, možná ne to původní, ale doprovodné věci. Ale vím, že s tím nic neudělám, a tak nemá význam se trápit, ale odevzdat se do Božích rukou. A taky být trpělivá a nechat tělo, aby si vyvážené hladiny našlo částečně samo 😉 Na konci vám ještě něco napíšu… 😉


Když jsem byla menší, častokrát jsem slyšela příběh o tom, že Pán Bůh nám odpovídá trojím způsobem. Ano, ne, zatím ne. Myslela jsem, že všechny tři chápu, ale ukázalo se, že „zatím ne“ jsem si musela prožít, abych na něj dostala jiný náhled.

Celý příspěvek

(Ne)malé radosti #‎80

  1. Ochotné nereptající bublinky.
  2. „Uvažujete správně!“
  3. Trénování flexily, SMS o dobrém konci a mé dobré reakci.
  4. Mám strach, ale vím, že jsem v Božích rukou, a tak se snad vše během následujících dvou let podaří.
  5. Večer s (m)Lékárničky.
  6. Oslava 50 let Božího požehnání ve vztahu prarodičů.
  7. Krásný den.

(moc zajímavý projekt 5 lidských příběhů)