Černý obelisk

Název knihy: Černý obelisk
Autor: Erich Maria Remarque
Nakladatelství: Svoboda – Libertas
Rok vydání: 1993

Obsah: Hlavní hrdina Ludvík Bodmer pracuje v pohřebním ústavu a kniha vychází z jeho popisu meziválečného Německa. Hledá svou pravou lásku, píše básně a chodí do psychiatrické léčebny za Isabelou, se kterou se snaží bavit. Jeho popis není nijak uhlazený, společně i s vulgarismy a problémy, které se váží k neustálé inflaci. Inflace neustále stoupá, takže lidé nemají na základní potřeby, prodají vše, co mají a otráví se plynem. Těchto případů přibývá a kurz je jiný vždy ráno i večer. Jednoho dne však nastane obrat, změní se měna a vše je opačně a lidé mají alespoň trochu peněz. Ludvík tuší, že práce v pohřebním ústavu není to pravé pro něj a hledá něco nového. Nakonec najde místo v novinách v Berlíně, kam odjíždí. Isabela se totiž uzdravila a absolutně si jej nepamatuje, takže zde nic nedrží. Přichází 2. světová válka a když se chce Ludvík vrátit zpět do rodného místa, najde jen rozvaliny. A proč Černý obelisk? Je to náhrobek, který nemohl prodat už zakladatel firmy a Ludvík ho prodá jako poslední věc při odchodu z firmy.
Ukázka:”Chtěl bys vidět něco, co tě chytí za srdce skoro tak jako Rembrandt?” ptá se Jiří.
“Tak ukaž!”
Vybalí cosi z kapesníku a cinkne tím o stůl. Teprve po chvíli to poznávám. Hledíme na to s dojetím. Je to zlatá dvacetimarka. Naposledy jsem ji viděl před válkou. “To byly časy!” povídám. “Panoval mír, vládla jistota, urážky Veličenstva se odpykávaly na pevnosti, nikdo nevěděl, co je to Stahlhelm, naše matky nosily korzety a blůzy s vysokými límci vyztuženými kosticemi, platily se úroky, marka byla stejně nedotknutelná jako Bůh a každé čtvrtletí člověk klidně odstřihl kupóny státních půjček, které mu vyplatili ve zlatě. Dovol, ať tě políbím, třpytivý symbole zapadlé doby!”
Vlastní názor: Kniha se mi velice líbila a dojala mě. Je sice psychologická, ale vše mi něco dalo. Rozhovory s Isabelou v léčebně, která je schizofrenička, bez obalu popsané Německo, kdy všichni s válkou nesouhlasí, ale nemohou nic dělat. Přiblížilo mi to tehdejší dobu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Čtenářský deník a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

6 komentářů u „Černý obelisk

  1. Obecně se mi zdá, že knihy od Remarqua jsou čitelné, i když občas nekončívají šťastně. Ale víc se mi líbí Na západní frontě klid.:-)

  2. Romány od tohoto spisovatele miluju. Nejraději mám asi Tři kamarády, to je nádherný příběh. A úžasně chytlavý a dojemný a taky dost drastický je Na západní frontě kli (to si, Berry, určitě přečti, je to jeden z mála protiválečných románů, jaké jsem zhltala, jinak totiž válečnou literaturu moc nemusím, ale v tomto románu je tak živý a strhující popis osudů hlavních hrdinů, že to si prostě musíš přečíst. Skvělé pokračování tohoto románu je Cesta zpátky, taky doporučuji.
    Černý obelisk znám, a můžu říct že to zoufalství už asi poznávají i naši lidi, aspoň ti, kteří přijdou díky exekuci o dům… a mám hrůzu z toho, že by přišla znovu tahle doba.
    Remarque je výborný. A vůbec mi nevadí jeho poněkud cynický přístup a občasné vulgarity, připadá mi totiž, že to je na místě a hodí se pro tuto dobu do těchto románů.
    Navíc to vyrovnává nádherně romantickými popisy.

  3. Tak tímhle jsi mě navnadila. Svým popisem jsi mne nalákala, abych přímo zatoužila po tom, si tuto knihu přečíst. Asi to bude hlavně tím, že kniha je spjata se skutečnými událostmi, o nichž se zrovna učím na zkoušky, nicméně i psychologii mám ráda. Zkrátka a jistě, hnedky si jí napíšu do seznamu knih, které bych chtěla přečíst. Taky si tak říkám, jestli tam ta Isabela sehraje ještě nějakou roli…
    Jinak děkuji za komentář, který jsi u mě zanechala. Tvé představy jsou skoro pravdivé, ani svůj blog jsem dlouho neviděla, natožpak blogy jiných lidí, takže momentálně se intenzívně pohybuji ve světě válek, socialistických revolucí…uff, div, že z těch zlých událostí nemám ještě deprese, když si to všechno musím vtloukat tolik do hlavy. A do půlky února ještě nebudu na internetu úplně onlajn, protože zkouškové ještě trvá.
    Jsem také hrozně zvědavá na to, co jsi myslela tím princem 🙂
    A taky jsem tě chtěla požádat o tvou adresu, abych ti mohla poslat toho krokodýlka. Nebude to sice hned, za což se ti omlouvám, vyrobím ho okamžitě, co budu moci, ale věř mi, že to mám na paměti. Můj email tedy máš, píšu ti ho do formuláře k přezdívce.
    Ještě jednou díky a chci ti také popřát, ať se daří, nejen ve škole, nepochybuji o tom, že toho máš také hodně 🙂

  4. Tahle knížka mi něco připomíná, ale vůbec nevím co .. Možná, že už jsem jednou četla podobný popis knihy.
    Na takové knížky asi ještě nejsem stavěna;-) Zkusím to, až mi bude třeba jako tobě. Je docela možné, že bych tomu nerozuměla nebo by mě to nebavilo :-(;-)

  5. pavel, cenzura, Vendy: Naprosto souhlasím. Četla jsem od něj ještě asi další dvě knihy a snažím se půjčit si Na západní frontě klid nebo právě Tři kamarády, ale nikdy to v knihovně zrovna není- zkrátka žádané zboží :-D.

    Mniška: Tak to jsem ráda ;-). Každopádně ti přeju, aby zkouškové co nejdříve přešlo…

    Elisis: To bude tím, že jsem to kdysi psala k tobě na blog ;-).

Napsat komentář: pavel Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.