Sním

Imaginární příběh…Inspirováno životem mým, mých kamarádů, akcí ve škole, školou, okolím, pohledem… Ale je v něm kousek každého z nás… Myslím…
Sedím si na okně, v rukou držím svůj žlutý hrníček plný sladké horké čokolády a sním. Sním o světě, kde není bezpráví, lež, nenávist, hlad, bolest, slzy… Takový svět není. Vracím se zpět na zem. Napiju se a dál si zahřívám ruce o teplý hrníček. Opírám si hlavu o zeď, vyměním své zkřížené nohy a zapřu je o druhou zeď. Zavřu oči a přilepím tvář na chladné sklo, je totiž podzim. Můj dlouhý teplý svetr mě dokonale zahřívá.

Sedím si na okně a sním. Už nesním o dokonalém světě, to je příliš krásné. Sním, co bude dál. Sním o své rodině. Až já budu velká a budu mít svou rodinu, budu se pyšnit lesklým kroužkem na levém prsteníčku, ukazovat fotky svých dětí. Budu zatížená starostmi, jestli je správně vychovám, dám jim správný základ do života a ulehčím start. Přesto všechno je musím naučit samostatnosti. Budou aspoň trošku jako já nebo budou úplně odlišné? A zvládnu to všechno? Je to najednou moc starostí naráz.

Mé oči se zklamaně otevřou. To je moc daleká budoucnost, která se tolikrát změní. Těším se na rodinu a při tom… Chybí článek před vysněnou rodinou. Může vůbec člověk v mém věku snít? A o čem vůbec? Co já můžu dělat kromě každodenního chození do školy, které mi zabírá už celý den kvůli přípravy? Pak člověk nemá náladu snít ani nic…Ale, že by přece?

Mé oči se opět zavřou a tvář se rozjasní. Ano, škola zabírá čím dál více času. Proto potřebuju něco, čím se vybít. Někteří si myslí, že máme spoustu volného času, nudíme se, a proto se má generace fláká po klubech, diskotékách a hledá zapomnění v alkoholu, drogách… Vážně je to nudou? Moc lidí v mém věku neznám, kteří by měli čas se nudit. Spíše se chtějí „odvázat“, uvolnit se, zapomenout. Sport, na to je veliká únava a je to fádní. Knihy? Ne každý má četbu rád. Chaty, FB, ICQ? Ano, začátek cesty – začátek informovanosti, kde se jak vybít. Tanec? Možná trochu. Každý je jiný. Hudba? Vlastní kapela? Všechno to jsou žrouti času, ale přesto se najdou lidi, které to baví a je to dobře. Tak co je to pravé ořechové, v čem se vybít? Lidé asi hledají to, k čemu tíhnou a budou k tomu tíhnout i nadále. Někdo má rád mikroskopy, hrabání se v hlíně a pozorování přírody. Proč ne? Někdo miluje pohyb, sporty, rychlost. Proč ne? Někdo miluje adrenalin, skoky po střechách. Proč ne? Někdo chce svému pohybu dodat eleganci – dává přednost tanci a to jakékoli formě. Proč ne? Ale čím se vybiju já? Čím načerpám energii, abych mohla vůbec snít?

Otevírám oči a pozoruju tmavé nebe v kontrastu s pomalu se rozsvěcujícími lampami. O čem že to sním? Vždyť já vlastně ani nevím. Jsem tak unavená, že jsem se ztratila ve vlastních myšlenkách. Je to teda pořádek. Dívám se do tmy s pár světýlky, bloudím očima, hledám a nevím co. Hrníček mě nehřeje, čokoláda dávno vystydla. Ztrácím se, padám, motám…

Slyším zvonit budík.To strašně pípání nejde přeslechnout. Překulím se, natáhnu ruku a vypínám budík. Otevírám oči a pozoruju strop ve svém pokoji. Tak dokonale bílý. Že by to byl jen sen a já vážně nemám čas ani snít?

Příspěvek byl publikován v rubrice Články jinaké a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 komentáře u „Sním

  1. Jo, nedávno jsem měla dost podobný problém. nevěděla jsem co chci, a to je přece v životě to důležitý – dělat co mě baví, co chci dělat, ale co když to nevím. Jenže já jsem člověk, co se nad těmahle věcma moc nezabívá, většinu problémů háže za hlavu, tak jsem udělala to samý i s tímle. Až přijde, přijde. Já odjíždím v 7 do školy a vracím se kolem půl 7. Není to ale škola, je to volejbal, flétna ze které letos absolvuju, a klavír. To všechno jsou žrouti času. Ale já jsem ráda že to tak mám, jsem aktivní člověk a nevydržím se dlouho nudit a nechci dopadnout, tak že se budu opíjet a párty a zapomínat na kdejakou bolest, já si radši bouchnu do balónu, nebo něco zahraju na klavír. Promiň, píšu o sobě, ale z toho chci vlastně vyjít. Určitě máš něco, o čem bys mohla snít, ať je to hezkej kluk, nebo úspěch ve škole :)). To půjde, neboj 🙂

  2. PERFEKTNÍ!
    Moc pěkná povídka – úvaha – zamyšlení – sen, či koláž toho všeho dohromady. Ty máš hezké sny, Berry, takové reálné. To jsou sny, které jdou uskutečnit. A já ti držím palce, abys tyto sny opravdu uskutečnila…
    Taky se mi líbila tvoje úvaha o tom, proč vlastně hledáme… co vlastně? Někdo to svoje najde, opravdu, hlavně v nějakém koníčku – tanec, kytičkování, ježdění na kole či na koni, knížky, sportování – nebo třeba batikování a výroba keramiky.
    Ale co ten zbytek? Co nečte, surfuje bezcílně na netu, připojuje se k FB a zase odpojuje, nudí se, fetuje, vymetá bary a zábavy, a přitom ho nic nebaví?
    Jenže, každý to musí najít v sobě. Bavit někoho, to se dá jen chvilku, ale není to práce na plný úvazek. A přitom věřím, že i ti znudění a otrávení mají nějaký svůj sen. Jen pro to neumí nic udělat.
    Ten závěr povídání je taky zajímavý – že by to byl jeden velký opravdový sen? 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.