Název knihy: Povídky
Autor: Božena Němcová
Nakladatelství: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., v Praze
Rok vydání: 1957
Obsah: Kniha obsahuje několik známých povídek Boženy Němcové psané staročeštinou. Nejznámější asi Karla a Dobrý člověk. Pro obsah jsem si vybrala Divou Báru.

Divá Bára
O Báře se tvrdí, že je podstrčená polednicí, protože její matka krátce po porodu umřela a vesnice věří v povídačky. Od té doby se jí říkalo Divá – byla jako kluk, měla sílu, ničeho se nebála a podobně. Neměla téměř žádné přátele, až na slabého Josífka a Elšku. Velebný pán a panna Pepinka, kteří měli Elšku na starost, měli rádi i Báru a byla u nich velice často. To vše se ale nelíbilo kostelníkům – rodičům Josífka a na Báru velice žárlili. Čas plynul a oba kamarádi Báry odjeli studovat a vzdělávat se. Po čase se Elška vrátila a měla námluvy s ošklivým panem správcem. Jelikož Bára věděla o tajné lásce Elšky a Hynka, snažila se odradit pana správce vydáváním se za Ducha. Dostala trest, přespat na hřbitově v komoře. Tam si pro ni přišel myslivec, který ji nějakou dobu pozoroval a zamiloval si ji. S myslivcem se vzali a odešli bydlet z vesnice do hájenky.
Úryvek: “Co bych tam činila, lidé by se mi vysmáli,” mínila Bára.
“Nevěř tomu; tam si na ulici jeden druhého nevšimne, jeden druhého nepozdraví.”
“To se mi nelíbí, to je divný svět,” divila se Bára.
Druhý den – byla neděle – ustrojila se Elška pěkně, na hlavu posadila si červenou aksamitovou čepičku, což právě v módě bylo a velice jí slušelo, a šla na hrubou. Všech zraky byly v kostele jen po ní obráceny a mnohý z chlapců si myslel: za tebe, děvče, sloužil bych třebas dvakrát sedm roků, kdybych věděl, že tě dostanu.
Hodnocení: Kniha je psána staročeštinou, přesto povídky, až na jednu, vtáhnou do děje. Jsou plné vypracovaných popisů okolí, postav a charakteristiky chování. Jinak kniha po překonání rozdílné češtiny vtáhla do děje a líbila se mi.