Víkendová mamina

Věnováno Pandičkám. A vlastně uvědomění vděčnosti, že můžu.

Jsou tam, přesně na srazu, jako hodinky. Tři kufříkové princezny, tři malé berušky, jeden popleta, jeden brepta, 2 lumpajzníci. Jedlík je nemocný, nejmenší brouček raději zůstane ještě s maminkou a koumákovi se nechtělo. Zpěvanda a dlouhovláska dojedou o den později kvůli ŠVP. Představuji vám Pandičky, mé nejmilejší děti na asi celé planetě, které na výpravách beru za vlastní a nestydím se za to.

Začínám pátý rok s nimi, po roce trošku odmlkovějším a beztáborovém, neb vysoká a jiné věci se mi zdály náročnější, než být měly. Leč vše jde nějak řešit, někdy dokonce zázrakem a já mohla být opět s nimi. Pátý rok, kdy na plný úvazek vařím své vlastní pseudoverze obědů, snídaní, večeří, chystám zeleninu a ovoce na svačiny, experimentuji s vymýšlením uspávacích pohádek, snažím se plést copy, které se nezapletou při hrách, učím se od dětí moudrům do života (ano, já mám předávat jim, ale oni toho ví mnohem více). Vstávám první, aby byl čaj teplý, roztápím vychladlá kamna, tahám děti k rozcvičce a učím se je smát.

Dozvídám se, že vlasy jdou prodat na paruku – a tak máme z dlouhovlásky skoro kluka. Jsem poučena, jaké barvy frčí, které dáme do kroniky, jak správně sbalit přesně tento spacák (“nám pak ale doma nešel vybalit, jak to bylo poctivě!”), kterou pomazánku mají děti nejraději a že jim nejede pórek a ředkvičky. Že stačí tři písmena na skvělou písničku “oae oae oa oa oaeeeee” a že jsou pyšné, když sami s pomocí uvaří pro všechny špagety v 7 letech. Taky dostávám recept na nový mobil – koupit si bonbóny za 20 korun a prostě ho máš (ale musíš mít šťastnou ruku), čtu si nejlepší básničky a jsou mi ukázány nejlepší cviky na posilování. Už vím, že fazolového guláše musím udělat téměř dvojnásobek a že nejlepší byl ten, kde jsem omylem dala pálivou červenou papriku místo sladké, až to nešlo ani jíst. Je mi také ukázáno, jaké všeliké výhody skrývá nošení ledvinky a učím se nový pauzel.

Já vyprošťuji ruce z mouky při snahách o pečení chlebových hadů, hlídám ostré nože při loupání cibule a opravuji namazání chlebů přílišným množstvím másla. Hledám neexistující kartáčky, ztracená pyžama a půjčuji plyšáčka a rozesmívám spacími ponožkami s čepičkami. Přísně dohlížím na zapsání deníků a té hrozitánské kroniky, tahám za ruce, nosím na zádech a někdy i na ramenou utahané nožičky (jednou jsem měla za šátkem ve vláčku 5 dětí a už jsem fakt nemohla). Uklidňuji rvačku o svačinové mrkve a mravním při rozebírání poobědových sobotních buchet, směju se od ucha k uchu, i když moc nemám čemu.

Někdy jsem spíš taková podržtaška, pomůžu donést nákup, oškrábat brambory a oloupat vajíčka. Honím kluky na umytí zubů a přemlouvám princezny na vypnutí mobilů, připravuji biblické hádanky a připravím se tím o mnou připravený výlet a jiné drobnosti. Vždycky je nás na to hodně, nikdy nejsem sama.

Ale asi skoro jediná rozdávám pusinky na dobrou noc při zamuchlání do spacáků, rozdávám své mobilní číslo a nosím na zádech pošramocenou nožičku, tahám do schodů dva kufry, svůj batoh, dvě tašky a jsem vyřízená. Pohladím po vlasech kluky, kteří na to čekají, ale nikdy to nepřiznají (krom spokojeného převalení z boku na bok a zašeptání “tak dobrou…”), obejmu ty zlobivé, kteří to vyhledávají, a dávám ruku na slova důvěry, která se pak vyplní. Mluvím o jejich škole, sourozencích, rodičích, plánech do budoucna a dávám všem šanci – která se mi vrátí.

Nedělám nic, co by jiný vedoucí snad nedělal, ale asi to dělám nějak jinak. Nevnímám se jako podržtaška a o dětech se mi zdá. Protože ty chvíle, kdy se k vám nejmenší budulínek přitulí, lehne si na rameno a vy se začnete bát dýchat, aby se mu dobře spalo, jsou k nezaplacení. Dokonce i ty, kdy vás vzbudí běhající krysa pod podestami, klepete se strachy na stole a trnete představou, že ta obrovská krysa by mohla vylézt na podesty a běhat po těch maličkých hlavičkách. A nelitujete ani chvil, kdy k vám přijde kluk s krvácející nohou a vy ani nevíte, odkud ta krev teče, protože se něco stalo při sekání větví sekerou. A první hlasitá slova nemluvící slečny nebo první přečtené řádky prvňačky vaši hrdost utvrzující. A což teprve vrácení projevené důvěry největším lumpíkům, kteří ukáží, jak úžasně se dokáží starat o své mladší kamarády a v jejich, jindy nejvíc prasátkovém stanu, byste mohli jíst snad i ze země.

