Shrnutí roku 2011

Je legrace pročítat se starým diářem. Dívat se na úkoly, písemky, sem tam lékaře a nějakou menší akcičku s dětma či jinou povinnost. Nic jiného se u mě v diáři nenajde. A je zajímavé si přečíst dopis, který jsem sama sobě před rokem napsala. Jak jsem některé problémy vnímala, co mě tížilo nejvíce a pozorovat, jestli se to vyřešilo, posunulo nebo mě to pořád trápí. A co jsem si popřála – ať tento rok prožiješ dobře. Tak jak jsem ho prožila?

Silvestr byl úžasný – sejití s rádci, povídání, objetí, Twister a jiné hry. Z takových věcí žiji několik dnů, jakou mám potom radost. Jenže pak byl návrat do školy, písemky, pololetí. Mezitím první složení básně na svatbu, kde jsem i poprvé po velmi dlouhé době hrála na veřejnosti na klavír. Byl to zážitek, i když jsem to celé pokazila. Ale nervačka by se měla učit ;-). Také jsem dělala tu svou ročníkovou slavnou práci, která mi pěkně neslavně dopadla… Málo času, špatná komunikace s vedoucím práce, ale versus mé nadšení a touha to dělat, nevím, kdo vyhrál ve skutečnosti. Nevím, co je lepší, jestli mít skvělé výsledky v dalších kolech, vyhrát ceny, ale ztratit zájem o obor, nebo nedopadnout nijak a získat nesmírné nadšení pro věc… Myslím si, že jsem vyhrála a získala nadšení.
Dokonce jsem si o pololetních prázdninách vyjela na výpravu se starším oddílem, který jsem půl roku nenavštěvovala kvůli práci s menšími. Byl to zážitek, protože jsem denně spala přes 12 hodin, což se mi nikdy dříve nestalo. Nádherně jsem se vyspala. Ale hlavně si užila hry, které jsem vlastně jindy chystala jen pro někoho jiného. Asi jsem si to užívala nejvíce, jaký to byl pro mě poklad a odměna.
O Velikonocích byla velká výprava s 13 dětma, které tvořily polovinu všech dětí vyskytujících se později v létě na táboře. Bylo to pro mě několik zkušeností v jedné. Poprvé jsem vařila pro 16 lidí úplně sama, ošetřovala první větší zranění, sblížila se s některými staršími z dětí, řídila loďku plnou dětí, spoluorganizovala stezku odvahy, získala si respekt starších provokujících kluků. A to vše se mi na táboře několikanásobně vyplatilo – že jsem k nim přistupovala ke všem stejně, že je respektuji a uvědomuji si, že nejsem o tolik let starší, jen o pár až tři od nejstarších. Důvěra, kterou jsem jim nadhodila, se mi po pár měsících na táboře vrátila ve velkém, a uvědomuji si to až když píšu tyto řádky…
Později jsem už žila jen plány na prázdniny a vrtala hlínu, ale to vše jste si již přečetli v článku Prázdniny. Jen jsem po práci v laboratoři jezdila s rodiči vybírat novou sedačku (spočívalo to v mém polousínání na sedačce v obchodě a následné hodnocení pohodlí). Protože jsme to měli celé komplikovanější, nejeli jsme s rodiči hromadně na dovolenou, ale jen jeden týden jezdili na výlety do okolí Brna. Malý bráška má pocit, že jsme na dovolené nebyli, ale já si to skvěle užila, takové malé vynahrazení za puťák a hlavně jsem poprvé zjistila, že mamince se toto pochodování též líbí, u tatínka jsem to už nějakou dobu věděla. Poslední věcí, kterou jsem o prázdninách zvládla, byla mládežnická dovolená i s mým starším bráškou, který měl jiné povinnosti v době našeho výletování. Jela jsem na své drahé milované Slovensko, kde jsme se každý den věnovali nějakému druhu hudby. I když to byla zajímavá dovolená (poměr 4 dívky a 12 chlapců), našla jsem i spoustu nového. Osobní rozhovory o víře, poprvé jsem byla unesená při jedné hře, po moc letech byla někde s bráchou, denně umývala nádobí (taky tak nějak s bráchou) a skamarádila se s dalšími lidmi. A taky byla na zámku v Bojnicích, zoo a viděla šermíře.
Po bolestném návratu zpět do školy mě čekal zajímavý zážitek. Byla jsem v Osvětimi, což na mě velmi dopadlo a už nějaký ten týden se snažím psát zmatenou reportáž, která se tu už snad brzy objeví. Velmi to na mě dopadlo a ovlivnilo mě to.
