Kdo jsem?

Šuplíková. Z jachty.

Jsem lanem na lodi, kterým dotáhneš plachtu proti větru.
Jsem špetkou soli, kterou přesně dochutíš jídlo.
Jsem hlt vody, který svlaží tvé rty popraskané žízní.
Jsem dominantní septakord, který tě napne na konci skladby.
Jsem vlnka, co tě pohoupe unaveného v moři.
Jsem šestka, když pohráváš v člověče.
Jsem stín v horkém poledni, který tě uchrání před úžehem.
Jsem rým, který dá smysl tvým veršům.
Jsem pevné objetí, co tě ochrání před světem a bouřkou.
Jsem úsměv, co tě probudí k životu.
Jsem kapkou citronu v čaji, který tě vyléčí z nachlazení.
Jsem dostavníkem v Bangu, když máš karty na nic.
Jsem myšlenkou, když nevíš, kam dál.
Jsem první sněhovou vločkou, co necháš spadnout na tvář v zimě.
Jsem potlesk, který ti říká, jak jsi dobrý.
Jsem šedivý vlas, který ti dodá na důstojnosti.
Jsem poslední suchá sirka, kterou rozděláš oheň v chladném večeru.
Jsem kyselé jablko, na které se těšíš celý rok.
Jsem borůvka, která ti zamaže rty sladkou modří.
Jsem sen, který se ti v noci nejvíc líbí.
Jsem hvězda na nebi, která ti osvětlí tvář.
Jsem láska, kterou celý život hledáš. Chci ti být vším příjemným, oporou a radostí.
Ale kde jsi ty?

kdojsem

5 komentářů u „Kdo jsem?

  1. Zdravím z hlubin blogového jsoucna!
    Vynořuji se a hned se divím, kam! Vždyť tady se změnilo snad vše, co se jen změnit mohlo! Ještě mám v živé (leč teď už pěkně neaktuální) paměti to, jak “to tu bývávalo”. 🙂
    Potěšivě musím ale poznamenat, že stránce nový kabátek sluší!

    K “Kdo jsem?”:
    Nejvíc mě “rozdrnčela” a rozehrála kombinace jemných opatrných metafor s těmi takovými, jak to říct, na plnou pusu řečenými?
    Např. Jsem šestka, když pohráváš v člověče. – to bylo skvělé a pěkně mě to vyrhlo a překvapilo. Pak se mi hodně líbila borůvka a hned první lano. Samozřejmě nešlo o tyto střípky, ale o celek, a ten je majestátný a velmi upřímný.
    Na vznesenoé Kde? odpověď nemám, spíš bych mohla dublovat otázku a bylo by pak třeba, aby někdo další odpověděl rovnou dvakrát…
    Kde a vůbec zdali, že?

    Hm. Moc se Ti to povedlo! Skláním se o to víc, že sama jsem o lásce nenapsala ani ň… :o)

    • Vítej, vítej, vítej, ráda tě tu vidím!
      Omlouvám se, že tě opomíjím, měla jsem přeinstalovaný PC a zvykám si na nějaké zlepšené věcičky 🙁 A samozřejmě mi začala škola, což není omluva. Ale krom PC se zaktualizovalo i toto, trošku jsem se taky lekla, ale jsem ráda, že se líbí 😉
      Tvá doplňující otázka sedí k povídání, budeme to tedy odteď vydávati jako spoluautourskou věc, poněvadž jsi tomu dodala tu poslední špetičku, která mi tam chyběla! Takže jsi už napsala!
      Moc ti děkuji – psala to sama ruka a nitro… A to jde potom asi poznat…

  2. Tolik malých radostí a věcí, které dělají život krásnějším. Tolik lásky a pocitů dýchá z téhle nádherné básně…
    Líbí se mi, jak jsi neopomněla situace, ve kterých se vyskytují konkrétní věci, tak i něco nám vzdáleného, něco v naší mysli, to, co vzniká v nitru … radost z úsměvu, hřejivý pocit z objetí, myšlenka, sny .. Třeba i víra v lepší konec, když na kostce padne šestka. Asi to neumím přesně popsat, ale je to kouzelné 🙂
    Kde? Možná je tam, kde si přeješ aby byl.. Možná je někde v Tvé blízkosti .. Možná je někde úplně jinde, ale jsem si jistá, že jednou si Tě najde a bude to ten nejlepší, jakého si můžeš přát:))

  3. PS: Ještě chci dodat jednu věc. Jsi moc krásná Berry, přirozená, a to se v dnešní době vidí málokdy:)
    Ať se ti ve škole co nejvíce daří a opatruj se 🙂

    • Děkuji, jsem moc, opravdu moc ráda, že se líbí.
      Jsi zlatá, třeba se tak stane, to nevím, a jsem za to vlastně ráda, že nevím.
      Děkuji za takovou pochvalu – té si moc, moc vážím!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.