Název knihy: Třetí přání
Autor: Robert Fulghum (překlad – Lenka Fárová a Jiří hrubý, ilustrace – Karen Lewisová, hudba – David Caldwell)
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2004

Obsah: Kniha se dělí na dvě části – Svědek, Ariadna a příplety. V ději se prolíná život tří lidí. Max-Pol Millay utíká z Ameriky, protože se mu nedaří vypořádat se smrtí své manželky a nenarozeného dítěte, přestože si před smrtí řekli, že je to pro všechny tři vysvobození. Bloudí po Evropě a narazí na Alici, která je žena mnoha jmen, vždy podle místa, kde se nachází. Jinak původem je také z Ameriky. Ti dva se potkají na jedné konferenci, kde se zmíní tři přání (1. je vždy okamžité vyřčení, 2. je snaha vrátit vše do původních kolejí kvůli 1. a 3. je to, co si opravdu přejeme) a Alice se písemně (má zánět středního ucha a předstírá, že je hluchoněmá) Max-Pola ptá, jaké je to jeho 3. přání. Přál by si svědka, tímto začne jejich nevšední dopisování. Svědek jen ví, že ten druhý je v pořádku. Třetí a poslední hlavní postavou je Alex Evans, původem Řek, který dlouho žije v Anglii a nechce se vrátit „domů“. Má dvě dcery v Austrálii, manželka zemřela a on je 80letý gentleman putující světem. První část se odehrává na Krétě, odkud Max-Pol píše Alici Krétskou kroniku, kde jí píše o tom, co zažívá spíše jeho okolí a sobě či svému popisu se cíleně vyhýbá. Alice mu na oplátku posílá balíčky, které poodhalují ji samu.
Na přelomu první a druhé části se má Alice s Max-Polem sejít na hodinu podruhé v životě, ale Max-Pol chce, aby je Evans zpovzdálí tajně sledoval a řekl mu pocity. Když Alex poprvé uvidí Alici, pozná v ní ženu ze snu, která má být jeho naplnění ženy. Proto se k Alici nenápadně přidá, které v něm díky Krétské kronice Alexe pozná, a vrací se spolu do Giverny a tráví nějaký čas. Začne mezi nimi vznikat hluboký vztah a domluví se na výlet na lodi, ale mezi tím týden pauzu, aby si vše v hlavě mohli urovnat. Na lodi plují po Anglickém kanálu a jejich vztah se ještě více prohloubí a přijíždí Max-Pol na Přípletovskou oslavu (rádi spolu mluví Nonsenovskou poezií a její autor má den předtím výročí). Max-Pol uzavře vztah s Alicí a všichni prožijí krásný společný večer, po kterém se loučí a Alice odjíždí zase jinam.
Ukázka: „Tak tak,“ řekl si Alex. „Šlo to docela rychle.“ Pozoroval je zpoza živého plotu na opačném konci zahrady. Byl spokojený. Jeho vztah k Alici byl vyjasněný a dlouhodobý, což platilo i o vztahu k Max-Polovi. Vůbec o tom nepochyboval. Všichni si navzájem dělají svědky.
A jak je to s tím, co se třeba mezi Alicí a Max-Polem odehraje? Uvědomoval si, že je mezi nimi něco jako most. Most, na který se mohou spolehnout. To, co je za tím mostem, už teď mají v rukou oni sami – v rukou, jejich prsty už jsou propletené.
Vlastní názor: Přestože je to román, který je opravdu dost tlustý, četla se mi kniha skvěle, jedním dechem. Je plná ilustrací, dopisů, Krétské kroniky, hudby, která hrdinům zní v uších v podobě not, citátů, myšlenek, historických souvislostí… Kniha má plno smyslů – rozebírá víru, vztahy, problémy a aktuální témata. Je špatné a těžké shrnout její obsah, ale její myšlenka zůstává hodně hluboko ukrytá dlouho. Každý potřebujeme svědka.