Malým vynahrazením byl koncert The Real Group, o kterém jsem tady básnila. Do teď z tohoto zážitku žiju. Další odměnou byl rádcovský speciál, kde jsem byla v jeskyni (všichni kluci a já, zbylé holky nechtěly :-D), prožívala meditaci (prakticky ztišení v přírodě) a dostala opožděný dokonalý dárek ke křtu.
Ač se to zdá zvláštní, je to vše, co jsem přes tento rok prakticky prožila. Když je nějaký důležitý střípek, stejně se chlubím hned, ale toto mi pomáhá si uvědomovat, jak jsem celý rok vlastně prožila. Co bylo a nebylo důležité, co ve mě zanechalo stopy. Nejvíce stop ve mě zanechávají asi děti, protože už o nich mnohdy mluvím jako o „mých“. Snažím se ty nejstarší neztratit, i když už přešly do staršího oddílu. S těmi menšími se snažím více skamarádit, protože i když máme dvě nové bílé tváře (letos si hrajeme na indiány), s některými začínají být zbytečné problémy. Přesto když jdeme do lesa, jsou k nezaplacení a dokonce se navzájem okřikují, aby byli hodní.
Dále byl tento rok zvláštní tím, že jsem dosáhla před měsícem plnoletosti. Rodiče i bráchové mě škádlí a pořád mi opakují, že jsem už dospělá a mám za sebe zodpovědnost a už nejsem dítě. Ale všichni víme a já se nestydím to přiznat, že jsem dítě. Možná proto mě tolik naplňuje práce s dětma, přestože je tak náročná a někdy to i obrečím. A asi jedno z posledních, co mě ovlivnilo, je péče o domácnost. Protože jsou některé věci jinak než bývají, někdy musím více pomáhat. Takže jsem zvládla z únavy obarvit bráchovu bílou košili na růžovo, nakupovat, co je potřeba, upéct staršímu bráchovi k narozeninám už pořádnější dort než loni a pomáhat, kde je potřeba. Najednou mi tolik nevadí, když mě maminka poprosí, abych něco uvařila/upekla. Odpočinu si u toho, ale ti kluci doma mě opravdu rozčilují. Například jsem pekla linecké ze dvou dávek, nikdo mi nechtěl pomoct a pak chodili jen ujídat, takže maminka pak ani nemohla poznat, že původně toho bylo asi 5x více :-D.
Stejně bych je za nic nevyměnila. Navíc s tím starším pojedu na jaře do Francie na pár dnů a už se neskutečně těším. Však nad mou postelí visí Eifellova věž, přestože do Paříže nepojedeme. A od staršího jsem dostala k narozeninám francouzskou kuchařku a niž bychom se domluvili, k narozeninám dostal francouzský čokoládový dort. (vy to vlastně nevíte, jsme den po sobě) A ten mladší? Culí se a tulí, včera jsem vás zanedbala jen kvůli něj, spinkal u mě v pokojíčku a já ho nechtěla budit datlováním na klávesnici. Prožili jsme totiž parádní Silvestr s rodinou a pár příchozími.
To je asi vše, doufám. Uplynulý rok byl pro mě, ostatně jako vlastně všechny roky, požehnáním. Obzvláště když jsem s dětmi, vidím, jak nás Pán Bůh chrání, že ty vážnější úrazy se nám opravdu vyhýbají. A má přání z minulého roku? S přáteli to snad funguje, i když je to takové zvláštní s těmi, kteří jsou ve stejném městě jako já… Mnohdy o nich vím méně než o těch z větších dálek. S mými dvěma brášky nám to bezvadně funguje, s rodiči taky, knihomolka ze mě je a bude. V lese vždy ožiji, fotky se snažím, jen ty povídky psát už tolik neumím…
A má přání na tento rok, 2012? Abych se více usmívala, poslední týdny pořád jen pláču, užívala si legraci s mou rodinou, pořád milovala lesy, louky a potůčky jako do teď a neztratila se ve Francii ;-). A abych dělala to, v čem jsem pro své okolí nejužitečnější a nejvíce přínosná. Co jak má být, ať je. A pokud nenajdu do verše rým, toho druhého člověka, se kterým vzlétnu? Bůh má se mnou plán a buď se ten člověk objeví nebo budu užitečná jinde, kde bude lepší, když to bude takhle ;-). A dost filozofování, přeji vám nádherný další rok a za odměnu po dlouhém článku přikládám hromadu fotek. (i jako malou omluvu za mou čím dál větší nepřítomnost zde)


