Tentokrát jsem shrnovala docela průběžně. Ale stejně se k tomu vrátím. Je to takový vnitřní úklid.

Za zmínku asi stojí to, že jsem na podzim začala opatrně psát deníček a po Novém roce si to vzala za své.Takže velkou část roku 2013 jsem si probásnila, popsala krátkými úryvky ze života, malovala malé obrázky a lepila jízdenky z cest. Rok 2013 jsem zahájila s přáteli v Jeseníkách, ale bez sněhu. A pohroužila se do dvou věcí – platonické lásky a příprav na maturitu , potažmo rozhodování, kam budu se svým životem směřovat dál a který obor si vyberu jako budoucí profesi. Ale popořadě.

Ještě jsem měla čas, a tak jsem zvládala cvičit na klavír, což mi momentálně velice chybí. Užila si koncert či přehrávku a pohrávala. A jelikož jsem stvoření velice zvídavé, co se rádo učí novým dovednostem, přibrala jsem si k učení na maturitu i učení na vůdcovském kurzu o vedení dětí. Mými mezníky se stala maturitní zkoušení nanečisto a tři víkendy mimo město. A tak nějak více jsem začala hloubat o životě, protože jsem vnímala důležitost svého rozhodování o tom, co bude dál.

Velkým úspěchem kromě zdolané maturity a několika přijímacích zkoušek na vysoké se stalo i pokoření a obdržení certifikátu z francouštiny. A začaly prázdniny, nejdelší v životě. Na jejich začátku mě ale postihl úraz, o kterém jsem pak zvládla psát, když jsem se postupně vyrovnávala. Opět mi to změnilo náhled na některé věci – lásku, život jako takový, přátele, prohloubilo důvěru v Boha …

Po prázdninách jsem lehce v komickém duchu nastoupila na vysokou. Abych řekla pravdu, ani po 1. semestru z ní nejsem odvázaná a stále jsem tak nějak na pochybách. Styl vysoké mi dvakrát nesedí, s bývalými spolužáky si občas píšeme a všem je nám jaksi teskno. Nemám čas číst knihy, které mě zajímají, chodit na procházky (také z toho patřičně přibírám), sportovat, péct, uklízet (já se tak těším, až si umyju okno, utřu lustr), psát… Taky už přemýšlím jaksi divně, fyzika mě velice přetváří a mývám problémy se smysluplně vyjadřovat, aby mě normální lidé pochopili. Což mě rozčiluje asi nejvíce…

A co je asi nejhorší, to je celý rok 2013. Na jednu stranu se v něm stalo nejvíce věcí – skončila mi jedna etapa, začala druhá, objevila jsem plno nových věcí a plno jich zvládla (maturita, nástup na VŠ, certifikát z FRA, vůdcovský kurz s certifikátem, autoškola), ale hlavně mi ten rok jaksi přetvořil myšlení. V tom smyslu, že si některých věcí, řekněme spíše okamžiků, vážím mnohem více. Také jsem zažila první velice silnou platonickou lásku. A díky ní některé věci o lásce pochopila, že vztah není jen o ní, ale i společných názorech a pod., což mohu momentálně radostně v minimu času, který mi v denním rozvrhu zbývá, objevovat. Na druhou stranu, když si ten rok prohlížím zpětně, příliš jsem v něm nestíhala a dělí se na dvě období – učení na maturitu a učení na zkouškové na vysoké. A tak si říkám, že ten rok byl potřeba, aby mi věci došly a tento semestr třeba jen musím přijít na to, jak se správně učit.

Tak jak tak, jsem za něj velice ráda. Ne nadarmo se říká, že vše zlé je k něčemu dobré. A že když nás postihne zlá věc, nejde o to, co to bylo, ale co to s námi udělalo. Jací jsme z ní vyšli. Já snad prospěla…