Citát na úvod: Naříkala jsem na to, že nemám boty, dokud jsem se nesetkala s člověkem, který neměl nohy. (Helen Kellerová)

Často se mi stává, že si stěžuji nebo někdo v mém okolí na to, že mu něco chybí. Nemůže něco udělat, protože nemá prostředky, čas či cokoli jiného. Zjistila jsem, že to je výmluva. Nejdůležitější je mít odvahu, chcete-li odhodlání. Pak je úplně jedno, co si myslíte. Neříkám, abyste teď do všeho skočili po hlavě. Jen nemám ráda výmluvy. Některé jsou oprávněné, to ano, ale většina ne.

Znám to z vlastní zkušenosti. Dvakrát, vlastně třikrát jsem se vymlouvala na jednu věc. Že to prostě nejde, protože tam jsou komplikace, kterých se bojím. Dvakrát jsem to překonala, po dlouhých rozhovorech a pomoci přátel. Komplikace nastaly, jenomže mnohem větší radost jsme měla z toho, že jsem to překonala, takže to pro mě nebylo tak těžké. Trochu ano, ale byli tam lidé, díky kterým jsem to zvládla. Teď mě čeká to zvládnout po třetí. Asi si říkáte, proč řeším jednu věc pořád dokola. Já si to taky říkám. Nemám dostatek odvahy. Jakmile to udělám, je pozdě přemýšlet a vyčítat si to. Nezbývá než do toho dát maximum a pořádně si to užít.

Někteří lidé používají výmluvu, že na to nemají schopnosti, nerozumí tomu…Někteří do toho šli, protože věděli, že to je nutné, popřípadě užitečné. Výsledek byl neuvěřitelný. Šli do toho s odvahou a s tím, že to udělají co nejlépe. Jim to dalo něco nového a prospělo to i okolí.

Opravdu je nejdůležitější odvaha. Pak zjistíme, že nám třeba chybí něco důležitého. S odvahou máme šanci to zvládnout. Najdeme potřebné lidi, věci, pomůcky…Aneb název jednoho filmu – Nikdy to nevzdávej…