Název knihy: Povídky
Autor: Božena Němcová
Nakladatelství: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., v Praze
Rok vydání: 1957
Obsah: Kniha obsahuje několik známých povídek Boženy Němcové psané staročeštinou. Nejznámější asi Karla a Dobrý člověk. Pro obsah jsem si vybrala Divou Báru.
Divá Bára
O Báře se tvrdí, že je podstrčená polednicí, protože její matka krátce po porodu umřela a vesnice věří v povídačky. Od té doby se jí říkalo Divá – byla jako kluk, měla sílu, ničeho se nebála a podobně. Neměla téměř žádné přátele, až na slabého Josífka a Elšku. Velebný pán a panna Pepinka, kteří měli Elšku na starost, měli rádi i Báru a byla u nich velice často. To vše se ale nelíbilo kostelníkům – rodičům Josífka a na Báru velice žárlili. Čas plynul a oba kamarádi Báry odjeli studovat a vzdělávat se. Po čase se Elška vrátila a měla námluvy s ošklivým panem správcem. Jelikož Bára věděla o tajné lásce Elšky a Hynka, snažila se odradit pana správce vydáváním se za Ducha. Dostala trest, přespat na hřbitově v komoře. Tam si pro ni přišel myslivec, který ji nějakou dobu pozoroval a zamiloval si ji. S myslivcem se vzali a odešli bydlet z vesnice do hájenky.
Úryvek: “Co bych tam činila, lidé by se mi vysmáli,” mínila Bára.
“Nevěř tomu; tam si na ulici jeden druhého nevšimne, jeden druhého nepozdraví.”
“To se mi nelíbí, to je divný svět,” divila se Bára.
Druhý den – byla neděle – ustrojila se Elška pěkně, na hlavu posadila si červenou aksamitovou čepičku, což právě v módě bylo a velice jí slušelo, a šla na hrubou. Všech zraky byly v kostele jen po ní obráceny a mnohý z chlapců si myslel: za tebe, děvče, sloužil bych třebas dvakrát sedm roků, kdybych věděl, že tě dostanu.
Hodnocení: Kniha je psána staročeštinou, přesto povídky, až na jednu, vtáhnou do děje. Jsou plné vypracovaných popisů okolí, postav a charakteristiky chování. Jinak kniha po překonání rozdílné češtiny vtáhla do děje a líbila se mi.
i staré knihy jsou čtivé a dobré… 🙂
Divá Bára – jedna z mých nejoblíbenějších. Dobré téma. Bára je odvážná, rovná holka (tedy, měla bych napsat děvče, slovo holka se tenkrát asi moc nenosilo;-)), má smysl pro fair play (to slovo se taky moc nehodí, ale je výstižné), navíc je upřímná, ale přitom laskavá. Prostě mimořádná. A navíc pěkná. Bohužel, chudá… takže trnem v oku mnoha lidem, zvláště matkám od chlapců zralých na ženění. Takhle bych to cynicky shrnula.
Jinak – krásný příběh o nepochopení, předsudcích, zlobě, škodolibosti – a marnému boji jednotlivce proti většině.
Moc se mi líbilo i filmové zpracování, jeden z mých nejmilejších filmů.:-)
Musím se přiznat, že před mnohými lety jsem Divou Báru četla, ale bohužel si z ní moc nepamatuji, takže jsem ráda, že jsem si nyní mohla trochu osvěžit paměť. Přeci jenom, když jsem to musela číst na základce, měla jsem k tomu jiný, negativnější postoj, než ho mám teď. Byla jsem pěkně hloupá, člověk by měl jistě ocenit tyto klasiky, které určitě dávají čtenářovi a i znalci doby, ve které se psalo, mnoho.
Pavel: Přesně tak :-).
Vendy: Film neznám :-(. Ale se shrnutím naprosto souhlasím.
Mniška: Lepší teď než nikdy..