Silvestr 2010 s rádci


lednovka čili Vánoce o pololetních prázdninách 2011


Velikonoce s menšími


výlety v létě s rodinou


Slovensko s mládeží v létě


rádcovský speciál


když vařím (tentokrát poprvé a zatím naposledy na mládežnické akci)


první a zatím poslední výlet s menšími v tomto školním roce


čokoládový dort pro staršího brášku

Příspěvek byl publikován v rubrice O mně a blogu a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

7 komentářů u „Shrnutí roku 2011

  1. Za to se nemusíš stydět že se stále cítíš jako dítě, naopak by se měli stydět lidé, kteří zapomněli že byli dětmi. Tak ať se i v tomto roku všechno vyplní podle tvých představ. 🙂

  2. To bylo krásné shrnutí. V průběhu dní to člověku ani nepřijde, ale když si vzpomeneš na všechny ty pěkné věci, které jsi zažila,zjistíš, že jich bylo hodně. Měla jsi pěkný rok. Nebylo každý den sluníčko, ale těch pěkných dní bylo víc než těch smutných. Nezdary musí být, abychom si více dokázali vážit těch úspěchů.
    Přeji ti, beruško, aby byly tvé dny slunéčkově puntíkaté. Aby byly veselé a i letos abys měla štěstí na lidi kolem sebe, jak v rodině, tak i ve škole a v práci.
    Hezký nový rok!

  3. Bůh na tebe musí být hrozně pyšný. Jak se zdá, konáš, co ti ukládá a děláš radost lidem kolem sebe a dětem. Jsi hrozně hodná holka. A taky šikovná, nějak mi uniklo, že hraješ na klavír. To zní moc dobře. Ačkoli mi bylo trochu pochmurno, když jsi se zmínila o svých slzičkách, na jednu stranu vím, že slzy občas mnohé spraví a ze zlých zkušeností člověk vyjde posílený. A jak víme, Bůh nám nepřiděluje zkoušky nad naše síly, ale jen ty, které můžeme zvládnout a spolu s nimi nám připraví i východisko, ale myslím, že ti něco takového ani nemusím připomínat, že to víš. Přeji ti, aby se ti Nový rok vydařil, posbírala jsi zase mnoho krásných zážitků a mnoho úsměvů.

  4. Zdá se mi, jako by to nebylo shrnutí jednoho roku, ale tak pěti let 😉 Berry, v tomhle shrnutí určitě pokračuj nebo si aspoň piš zápisky do deníku, aby si na tyhle zážitky náhodou nezapomněla, protože to by byla škoda 🙂 Jsem ráda i za tebe, že si zažila tak skvělý rok, objevila nové věci, trávila čas se svými blízkými 🙂 Ráda čtu tvé články, to mi chybí, vlastně si všímám, že jsem zanedbala Případ kradených hub, musím to napravit, ale dneska už je pozdě, snad se nezlobíš 🙂
    Tak Francie? To ti tiše závidím, ale přeju ti to, protože takový výlet si zasloužíš 🙂 Pořádně si to užij a i když nejedete do Paříže, nevadí, osobně si myslím, že spoustu památek a kultury je i kolem Paříže, určitě i příroda bude krásná, navíc na jaře, to bude všechno kvést, no, nebudu už básnit 😉
    K fotkám- jsem ráda, že jako první jsi dala sebe, jako velmi usměvavou dívčinu 😉
    jsi asi jediná, koho znám, kdo se ve svém věku cítí pořád jako dítě, neber si to zle, jen chci říct, že spousta 18tiletých i mladších chce být co nejdříve dospělými a taky se tak chovají tím, že kouří, pijí a nevím co ještě, ale kdyby si vzali příklad z tebe. Ty už se ve svém věku dokážeš postarat o hromadu dětí, navařit pro 16 lidí, a spoustu dalších věcí, o kterých ses zmínila v článku 🙂 Kéž by takových andělských lidiček bylo více 😉
    Také se přidávám k přání, Šťastný nový rok, ať se ti splní to, co si přeješ, hlavně zdraví, úspěchy, zážitky, vzpomínky, hezky strávený čas se svými blízkými 🙂

  5. Berry, mimo téma – zveřejnila jsem komentáře k Novoročnímu kvintetu, až budeš mít čas a chuť, můžeš se podívat, jak odpovídali i jiní…
    A tvůj komentář byl moc pěkný, krásně jsi se rozepsala, takhle nějak jsem si odpovědi představovala. Super!:-)

  6. Všem vám moc děkuji za milá slova, přání a podporu. Ještě jednou přeji pohodový další nový rok.

  7. Pingback: Představení | Berry

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.