Dnes zmatena jsem ovocem,
co pokušení skrývá,
jako jablko pozřené Adamem,
jež nabídla mu Eva.
Eden
2
Archiv rubriky: Básničky a jiné neurčité útvary
Už ne (zase)
Ráno jsem na tebe myslela.
A řekla si, že už myslet nebudu.
Odpoledne jsem tě viděla.
Má předsevzetí jsou zas (opět) v čudu.
Kdo jsem?
Šuplíková. Z jachty.
Myšlenkové vyhrknutí
Zapsáno na letošním týdnu akce, na které jsem byla poprvé loni a taky básnila…
I když byl rok uplynulý,
chmurami snad přeplněný,
a já lidem ublížila,
ne vždy jsem to takto chtěla.
Roztrpčená
Ty dny, kdy stres láme nohy,
bych raději vymazala,
a všechno to, co moc bolí,
bych raději zapomněla.
Nezodpovězená
Už dlouho chci vykřičet všechno to,
čemu nerozumím a plácám se v bažinách,
zamotaná v osidlech smutku,
opitá platonickou láskou.
Šáteček
Bolí to a ničí mě tak moc,
že se to bojím přiznat,
aby nenastala hrozná noc,
kdy smutek nedá mi spát.
Děs
Nechci psát o bolesti,
která sevřela srdce uvnitř těla,
svět je jí plný dosti,
ale neprobíhá vše jak bych chtěla.
Labutí
Blíží se zima, a to mi připomíná,
jak mi o Vánocích zamzrlo srdce,
jako hladina rybníka,
až na dno a prudce.
Celý příspěvek
Podzimní
Je podzim, aspoň se to kolem říká,
když padá listí v chuchvalcích k zemi,
na lidi dopadá nostalgie a chmury,
sedmikrásky vystrkují poslední květní lístky.