Hrdě říkám, že to jsou moje děti. Některé to trošku mate, jak můžu mít děti a ještě k tomu takový počet. Ale já mám. A pak mi ti nejbližší říkají, že jsem taková jejich mamina. Možná si to beru příliš osobně a měla bych si od nich držet distanc. Ale mě to pohání naopak blíže k nim, i když to s sebou nese bolesti ze ztrát a nedá se z toho jen tak vycouvat. Protože jsem mamina…

P.S. Klučík, který mi prošel první rok pod rukama, nyní s dětmi sám vypomáhá; další holčina o tom také uvažuje. A vy si uvědomujete, jak ty děti rostou, a vy můžete vlastně s nimi. Díky jim.

P.S. 2 Vyhlašuji pátrání po tom mladém klukovi, co dnes seděl v autobusu přede mnou a nakonec zapojoval sluchátka mé nejmenší, protože jsem tam nedosáhla. A cukal se smíchy, když jsem holky korigovala, ať nekřičí přes sluchátka. A já mu shodila svetr z horního prostoru při ukládání bund. A pak se na mě díval. A měl kufr. A delší vlasy do čela. A usmíval se. A pak odešel, když jsem se na něj dívat přestala a mluvila se svým vedoucím.

P.S.3 To je možná vtip 😀

P.S. 4 Ale byl vážně pěkný na pohled a ochotný!

vikendova mamina

Příspěvek byl publikován v rubrice Povídky, příběhy... a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 komentářů u „Víkendová mamina

  1. Popsala jsi to krásně a poeticky, máš i hezký vytříbený sloh. Skutečnost ale bude tak trochu jiná až budeš mít víc těch vlastních, nebo je budeš mít na starost delší dobu. Jsou to pěkní mizerové. 😀

  2. Svůj život žiješ naplno. Tolik malých radostí! Moc se mi líbí, jak ke “svým dětem” přistupuješ a myslím, že ony samy cítí, že nejsou jenom přidělené do skupiny, že jsou součástí tvého života a tím z nich děláš i partu, takže je stmeluješ. Moc se mi líbí ty drobnosti, které vidíš, pohlazení po hlavě, přijít dát dobrou noc – jsi skvělá a jednou budeš stejně skvělá máma i pro své vlastní děti. Práce s dětmi musí být vyčerpávající (ta odpovědnost!), ale také může naplňovat – předáváš jim něco ze sebe a jak vidět, něco už se chytlo. I to dovede potěšit!
    A ten kluk, co vystoupil? Třeba znovu nastoupí. Určitě jsi ho zaujala! Kdoví…

    • Hodně lidí mi říká, že musím být strašně unavená, když se třeba vrátím z vícedenní výpravy – a ono naopak, mám dobité baterky jak nikdy 😉
      Díky Van Vendy 😉

  3. To mne oslovilo. Vedla jsem po 15 let Dívčí klub. Jednou týdně a kromě toho občasné výlety, jednoroční zájezd do některého zajímavého místa. Je to možné, že jsem se chovala moc mateřsky. Sama máma 3 kluků, bylo mi vzácné sledovat děvčata od 10 do 14 let, srovnávat jejich chování , vývoj. Byly jsme jednou na krajské soutěži a když nás ubytovávali v jedné internátní škole, holky chtěly, abych spala v místnosti vedle nich. Vedoucí ostatních družtev spaly zvlášť a když si plánovaly co budou večer dělat, že posedí spolu nad vínkem, divily se, že nemám zájem. Víc ale tomu, že to samy dívky chtějí. Přitom to byly vsměs učitelky a já administrativní pracovnice . To bylo vtipů, smíchu, povídání, šaškování před spaním. Vůbec se přede mnou nestyděly blbnout. Všechny jsem před spaním pohladila po hlavičce, řekla dobru noc. Bylo jich 6-družstvo do soutěže. Šikulky.Umístění sice bylo až na 3. místě, ale to se dalo čekat, když tam byla družstva z Ostravy a ,,zdejší”.
    Dodnes se ke mně děvčata občas hlásí a vzpomínají. Naučila se základy šití, háčkování, pletení, vaření, ale i pohybové výchovy, stolování, prostě vše, co by měla dobrá máma umět. Dokonce jsem jim předvedla přebalování miminka- svého.:-)

    • Děkuji za sdílenou zkušenost! Co tak vnímám, tak je dobrá právě vyváženost – hodně mateřství a jiný vedoucí třeba, který dohlídne, aby všechno klapalo – ale nevylučuje se to.

Napsat komentář: pavel Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.