Revizor

Název knihy: Revizor
Autor: Nikolaj Vasiljevič Gogol (překlad: Bohumil Mathesius)
Nakladatelství: Státní pedagogické nakladatelství
Rok vydání: 1966

Obsah: Tato komedie má 5 hlavních částí (aktů). Ivan Alexandrovič Chlestakov je obyčejný úředník, který projíždí jednou vesnicí. Chlestakov je velice drzý, namyšlený, peníze utrácí, rád hraje hazardní hry a hraje si na něco, co není. Využívá toho pomocí převleků a vznosných řečí. Ve vesnici očekávají příjezd revizora a podle chování Chlestakova si myslí, že revizorem je on sám. Všichni ho začnou uplácet, snášet mu modré z nebe, což on velice rád přijímá. Bydlí u policejního direktora Antona Antonoviče Skvoznik-Dmuchanovskijeho, kterému chce svést hádavou manželku Annu Andrejevnu a pak požádá o ruku dceru Marju Antonovnu. Jeho sluha Osip však prokoukne myšlenky místních a snaží se je říct svému pánovi, načež odjíždí za svým strýcem. Těsně po odjezdu policejní direktor řeší, kdo ho udal a že se přestěhuje do Petěrburgu, protože Chlestakov má přece všude kontakty. Pak ale přiběhne poštmistr s otevřeným dopisem, který píše Chlestakov a popisuje vesnici, jak jsou všichni úplatní, hloupí a naivní. Děj končí oznámením, že právě přišel pravý revizor, čímž jsou všichni šokování.
Ukázka:
Poštmistr: Mám čest se představit: poštmistr, dvorní rada Špekin.
Chlestakov: Á! Prosím pěkně! Mám tuze rád příjemnou společnost. Posaďte se! Žijete stále v tomto městě?
Poštmistr: Ano, prosím.
Chlestakov: Mně se líbí zdejší městečko. Není sice příliš lidnaté, ale to nevadí! Není to přece hlavní město, no ne?! Pravda – není to hlavní město?
Poštmistr: Ne, prosím.
Chlestakov: Jen v hlavním městě je pravý bontón, jen v hlavním městě nejsou provinciální filistři. Co o tom vy soudíte – pravda, že?
Poštmistr: Ano prosím. (Stranou) Není vůbec hrdý: na všechno se vyptává.
Chlestakov:Ale přesto – přiznejte se – přesto i v malém městečku může být člověk docela šťasten, ne?
Poštmistr: Svatá pravda.
Chlestakov: Já, abych řekl pravdu, jsem rád, že máte o věci stejný názor. Lidé snad řeknou, že jsem podivín, ale mám už takový charakter. (Dívá se mu do očí a mluví pro sebe) Co kdybych toho poštmistra pumpl. (Hlasitě) Taková hloupá náhoda: vydal jsem se na cestě bez všech peněz. Nemohl byste mi půjčit třista rublů?
Poštmistr: Jak by ne? Budu to pokládat za veliké štěstí. Tady, prosím, račte. Ze srdce rád vám pomůžu.
Vlastní názor: Kniha spadá do období kritického realismu, takže účelově kritizuje ruskou společnost a úplatkářství. Proto si myslím, že je velice nadčasová, a proto tak úžasná. Přečetla jsem ji jedním dechem a myslím, že má lidem co říci. Vystihuje citát, že šaty dělají člověka, chování lidí pod tlakem a také tzv. patolízalství.

Příspěvek byl publikován v rubrice Čtenářský deník a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u „Revizor

  1. Pamatuji si, že úryvek z této knihy jsme četli i ve škole a samozřejmě jsme se o ní také učili a hlavně fakt, že tato kniha je představitelka tzv. zbytečného člověka, který prostě nemá svůj osud, jen si životem tak bloudí, ale nedosáhne nějakého hlubšího cíle a neučiní nic dobrého pro lidi. Přiznám se, že ale asi moc nechápu, přesně tu větu “Těsně po odjezdu policejní direktor řeší, kdo ho udal a že se přestěhuje do Petěrburgu, protože Chlestakov má přece všude kontakty”, kdo se přestěhuje? A proč je tam hned za tím, že má Chlestakov všude kontakty? No, omlouvám se, asi to celkově není důležité, protože ta pointa toho příběhu tam zaznívá 🙂 jen prostě, že mě to trochu zmátlo. Souhlasím s tím, že kniha je nadčasová a že bude platná jistě v každé době 🙂

  2. Mniška: Jej, to se omlouvám. To je můj kámen úrazu, strašně ráda čtu, ale neumím psát obsahy nějak normálně :-D. Takže se vždy nutím zaplnit stránky svého čtenářského deníku a pak to dopadá takto… To co nechápeš: když se vesnice na začátku knihy dozví, že má přijet inkognito revizor, řeší, jestli je někdo udal nebo proč kontrola přijede, protože všichni uplácí a úplatky berou jak mourovatí. Proto ze strachu si myslí, že obyčejný úředníček v honosnějším oblečení a krásnými slovy je jejich revizor. A když potom ke konci požádá o ruku dcery direktora a náhke odjíždí za svým strýcem, direktor se chlubí, že se jeho dcera vdává do vyšších kruhů, že se společně přestěhují do Petěrburgu (protože co v takovém zapadákově) a jeho zeť, který má kontakty, jistě zařídí, aby byl povýšen aspoň na generála. A to vysuzuje z toho, jak se Chlestakov chlubí, že ministři k němu chodí pro radu, zná se se všemi významnými lidmi a podobně. Zkrátka sladké řečičky. Tak snad je to trošku pocohpitelnější :-).

  3. Haha, ten konec s penězmi mě dostal. A vidím, že opravdu román (nebo hra?) je nadčasový(á).
    O klasicích jsme se učili ve škole, ale po pravdě, Balzaka jsem nezvládla, od Zoly jsem četla asi tři romány, něco do Victora Huga a další jsou jen zapsaní v sešitě. Ruští spisovatelé jdou mimo mě, ale spíš jsem si na ně neudělala čas. Z ruských jsem četla akorát superznámého nesmrtelného Opravdového člověk (tedy Příběh opravdového člověka) a taky Mladou gardu, a z těch překvapivých byla válečná Píď země.
    Od Gogola jsem četla akorát Podobiznu, krátký románek či novela, neumím to rozlišit. Co bylo důležitější než zařazení do škatulky – Podobizna se skvěle četla. Trochu hororové. Bylo to i výtečně zfilmované, u nás , je to zařazeno do filmů pro pamětníky.
    Tvůj článek mi připomíná, že bych měla něco půjčit. V poslední době čtu jen harlekýnky a podobné škváry, a už mi z toho hrabe…;-)

  4. Vendy: Je to drama, čili hra. A jsou to realisti, ne klasicisti ;-). No,zrovna dnes jsem se bavila s kamarádkou o tom, že by taky měla pomalu začít číst k maturitě. A já zjistila, že už mám skoro všehcno načteno :-D. Ještě o tom umět mluvit… To je tak, když čtu všude. V tramvaji, na zastávce, o přestávce…

Napsat komentář: Berry Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.